Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 – superobří slalom mužů
Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 | |
---|---|
< 2021 • Superobří slalom mužů | |
Středisko | Courchevel, Francie |
Sjezdovka | L'Éclipse |
Datum | 9. února 2023 |
Startující | 56 lyžařů |
Počet výprav | 23 |
Vítězný čas | 1:07,22 |
Medailisté | |
zlato | |
stříbro | |
bronz | |
Disciplíny | |
Paral. obří slalom | muži • ženy |
Obří slalom | muži • ženy |
Sjezd | muži • ženy |
Slalom | muži • ženy |
Superkombinace | muži • ženy |
Superobří slalom | muži • ženy |
Soutěž družstev | smíšená |
Superobří slalom mužů na Mistrovství světa v alpském lyžování 2023 se konal ve čtvrtek 9. února 2023 jako druhý mužský závod světového šampionátu v Courchevelu a Méribelu. Superobří slalom na courchevelské sjezdovce L'Éclipse odstartoval v 11.30 hodin místního času. Do závodu nastoupilo 56 lyžařů z 23 států.[1][2]
Obhájce světového prvenství Vincent Kriechmayr skončil dvanáctý. Úřadující olympijský vítěz Matthias Mayer ukončil v závěru roku 2022 závodní kariéru. Nejvíce favorizovaný průběžný lídr celého světového seriálu, Švýcar Marco Odermatt, jenž v odjeté části Světového poháru 2022/2023 ovládl čtyři ze šesti Super-G, obsadil 4. místo.[3]
Medailisté
Mistrem světa se překvapivě stal 25letý James Crawford, který na světových šampionátech získal první medaili. Po triumfu Erika Guaye ve Svatém Mořici 2017 se stal druhým Kanaďanem, jenž ovládl Super-G. Navázal také na bronz ze superkombinace zimní olympiády 2022.[3][4][5]
S minimální ztrátou jedné setiny sekundy vybojoval stříbro 30letý Nor Aleksander Aamodt Kilde, pro nějž to byla první medaile z mistrovství světa. V téže disciplíně dojel třetí na pekingské olympiádě 2022. Celkový vítěz Světového poháru 2019/2020 a držitel dvou malých křišťálových glóbů ze Super-G k minimálnímu rozdílu uvedl: „Měl jsem pocit, že jsem trefil 99 procent tratě, ale byla tam jedna zatáčka, kde to úplně nevyšlo.“[3][4][5]
Bronz si odvezl 31letý Francouz Alexis Pinturault, který za šampionem zaostal o dvacet šest setin sekundy. Obhájil tak třetí místo z Cortiny d'Ampezzo 2021 a navázal na vítězství z úvodního superkombinačního závodu na probíhajícím šampionátu. Savojský rodák se na probíhající akci stal jediným francouzským medailistou. V rámci mistrovstvích světa vybojoval osmou medaili, z toho sedmou v individuálních závodech.[3][4][5]
Výsledky
P | SČ | lyžař | stát | čas | ztráta |
---|---|---|---|---|---|
10 | James Crawford | Kanada | 1:07,22 | — | |
9 | Aleksander Aamodt Kilde | Norsko | 1:07,23 | +0,01 | |
8 | Alexis Pinturault | Francie | 1:07,48 | +0,26 | |
4. | 7 | Marco Odermatt | Švýcarsko | 1:07,59 | +0,37 |
5. | 14 | Raphael Haaser | Rakousko | 1:07,80 | +0,58 |
6. | 21 | Marco Schwarz | Rakousko | 1:07,81 | +0,59 |
7. | 16 | Adrian Smiseth Sejersted | Norsko | 1:07,84 | +0,62 |
8. | 2 | Loïc Meillard | Švýcarsko | 1:07,87 | +0,65 |
9. | 23 | Brodie Seger | Kanada | 1:07,89 | +0,67 |
9. | 12 | Andreas Sander | Německo | 1:07,89 | +0,67 |
11. | 20 | Jeffrey Read | Kanada | 1:07,92 | +0,70 |
12. | 13 | Vincent Kriechmayr | Rakousko | 1:08,09 | +0,87 |
13. | 3 | Mattia Casse | Itálie | 1:08,32 | +1,10 |
14. | 17 | Daniel Hemetsberger | Rakousko | 1:08,39 | +1,17 |
15. | 18 | Stefan Babinsky | Rakousko | 1:08,50 | +1,28 |
16. | 34 | River Radamus | USA | 1:08,52 | +1,30 |
17. | 33 | Kyle Negomir | USA | 1:08,70 | +1,48 |
18. | 19 | Ryan Cochran-Siegle | USA | 1:08,74 | +1,52 |
19. | 11 | Stefan Rogentin | Švýcarsko | 1:08,78 | +1,56 |
20. | 30 | Christof Innerhofer | Itálie | 1:08,79 | +1,57 |
