Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 – paralelní obří slalom mužů
Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 | |
---|---|
< 2021 • Paralelní obří slalom mužů | |
Středisko | Méribel, Francie |
Sjezdovka | Roc de Fer |
Datum | 14. února 2023 (kvalifikace) 15. února 2023 (vyřazovací fáze) |
Startující | 46 lyžařů |
Počet výprav | 23 |
Medailisté | |
zlato | |
stříbro | |
bronz | |
Disciplíny | |
Paral. obří slalom | muži • ženy |
Obří slalom | muži • ženy |
Sjezd | muži • ženy |
Slalom | muži • ženy |
Superkombinace | muži • ženy |
Superobří slalom | muži • ženy |
Soutěž družstev | smíšená |
Paralelní obří slalom mužů na Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 se konal ve středu 15. února 2023 jako čtvrtý mužský závod světového šampionátu v Courchevelu a Méribelu. Kvalifikace se uskutečnila 14. února od 18.15 hodin místního času. Vyřazovací fáze o medaile na ni navázala ve 12 hodin následujícího dne na kratší trati odpovídající týmovému závodu.[1] Do technické disciplíny na méribelské sjezdovce Roc de Fer nastoupilo 46 slalomářů z 23 států.[2][3]
Úřadující mistr světa z premiérového ročníku disciplíny v roce 2021, Francouz Mathieu Faivre, do závodu nenastoupil a zúčastnil se pouze obřího slalomu.
Medailisté
Mistrem světa se stal 28letý Němec Alexander Schmid, který startoval na třetím světovém šampionátu v řadě a podruhé v paralelní soutěži. Vylepšil tak čtvrté místo z Cortiny d'Ampezzo 2021. Po cortinském bronzu německého družstva z týmové soutěže získal druhou medaili na vrcholné světové akci.[1][4][5]
Stříbro si odvezl 28letý Rakušan Dominik Raschner, jenž odjel první individuální závod na světových šampionátech. O den dříve, kdy se jela kvalifikace paralelu, prožil premiéru v soutěži týmů.[5]
Bronz vybojoval 26letý Nor Timon Haugan, jímž vylepšil čtrnáctou příčku z roku 2021 a připsal si druhý cenný kov z mistrovství světa. O den dříve byl součástí stříbrného výběru Norů v týmové soutěži.[1][4][5]
Výsledky
Kvalifikace
Do kvalifikačních jízd nastoupilo 14. února od 18.15 hodin 46 slalomářů. Z modré i červené trati se kvalifikovalo vždy osm nejrychlejších lyžařů.[6]
P | SČ | lyžař | stát | červená trať | modrá trať | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 23 | Rasmus Windingstad | Norsko | 32,68 (1.) | kvalifikován | |
1. | 1 | Dominik Raschner | Rakousko | 32,68 (1.) | kvalifikován | |
3. | 9 | Alexander Schmid | Německo | 32,69 (3.) | kvalifikován | |
4. | 7 | Linus Straßer | Německo | 32,73 (4.) | kvalifikován | |
5. | 2 | Adrian Pertl | Rakousko | 32,74 (1.) | kvalifikován | |
6. | 29 | Timon Haugan | Norsko | 32,75 (5.) | kvalifikován | |
7. | 27 | Alexander Steen Olsen | Norsko | 32,88 (6.) | kvalifikován | |
8. | 5 | Žan Kranjec | Slovinsko | 32,99 (7.) | kvalifikován | |
9. | 8 | Alex Vinatzer | Itálie | 33,05 (2.) | kvalifikován | |
10. | 20 | Alexis Pinturault | Francie | 33,07 (3.) | kvalifikován | |
11. | 34 | Sam Maes | Belgie | 33,14 (4.) | kvalifikován | |
12. | 21 | River Radamus | USA | 33,16 (8.) | kvalifikován | |
13. | 13 | Gino Caviezel | Švýcarsko | 33,17 (9.) | ||
14. | 22 | Luca De Aliprandini | Itálie | 33,18 (5.) | kvalifikován | |
15. | 15 | Leif Kristian Nestvold-Haugen | Norsko | 33,19 (10.) | ||
16. | 38 | Filippo Della Vite | Itálie | 33,29 (6.) | kvalifikován | |
17. | 31 | Livio Simonet | Švýcarsko | 33,32 (11.) | ||
18. | 3 | Erik Read | Kanada | 33,32 (11.) | ||
19. | 35 | Adam Žampa | Slovensko | 33,38 (13.) | ||
20. | 25 | Mathieu Faivre | Francie | 33,38 (13.) | ||
21. | 14 | Mattias Rönngren | Švédsko | 33,38 (7.) | kvalifikován | |
22. | 28 | Joan Verdú | Andorra | 33,60 (8.) | kvalifikován | |
23. | 17 | Seigo Kató | Japonsko | 33,68 (15.) | ||
24. | 33 | Sebastian Holzmann | Německo | 33,69 (16.) | ||
25. | 18 | Giovanni Borsotti | Itálie | 33,79 (9.) | ||
26. | 45 | Louis Muhlen-Schulte | Austrálie | 33,84 (17.) | ||
27. | 11 | Armand Marchant | Belgie | 33,98 (18.) | ||
28. | 41 | Samu Torsti | Finsko | 33,99 (19.) | ||
29. | 26 | Luke Winters | USA | 34,01 (10.) | ||
30. | 37 | Brian McLaughlin | USA | 34,03 (20.) | ||
31. | 16 | Filip Zubčić | Chorvatsko | 34,06 (11.) | ||
32. | 4 | Stefan Hadalin | Slovinsko | 34,06 (11.) | ||
33. | 43 | Andrej Drukarov | Litva | 34,15 (21.) | ||
34. | 24 | Fabio Gstrein | Rakousko | 34,17 (13.) | ||
