Mistrovství světa v biatlonu 2024 – štafeta žen
Štafeta žen na Mistrovství světa v biatlonu 2024 | |
---|---|
Místo | Nové Město na Moravě |
Datum | 17. února 2024 |
Startující | 21 štafet |
Medailisté | |
Zlato | Francie |
Výkon: | 1:15:00,8 |
Stříbro | Švédsko |
Výkon: | 1:15:39,3 |
Bronz | Německo |
Výkon: | 1:16:15,0 |
Závody na Mistrovství světa 2024 | |
vytrvalostní závod mužů • vytrvalostní závod žen | |
sprint mužů • sprint žen | |
stíhací závod mužů • stíhací závod žen | |
hromadný start mužů • hromadný start žen | |
štafeta mužů • štafeta žen | |
smíšená štafeta • smíšený závod dvojic | |
Mistrovství světa v biatlonu štafeta žen | |
2023◄ 2024 ► 2025 | |
Ženská štafeta na Mistrovství světa v biatlonu 2024 se konala v sobotu 17. února v Novém Městě na Moravě na biatlonovém stadionu Vysočina Arena. Závod odstartoval v 13:45 hodin středoevropského času.[1]
Obhájcem prvenství byly Italky,[2] které vinou dvou trestných kol na prvním úseku dojely jedenácté. Úřadujícími olympijskými šampionkami byly reprezentantky Švédska,[3] ty obsadily druhé místo.
Vítězem se stala francouzská štafeta ve složení Lou Jeanmonnotová, Sophie Chauveauová, Justine Braisazová-Bouchetová a Julia Simonová. Jednalo se o premiérové vítězství Francie v ženské štafetě na mistrovství světa.[4]
Průběh závodu
V závodě, který více ovlivňoval měnící se vítr, se zpočátku držela v čele francouzská štafeta: Lou Jeanmonnotová předávala s náskokem přes 20 vteřin. Pak však Sophie Chauveauová musela dohromady na dvě trestná kola a její tým klesl na deváté místo. Do čela se překvapivě dostaly zásluhou Tuuli Tomingasové estonské biatlonistky před Norskem a Německem. Na třetím úseku se před Estonky nakrátko dostalo Švédsko zásluhou Hanny Öbergové, ale všechny pak předstihla nejrychleji běžící Francouzka Justine Braisazová-Bouchetová. Po ní přebrala štafetu Julia Simonová. Závod zdramatizovala, když při poslední střelbě třikrát dobíjela, ale za ní jedoucí Švédka Elvira Öbergová střílela ještě hůře – musela na trestné kolo – a Simonová tak odjížděla do posledního kola s více než minutovým náskokem a zvítězila. Stříbro vybojovaly švédské biatlonistky před německými. Estonská štafeta dojela čtvrtá, ukrajinská pátá. Překvapením bylo až desáté místo norské štafety, když Ida Lienová musela na dvě trestná kola a Ingrid Landmark Tandrevoldová na tři.
Českou štafetu rozjížděla Tereza Voborníková. Obě položky zastřílela bezchybně, udržovala se v čelní skupině a předávala na pátém místě. Lucie Charvátová použila vleže dva náhradní náboje a posunula se na čtvrtou pozici; vstoje jí však náhradní náboje nestačily a po trestném kole klesla o šest míst. Markéta Davidová pak musela při obou střelbách dvakrát dobíjet, ale jela rychle a zlepšila se na šesté místo. Jessica Jislová však musela po poslední střelbě jet také trestné kolo. Zpočátku šestou pozici udržovala, ale v posledním kole ji předjela Polka Joanna Jakiełová a česká štafeta tak dojela sedmá.
