Mistrovství světa v alpském lyžování 2021 – paralelní obří slalom mužů
| Mistrovství světa v alpském lyžování 2021 | |
|---|---|
| Paralelní obří slalom mužů • 2023 > | |
| Středisko | Cortina d'Ampezzo, Itálie |
| Datum | 16. února 2021 |
| Startující | 48 lyžařů |
| Počet výprav | 20 |
| Medailisté | |
zlato | |
stříbro | |
bronz | |
| Disciplíny | |
| Paral. obří slalom | muži • ženy |
| Obří slalom | muži • ženy |
| Sjezd | muži • ženy |
| Slalom | muži • ženy |
| Superkombinace | muži • ženy |
| Superobří slalom | muži • ženy |
| Soutěž družstev | smíšená |
Paralelní obří slalom mužů na Mistrovství světa v alpském lyžování 2021 se konal v úterý 16. února 2021 jako čtvrtý mužský závod světového šampionátu v Cortině d'Ampezzo. Zahájení kvalifikace proběhlo v 10 hodin místního času. Vyřazovací fáze o medaile na ni navázala ve 14 hodin.[1][2] Do technické disciplíny na sjezdovce Lino Lacedelli nastoupilo 48 slalomářů z 20 států.[3][4]
Individiální paralelní závod měl na mistrovství světa premiéru. Rada Mezinárodní lyžařské federace jej na program zařadila během zasedání na MS 2019 v Åre.[5]
Kritika pravidel a trati
Podle komentátorů a expertů byla červená trať výrazně rychlejší než modrá, což znevýhodnilo část lyžařů. Každý souboj dvojice o postup obsahoval dvě kola, kdy si závodníci vyměnili modrou a červenou trať. Vítězem souboje se stal závodník, který vyhrál druhou jízdu, do níž nastoupil poražený z první jízdy s časovým hendikepem. Slalomář s horším kvalifikačním časem začínal v modré, pomalejší stopě. Pokud zaostal za vítězným soupeřem o více než půl sekundy, pak nastoupil do druhého kola s omezeným maximálním hendikepem ve startovní bráně půl sekundy. Jestliže ztrátu dojel, druhou jízdu vyhrál a postoupil. To mohlo znevýhodnit poraženého, jemuž se nezohlednil náskok z prvního kola vyšší než půl sekundy.[6][7]
Medailisté
Mistrem světa se stal 29letý Francouz Mathieu Faivre, který získal první individuální titul světového šampiona. Celkově se jednalo o druhou medaili z mistrovstvích světa, když byl již členem vítězného francouzského týmu v soutěži družstev ve Svatém Mořici 2017.[8][9]
Se ztrátou čtyři osmi setin sekundy ve finále vybojoval stříbrný kov 28letý Chorvat Filip Zubčić, jenž si při šestém startu na světových šampionátech dojel pro první medaili.[8][9]
Bronz si odvezl 24letý Švýcar Loïc Meillard. V malém finále porazil Němce Alexandra Schmida, který druhou jízdu nedokončil. Třetím místem navázal na stejné umístění z cortinské superkombinace.[8][9]
Výsledky
Kvalifikace
Do kvalifikačních jízd nastoupilo 48 slalomářů. Z modré i červené trati se podle inovovaných pravidel kvalifikovalo vždy osm nejrychlejších lyžařů, kteří odjeli jedinou jízdu.[1]
| P | SČ | lyžař | stát | červená trať | modrá trať | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 3 | Loïc Meillard |  Švýcarsko | 31,79 (1.) | kvalifikován | |
| 2. | 1 | Alexander Schmid |  Německo | 32,01 (2.) | kvalifikován | |
| 3. | 14 | Fabio Gstrein |  Rakousko | 32,02 (1.) | kvalifikován | |
| 4. | 11 | Žan Kranjec |  Slovinsko | 32,03 (3.) | kvalifikován | |
| 5. | 2 | Stefan Luitz | Německo | 32,14 (2.) | kvalifikován | |
| 6. | 26 | Marco Odermatt | Švýcarsko | 32,31 (3.) | kvalifikován | |
| 7. | 41 | Samu Torsti |  Finsko | 32,38 (4.) | kvalifikován | |
| 8. | 20 | Linus Straßer | Německo | 32,41 (4.) | kvalifikován | |
