Mlýn v Uhříněvsi
| Mlýn v Uhříněvsi | |
|---|---|
.jpg) (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Starý mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko |
| Výstavba | polovina 16. století |
| Poloha | |
| Adresa | U Starého mlýna 19/11, Praha 10 - Uhříněves,  Česko |
| Ulice | U starého mlýna |
| Souřadnice | 50°1′37,87″ s. š., 14°36′8,91″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44550/1-2006 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlýn v Uhříněvsi (Starý, Panský) je bývalý vodní mlýn, který stojí na Říčanském potoce severně od rybníka Nadýmač mezi ulicemi U Starého mlýna a Za Nadýmačem.[1] Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Historie
Nejstarší částí vodního mlýna je věž, která byla postavena pravděpodobně ve 2. polovině 16. století a sloužila jako vodárna. Kolem roku 1591 ji vlastník dal podkopat pro vyústění náhonu a umístění vodního kola a také přistavěl budovu mlýna. Po skončení třicetileté války byl areál barokně upraven a vystavěna dřevěná nástavba věže.[2]
Mlýn fungoval do začátku 1. světové války, poté se v něm pouze mlel šrot. Od 50. let 20. století je užíván k bydlení. od 60. do 90. let 20. století jej postupně rekonstruoval majitel akademický architekt Pavel Pirkl.[2]
Popis
Původně renesanční přízemní budova mlýna má dvoupatrový volutový štít se šiškami. U ní stojí hranolová třípatrová věž, nejstarší část areálu. Věž je půdorysně zapuštěna do později přistavěné budovy mlýna. Dolní dvě patra věže jsou zděná s kamennou nárožní bosáží, ve výši koruny budovy mlýna jsou oddělená průběžnou štukovou římsou. Třetí patro věže je dřevostavba.[2]
Dochovalo se vnitřní mlýnské ústrojí a trám stolice s letopočtem 1727, některá kamenná ostění oken východního štítu a východního a západního průčelí, v interiéru křížové klenby s hřebínky, valené klenby s výsečemi a v mlýnici bývalá černá kuchyně s krbem s kamennými krakorcovými konzolemi. Dochoval se také náhon s torzem vodního kola, vnější mlýnské kolo se nedochovalo.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Starý mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Jan Škoda, 18.8.2016. [cit. 2021-07-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000156915, rejstříkové číslo ÚSKP 44550/1-2006. [cit. 2021-07-05]. Dostupné online
Literatura
- HLUŠIČKOVÁ, Hana, ed. a kol. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001-2004. 4 sv. ISBN 80-7277-042-X. Svazek III. Kapitola Praha. S. 290
- KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. III., Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 263 s. ISBN 80-7277-051-9. Kapitola Mlýn v Uhříněvsi. S. 109-111
- SEMANSKÝ, Antonín. Paměti městyse Uhřiněvsi a okolí. V Praze: nákladem spisovatelovým za přispění městského zastupitelstva obce uhříněvesské, 1910. 222 stran, 2 nečíslované listy obrazových příloh.
- Uhříněves a okolí: historie a současnost městské části Praha 22. Přeprac., rozš. a dopl. vyd. knihy z roku 2003. Uhříněves: Občanské sdružení Uhříněves, 2014. 200 s. ISBN 978-80-260-7483-0. Kapitola: Nejstarší stavba v Uhříněvsi. S. 55-56.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlýn v Uhříněvsi na Wikimedia Commons - Uhříněves na webu ČÚZK, Archivní mapy
- Uhříněves na Místopis.eu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: