Mitridate, re di Ponto

Mitridates, král pontský
Mitridate, re di Ponto
Žánropera seria
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaVittorio Amedeo Cigna-Santi
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Literární předlohaJean Racine: Mithridate
Datum vzniku1770
Premiéra26. prosince 1770, Milán, Teatro Regio Ducale
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mitridate, re di Ponto (též česky jako Mitridates, král pontský, KV 87 (74a)) je raná opera seria ve třech dějstvích Wolfganga Amadea Mozarta.

Libreto napsal Vittorio Amedeo Cigna-Santi na základě Pariniho italského překladu francouzské hry Jeana Racina Mithridate. Ústřední postavou je Mitridates VI., panovník Pontského království.

Historie díla

Mozart napsal Mitridata v 1770 během svých cest po Itálii. Podle průkazných tvrzení muzikologa Daniela E. FreemanaMitridates úzkou vazbu na operu La Nitteti (Nittetis) Josefa Myslivečka.[1] Tu český skladatel právě připravoval pro uvedení v Bologni, když se v březnu roku 1770 poprvé setkal se 14letým Wolfgangem Mozartem a jeho otcem Lopoldem. V Bologni v létě 1770 Wolfgang pracoval na Mitridate a Mysliveček jej často navštěvoval a pomáhal mu v komponování. Mozart získával nové zkušenosti se skladbou od svého staršího přítele a některé z jeho hudebních motivů také začlenil do své vlastní operní tvorby.

Opera Mitridate, re di Ponto byla poprvé uvedena 26. prosince 1770 na karnevalu v milánském Teatro Regio Ducale. Navzdory pochybnostem kvůli Mozartově mládí mělo dílo úspěch a bylo provedeno dvacetkrát. Přesto k novým nastudováním opery došlo až ve 20. století (koncertně na Salcburském festivalu roku 1970 a scénicky o rok později tamtéž a v Düsseldorfu[2]).

Opera obsahuje virtuózní árie pro hlavní sólové role, ale pouze dvě sborová čísla: závěrečný duet ve 2. aktu mezi Aspasií a Sifare („Se viver non degg'io“) a krátký kvintet v závěru celé opery, což je typické pro standardní barokní žánr opera seria, kdy opery končívají krátkým sborovým číslem (coro neboli tutti).

Role a obsazení

RoleTyp hlasuPremiéra, 26. prosince 1770
(dirigent: Wolfgang Amadeus Mozart)
Arbate, vládce Nympheysoprán - kastrátPietro Muschietti
Sifare nebo Xiphares, Mitridatův synsoprán - kastrátPietro Benedetti (Sartorino)
Aspasia, královna vázaná sňatkem s MitridatemsopránAntonia Bernasconi
Farnace nebo Pharnaces, Mitridatův nejstarší synalt - kastrátGiuseppe Cicognani
Marzio nebo Marcius, římský legionářtenorGasparo Bassano
Mitridate, král PontskýtenorGuglielmo d'Ettore
Ismene, parthská princeznasopránAnna Francesca Varese

Nahrávky

  • 1986: film Jean-Pierre Ponnelle 1986, Nikolaus Harnoncourt / Gösta Winberghová, Yvonne Kennyová, Ann Murray (DVD)
  • 1986: Opéra de Lyon (Jean-Claude Fall, režisér), Theodor Guschlbauer / Rockwell Blake, Ashley Putnamová, Yvonne Kenny, Brenda Boozerová (DVD)
  • 1993: Královská opera, Paul Daniel / Bruce Ford, Jochen Kowalski, Anne Murrayová, Ľuba Orgonášová (DVD)
  • 1997 Mozartův týden v Salcburku, Roger Norrington / Bruce Ford, Vesselina Kasarovová, Cyndia Siedenová, Christiane Oelzeová (CD)
  • 1999: Christophe Rousset / Giuseppe Sabbatini, Brian Asawa, Cecilia Bartoliová, Natalie Dessayová (CD)
  • 2006: Salcburský festival, Marc Minkowski / Richard Croft, Bejun Mehta, Miah Perssonová (DVD)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mitridate, re di Ponto na anglické Wikipedii.

  1. See especially Daniel E. Freeman, Josef Mysliveček, "Il Boemo" (Sterling Heights, Michigan: Harmonie Park Press, 2009), s. 229–35.
  2. SEEGER, Horst. Opernlexikon. 4. vyd. Berlin: Henschelverlag Kunst und Gesellschaft, 1989. S. 438. (německy) 

Literatura

  • Bourne, Joyce, " Mitridate, re di Ponto ", Kdo je kdo v opeře . Oxford University Press, 1998.
  • Latham, Alison, " Mitridate, re di Ponto ", Oxfordský společník pro hudbu . London: Oxford University Press, 2002 ISBN 0-19-866212-2
  • Warrack, John a Ewan West, „ Mitridate, re di Ponto “, Stručný Oxfordský slovník operace . Oxford University Press, 1996.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wolfgang-amadeus-mozart 1.jpg

This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:

... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."

Deutsch identifies the three pictures as:

  1. "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
  2. The family portrait by della Croce.
  3. A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
For present purposes, this implies that Kraft painted this with some basis to go on (and not completely out of her head, as the painter of this ridiculous picture did). Also, it tells us that Nannerl thought that the della Croce picture was "very good".