| 9. | 10 | Mathieu Faivre |  Francie | 32,51 (5.) | kvalifikován | |
| 10. | 15 | Timon Haugan |  Norsko | 32,53 (5.) | kvalifikován | |
| 11. | 19 | Luca de Aliprandini |  Itálie | 32,63 (6.) | kvalifikován | |
| 12. | 22 | River Radamus |  USA | 32,64 (6.) | kvalifikován | |
| 13. | 7 | Filip Zubčić |  Chorvatsko | 32,64 (7.) | kvalifikován | |
| 14. | 13 | Mattias Rönngren |  Švédsko | 32,68 (8.) | kvalifikován | |
| 15. | 17 | Justin Murisier | Švýcarsko | 32,69 (9.) | vyřazen | |
| 16 | 16 | Štefan Hadalin | Slovinsko | 32,81 (7.) | kvalifikován | |
| 17 | 25 | Marco Schwarz | Rakousko | 32,86 (10.) | vyřazen | |
| 18. | 37 | Luke Winters | USA | 32,90 (11.) | vyřazen | |
| 19. | 30 | Ivan Kuzněcov |  Ruská lyžařská federace | 32,97 (8.) | kvalifikován | |
| 20. | 6 | Roland Leitinger | Rakousko | 33,00 (9.) | vyřazen | |
| 21. | 29 | Istok Rodeš | Chorvatsko | 33,08 (12.) | vyřazen | |
| 22. | 21 | Giovanni Borsotti | Itálie | 33,13 (13.) | vyřazen | |
| 23. | 27 | Riccardo Tonetti | Itálie | 33,14 (14.) | vyřazen | |
| 24. | 24 | Trevor Philp |  Kanada | 33,25 (10.) | vyřazen | |
| 25. | 39 | Laurie Taylor |  Spojené království | 33,34 (15.) | vyřazen | |
| 26. | 40 | Andreas Žampa |  Slovensko | 33,41 (11.) | vyřazen | |
| 27. | 33 | William Hansson | Švédsko | 33,53 (16.) | vyřazen | |
| 28. | 43 | Aljaž Dvornik | Slovinsko | 33,56 (17.) | vyřazen | |
| 29. | 31 | Maarten Meiners |  Nizozemsko | 33,78 (18.) | vyřazen | |
| 30. | 47 | Willis Feasey |  Nový Zéland | 33,87 (19.) | vyřazen | |
| 31. | 46 | Dries Van den Broecke |  Belgie | 33,87 (12.) | vyřazen | |
| 32. | 48 | Charlie Raposo | Spojené království | 34,32 (13.) | vyřazen | |
| 33. | 45 | Johei Kojama |  Japonsko | 34,76 (20.) | vyřazen | |
| — | 4 | Adrian Pertl | Rakousko | DNF | vyřazen | |
| 5 | Thibaut Favrot | Francie | DNF | vyřazen | ||
| 8 | Leif Kristian Nestvold-Haugen | Norsko | DNF | vyřazen | ||
| 9 | Gino Caviezel | Švýcarsko | DNF | vyřazen | ||
| 12 | Erik Read | Kanada | DNF | vyřazen | ||
| 18 | Kristoffer Jakobsen | Švédsko | DNF | vyřazen | ||
| 23 | Fabian Wilkens Solheim | Norsko | DNF | vyřazen | ||
| 28 | Sebastian Holzmann | Německo | DNF | vyřazen | ||
| 32 | Jeffrey Read | Kanada | DNF | vyřazen | ||
| 34 | Ondřej Berndt |  Česko | DNF | vyřazen | ||
| 35 | Jan Zabystřan | Česko | DNF | vyřazen | ||
| 36 | Seigo Kató | Japonsko | DNF | vyřazen | ||
| 38 | Billy Major | Spojené království | DNF | vyřazen | ||
| 42 | Kryštof Krýzl | Česko | DNF | vyřazen | ||
| 44 | Giovanni Franzoni | Itálie | DNF | vyřazen | ||
| Kvalifikace odstartovala v 10.00 hodin (UTC+1).[8] SČ – startovní číslo, DNS – nenastoupil na start, DNF – nedojel do cíle, DSQ – diskvalifikován. | ||||||
Vyřazovací fáze
Šestnáct závodníků s nejlepším výsledným časem z červené a modré tratě kvalifikace postoupilo do vyřazovací fáze, která odstartovala ve 14 hodin.[10][2]
| Osmifinále | Čtvrtfinále | Semifinále | Velké finále o zlato | |||||||||||||||
| 1 | Loïc Meillard | |||||||||||||||||
| 16 | Ivan Kuzněcov | +2,23 | ||||||||||||||||
| 1 | Loïc Meillard | |||||||||||||||||
| 8 | Linus Straßer | +0,24 | ||||||||||||||||
| 8 | Linus Straßer | |||||||||||||||||
| 9 | Timon Haugan | DNS | ||||||||||||||||
| 1 | Loïc Meillard | +0,02 | ||||||||||||||||
| 13 | Filip Zubčić | |||||||||||||||||