21. | 5 | Nils Allègre | Francie | 1:08,83 | +1,61 |
22. | 32 | Elian Lehto | Finsko | 1:08,87 | +1,65 |
23. | 4 | Blaise Giezendanner | Francie | 1:08,88 | +1,66 |
24. | 31 | Henrik von Appen | Chile | 1:08,90 | +1,68 |
25. | 40 | Rok Ažnoh | Slovinsko | 1:08,95 | +1,73 |
26. | 28 | Guglielmo Bosca | Itálie | 1:08,96 | +1,74 |
27. | 1 | Romed Baumann | Německo | 1:09,10 | +1,88 |
28. | 35 | Miha Hrobat | Slovinsko | 1:09,15 | +1,93 |
29. | 27 | Simon Jocher | Německo | 1:09,18 | +1,96 |
30. | 26 | Travis Ganong | USA | 1:09,36 | +2,14 |
31. | 37 | Nejc Naraločnik | Slovinsko | 1:09,46 | +2,24 |
32. | 41 | Nico Gauer | Lichtenštejnsko | 1:09,80 | +2,58 |
33. | 39 | Albert Ortega | Španělsko | 1:10,06 | +2,84 |
34. | 43 | Barnabás Szőllős | Izrael | 1:10,07 | +2,85 |
35. | 38 | Marco Pfiffner | Lichtenštejnsko | 1:10,25 | +3,03 |
36. | 47 | Jaakko Tapanainen | Finsko | 1:10,39 | +3,17 |
37. | 52 | Juhan Luik | Estonsko | 1:10,83 | +3,61 |
38. | 56 | Calum Langmuir | Spojené království | 1:10,89 | +3,67 |
39. | 46 | Christian Borgnæs | Dánsko | 1:11,03 | +3,81 |
40. | 48 | Tiziano Gravier | Argentina | 1:11,18 | +3,96 |
41. | 45 | Owen Vinter | Spojené království | 1:11,78 | +4,56 |
42. | 49 | Elvis Opmanis | Lotyšsko | 1:11,88 | +4,66 |
43. | 55 | Ivan Kovbasňuk | Ukrajina | 1:13,16 | +5,94 |
44. | 54 | Lauris Opmanis | Lotyšsko | 1:13,64 | +6,42 |
45. | 53 | Benjamin Szőllős | Izrael | 1:14,60 | +7,38 |
46. | 51 | Márton Kékesi | Maďarsko | 1:15,52 | +8,30 |
— | 6 | Dominik Paris | Itálie | nedojel do cíle | |
15. | Gino Caviezel | Švýcarsko | |||
22. | Atle Lie McGrath | Norsko | |||
24. | Broderick Thompson | Kanada | |||
25. | Martin Čater | Slovinsko | |||
29. | Josef Ferstl | Německo | |||
36. | Jan Zabystřan | Česko | |||
42. | Sven von Appen | Chile | |||
44. | Roy-Alexander Steudle | Spojené království | |||
50. | Arnaud Alessandria | Monako | |||
Závod odstartoval v 11.30 hodin (UTC+1). Teplota vzduchu na startu −10 °C a v cíli −7 °C.[6] |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku FIS Alpine World Ski Championships 2023 – Men's super-G na anglické Wikipedii.
- ↑ OFFICIAL TEAM INVITATION FIS ALPINE WORLD SKI CHAMPIONSHIPS • 06-19 FEBRUARY 2023 [PDF]. COURCHEVEL MÉRIBEL 2023 FIS ALPINE WORLD SKI CHAMPIONSHIPS, 2023 [cit. 2023-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-06. (anglicky)
- ↑ FIS Alpine Ski World Championships 2023. Men's Super-G. START LIST [PDF]. FIS, 2023-02-08 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Kanadská senzace na MS. Šampionem v superobřím slalomu se stal Crawford. iDNES.cz [online]. 2023-02-09 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c Kanaďan Crawford zaskočil všechny favority a o setinu vyhrál super-G. Zabystřan závod nedokončil. iROZHLAS [online]. 2023-02-09 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c Crawford vybojoval překvapivě titul v super-G o setinu před Kildem. Sport.cz [online]. 2023-02-09 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online.
- ↑ FIS 2023 Alpine World Ski Championships. Men's Super-G. OFFICIAL RESULTS [PDF]. FIS, 2023-02-09 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Gold Medal
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Silver Medal
Autor: Fanmalysza, own work with Inkscape, GIMP and Nero PhotoSnap Essentials, edited by Micgryga with Adobe Photoshop, Licence: CC BY-SA 4.0
FIS Bronze Medal
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Finská vlajka
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Liechtenstein
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“