Výsledky
Pořadí | č. | stát | čas | střelba (L+S) | ztráta | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|
2 | Francie | 1:15:00,8 17:33,5 19:54,9 18:00,7 19:31,7 | 1+4 1+7 0+0 0+0 1+3 1+3 0+0 0+1 0+1 0+3 | ||||
3 | Švédsko | 1:15:39,1 17:58,0 19:08,4 18:40,6 19:52,1 | 0+2 1+10 0+0 0+2 0+1 0+3 0+1 0+2 0+0 1+3 | +38,3 | |||
4 | Německo | 1:16:15,0 18:00,3 19:05,9 19:14,4 19:54,4 | 0+5 0+4 0+0 0+0 0+3 0+0 0+1 0+1 0+1 0+3 | +1:14,2 | |||
4. | 14 | Estonsko
| 1:16:40,9 17:54,3 18:48,6 19:15,0 20:43,0 | 0+5 0+6 0+1 0+0 0+0 0+2 0+1 0+1 0+3 0+3 | +1:40,1 | ||
5. | 8 | Ukrajina | 1:17:09,6 18:21,4 19:04,3 19:33,1 20:10,8 | 0+2 0+8 0+0 0+1 0+0 0+1 0+2 0+3 0+0 0+3 | +2:08,8 | ||
6. | 10 | Polsko
| 1:17:15,4 18:21,1 19:08,4 20:31,2 19:14,7 | 0+1 0+2 0+0 0+1 0+0 0+1 0+1 0+0 0+0 0+0 | +2:14,6 | ||
7. | 7 | Česko | 1:17:23,5 17:58,1 19:43,6 19:07,5 20:34,3 | 0+4 2+8 0+0 0+0 0+2 1+3 0+2 0+2 0+0 1+3 | +2:22,7 | ||
8. | 9 | Rakousko
| 1:17:35,2 18:32,6 18:43,3 18:48,4 21:30,9 | 2+4 0+5 0+0 0+1 0+0 0+1 0+1 0+1 2+3 0+2 | +2:34,4 | ||
9. | 6 | Švýcarsko
| 1:18:30,1 18:50,0 19:30,0 19:32,2 20:37,9 | 0+1 3+5 0+0 0+0 0+0 0+1 0+0 0+1 0+1 3+3 | +3:29,3 | ||
10. | 1 | Norsko | 1:18:43,6 17:49,9 19:12,2 20:07,6 21:33,9 | 0+6 5+10 0+1 0+1 0+2 0+3 0+1 2+3 0+2 3+3 | +3:42,8 | ||
11. | 5 | Itálie
| 1:19:50,7 19:59,1 19:54,5 19:56,5 20:00,6 | 0+4 2+5 0+1 2+3 0+1 0+2 0+1 0+0 0+1 0+0 | +4:49,9 | ||
12. | 18 | Kanada
| 1:20:08,8 19:05,7 19:43,4 20:22,0 20:57,7 | 0+6 0+7 0+3 0+2 0+2 0+0 0+0 0+2 0+1 0+3 | +5:08,0 | ||
13. | 11 | Slovinsko
| 1:20:37,2 19:12,2 19:35,6 21:45,3 20:04,1 | 0+4 3+8 0+3 0+0 0+0 0+2 0+0 1+3 0+1 2+3 | +5:36,4 | ||
14. | 21 | Belgie
| 1:21:08,8 18:16,8 19:06,5 19:50,4 23:55,1 | 1+5 0+8 0+1 0+1 0+0 0+1 0+1 0+3 1+3 0+3 | +6:08,0 | ||
15. | 17 | Lotyšsko
| LAP 18:59,6 19:12,9 21:35,9 | 2+8 0+2 0+0 0+2 0+2 0+1 0+1 2+3 | |||
16. | 19 | Bulharsko
| LAP 18:51,5 19:43,6 21:18,6 | 1+10 0+2 0+1 0+3 0+0 0+2 0+3 1+3 | |||
17. | 12 | Finsko
| LAP 18:17,1 22:15,1 20:14,3 | 1+5 0+0 0+0 1+3 1+3 0+1 0+3 0+1 | |||
18. | 16 | Kazachstán
| LAP 19:27,2 20:45,6 | 0+0 0+1 0+0 0+1 0+1 0+3 | |||
19. | 20 | Jižní Korea
| LAP 19:09,3 21:46,1 | 0+0 0+2 0+0 0+2 0+1 0+2 | |||
20. | 13 | Slovensko
| LAP 20:41,0 21:18,5 | 2+3 0+1 0+3 2+3 0+0 0+3 | |||
21. | 15 | Spojené státy americké
| LAP 21:06,9 20:46,8 | 0+2 2+3 1+3 0+1 0+3 | |||
Zdroj:[1][5] LAP – štafeta předjeta o kolo |
Odkazy
Reference
- ↑ a b IBU World Championships Nove Mesto; Women 4x6km Relay – Start List [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lisa Vittozzi Anchors Italians to Women’s Relay Gold. International Biathlon Union - IBU [online]. 2023-02-18 [cit. 2023-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Elvira Oeberg Anchors Sweden to Beijing Relay Gold. International Biathlon Union - IBU [online]. 2022-02-16 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online.
- ↑ France Rebounds to Relay Gold. International Biathlon Union - IBU [online]. 2024-02-17 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online.
- ↑ IBU World Championships Nove Mesto; Women 4x6km Relay Result [online]. Mezinárodní biatlonová unie, 2024-02-17 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor:
- Gold_medal_world_centered.svg by Maix
- derivative work: Mboro (talk)
A gold medal with a globe icon
Autor:
- Silver_medal_world_centered.svg by Maix
- derivative work: Mboro (talk)
A silver medal with a globe icon
Autor:
- Bronze_medal_world_centered.svg by Maix
- derivative work: Mboro (talk)
A bronze medal with a globe icon
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Finská vlajka