35. | 44 | Christian Borgnaes | Dánsko | 34,21 (14.) | ||
36. | 36 | Maarten Meiners | Nizozemsko | 34,50 (15.) | ||
37. | 42 | Jan Zabystřan | Česko | 34,65 (16.) | ||
46 | Tiziano Gravier | Argentina | DNF | |||
40 | Fabian Gratz | Německo | DNF | |||
32 | Jeffrey Read | Kanada | DNF | |||
30 | Harry Laidlaw | Austrálie | DNF | |||
19 | Clément Noël | Francie | DNF | |||
12 | Charlie Raposo | Spojené království | DNF | |||
10 | Semyel Bissig | Švýcarsko | DNF | |||
6 | Stefan Brennsteiner | Rakousko | DNF | |||
39 | Thomas Tumler | Švýcarsko | DSQ | |||
SČ – startovní číslo, DNS – závodnik nenastoupil na start, DNF – nedojel do cíle, DSQ – diskvalifikován. |
Vyřazovací fáze
Šestnáct závodníků s nejlepším výsledným časem z červené a modré tratě kvalifikace postoupilo do vyřazovací fáze, která odstartovala 15. února 2023 ve 12 hodin.[7] Na programu byly dvě jízdy. Každý člen dvojice startoval z modré i červené trati. Maximální náskok po první jízdě mohl činit půl sekundy. Poražený z první jízdy vyjížděl ze startovní brány s časovým handicapem. V duelu zvítězil slalomář, který proťal cíl jako první ve druhé jízdě.[5]
Osmifinále | Čtvrtfinále | Semifinále | Velké finále o zlato | |||||||||||||||
1 | Rasmus Windingstad | |||||||||||||||||
16 | Joan Verdú | +0,16 | ||||||||||||||||
1 | Rasmus Windingstad | +0,17 | ||||||||||||||||
9 | Timon Haugan | |||||||||||||||||
8 | Sam Maes | +0,09 | ||||||||||||||||
9 | Timon Haugan | |||||||||||||||||
9 | Timon Haugan | +0,06 | ||||||||||||||||
5 | Alexander Schmid | |||||||||||||||||
5 | Alexander Schmid | |||||||||||||||||
12 | Filippo Della Vite | DNF | ||||||||||||||||
5 | Alexander Schmid | |||||||||||||||||
13 | Žan Kranjec | +0,18 | ||||||||||||||||
4 | Alex Vinatzer | +2,13 | ||||||||||||||||
13 | Žan Kranjec | |||||||||||||||||
5 | Alexander Schmid | |||||||||||||||||
3 | Dominik Raschner | +0,90 | ||||||||||||||||
3 | Dominik Raschner | |||||||||||||||||
14 | Mattias Rönngren | +0,61 | ||||||||||||||||
3 | Dominik Raschner | Malé finále o bronz | ||||||||||||||||
11 | Alexander Steen Olsen | +0,55 | ||||||||||||||||
6 | Alexis Pinturault | +0,21 | 9 | Timon Haugan | ||||||||||||||
11 | Alexander Steen Olsen | 2 | Adrian Pertl | +0,19 | ||||||||||||||
3 | Dominik Raschner | |||||||||||||||||
2 | Adrian Pertl | +0,08 | ||||||||||||||||
7 | Linus Straßer | DSQ | ||||||||||||||||
10 | Luca De Aliprandini | |||||||||||||||||
10 | Luca De Aliprandini | +0,56 | ||||||||||||||||
2 | Adrian Pertl | |||||||||||||||||
2 | Adrian Pertl | |||||||||||||||||
15 | River Radamus | DNF |
+0,06 až 2,13 – časová ztráta poraženého na vítěze souboje v sekundách DNF – lyžař nedojel do cíle DSQ – lyžař diskvalifikován
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku FIS Alpine World Ski Championships 2023 – Men's parallel giant slalom na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Paralelní závody na MS ovládli Schmid a Tvibergová, hvězda bere stříbro. iSport.cz [online]. 2023-02-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ OFFICIAL TEAM INVITATION FIS ALPINE WORLD SKI CHAMPIONSHIPS • 06-19 FEBRUARY 2023 [PDF]. COURCHEVEL MÉRIBEL 2023 FIS ALPINE WORLD SKI CHAMPIONSHIPS, 2023 [cit. 2023-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-06. (anglicky)
- ↑ FIS Alpine Ski World Championships 2023. Men's Parallel. START LIST QUALIFICATION RACE [PDF]. FIS, 2023-02-13 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Světovými šampiony v paralelním závodě lyžařů jsou Schmid a Tvibergová. iDNES.cz [online]. 2023-02-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Světové tituly v lyžařském paralelním závodě mají Schmid a Tvibergová. Sport.cz [online]. 2023-02-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ FIS 2023 Alpine World Ski Championships. Men's parallel. OFFICIAL RESULTS QUALIFICATION RACE [PDF]. FIS, 2023-02-24 [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIS 2023 Alpine World Ski Championships. Men's parallel. OFFICIAL RESULTS [PDF]. FIS, 2023-02-15 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Gold Medal
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Silver Medal
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Bronze Medal
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Finská vlajka
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“