| 5 | Žan Kranjec | +0,09 | ||||||||||||||||
| 12 | River Radamus | |||||||||||||||||
| 12 | River Radamus | +0,62 | ||||||||||||||||
| 13 | Filip Zubčić | |||||||||||||||||
| 4 | Stefan Luitz | +0,20 | ||||||||||||||||
| 13 | Filip Zubčić | |||||||||||||||||
| 13 | Filip Zubčić | +0,48 | ||||||||||||||||
| 10 | Mathieu Faivre | |||||||||||||||||
| 3 | Alexander Schmid | |||||||||||||||||
| 14 | Štefan Hadalin | +0,08 | ||||||||||||||||
| 3 | Alexander Schmid | Malé finále o bronz | ||||||||||||||||
| 11 | Luca de Aliprandini | +0,06 | ||||||||||||||||
| 6 | Marco Odermatt | +0,01 | 1 | Loïc Meillard | ||||||||||||||
| 11 | Luca de Aliprandini | 3 | Alexander Schmid | DNF | ||||||||||||||
| 3 | Alexander Schmid | +1,39 | ||||||||||||||||
| 10 | Mathieu Faivre | |||||||||||||||||
| 7 | Samu Torsti | +0,55 | ||||||||||||||||
| 10 | Mathieu Faivre | |||||||||||||||||
| 10 | Mathieu Faivre | |||||||||||||||||
| 2 | Fabio Gstrein | +0,02 | ||||||||||||||||
| 2 | Fabio Gstrein | |||||||||||||||||
| 15 | Mattias Rönngren | DNF | ||||||||||||||||
+0,01 až 2,23 – časová ztráta poraženého na vítěze souboje v sekundách DNS – nenastoupil na start DNF – nedojel do cíle
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku FIS Alpine World Ski Championships 2021 – Men's parallel giant slalom na anglické Wikipedii.
- ↑ a b FIS 2021 Alpine World Ski Championships. Men's parallel giant slalom. OFFICIAL RESULTS QUALIFICATION RACE [PDF]. FIS, 2021-02-16 [cit. 2021-02-18]. [hhttp://medias4.fis-ski.com/pdf/2021/AL/0075/2021AL0075RLQ.pdf Dostupné online]. (anglicky)
- ↑ a b FIS 2021 Alpine World Ski Championships. Men's parallel giant slalom. OFFICIAL RESULTS [PDF]. FIS, 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIS Alpine Ski World Championships 2021. Event schedule [online]. FIS [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIS 2021 Alpine World Ski Championships. Men's parallel giant slalom. START LIST [PDF]. FIS, 2021-02-16 [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ James Diamond. FIS Council add individual parallel slalom to 2021 Alpine World Ski Championships and keep combined events [online]. Inside The Games, 2019-02-14 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paralelní obří slalom M+Ž, Cortina d'Ampezzo | ONLINE | 16.2.2021 14:00 | MS v alpském lyžování 2021 | ŽIVĚ. iSport.cz [online]. 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
- ↑ MS v lyžovaní ONLINE dnes paralelný obrovský slalom Petra Vlhová chýba. www.sportinak.sk [online]. 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d Zlaté dělení v paralelním slalomu, titulem se pyšní Bassinová i Liensbergerová. Mužům kraloval Faivre [online]. ČT sport, 2021-02-16 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Faivre vyhral paralelné preteky: Zábavná disciplína [online]. eREPORT, 2021-02-16 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ FIS 2021 Alpine World Ski Championships. Men's parallel giant slalom. BRACKET RESULT [PDF]. FIS, 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
.svg)
Finská vlajka
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Invisable image of flag proportions.
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Gold Medal
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Silver Medal
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Bronze Medal