Mlýnský náhon (Bolelouc)

Mlýnský náhon
Most přes Mlýnský náhon v Tovačově
Most přes Mlýnský náhon v Tovačově
Základní informace
Délka tokuasi 20 km
SvětadílEvropa
Zdrojnice
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Olomoucký krajDub nad Moravou, Tovačov - Kojetín)
Úmoří, povodí
Morava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boleloucký Mlýnský náhon je umělý vodní kanál na střední Hané, vzniklý pravděpodobně už ve středověku a určený především pro pohánění vodních mlýnů. Protéká od Dubu nad Moravou přes Tovačov ke Kojetínu. Délka jeho toku, souběžného s řekou Moravou, je asi 20 km.

Historie, popis a zajímavosti

Náhon, vytékající z řeky Moravy u Bolelouce, byl vytvořen pravděpodobně v souvislosti s výstavbou rybníků u Tovačova za Jana Tovačovského z Cimburka. Poháněl několik mlýnů a původně se vléval zpět do Moravy už za Lobodicemi. V roce 1583 byl náhon prodloužen, aby mohl dodávat vodu i na kojetínský mlýn.[1]

Kanál odbočuje z Moravy nad bolelouckým jezem doprava, obtéká z východní strany městys Dub nad Moravou, protéká Věrovany a pokračuje k tovačovským rybníkům, Hradeckému a Křenovskému. Nedaleko tovačovského zámku protéká areálem mlýna, zmiňovaného už v roce 1503.[2]

Za Tovačovem obtéká u Annína po západní straně tovačovská jezera a po východní straně rybník Náklo, a opět po východní straně se klikatí kolem Lobodic, kde kdysi poháněl dva mlýny. Jeden z nich v roce 1905 i s přilehlou pilou vyhořel a na jeho místě byla postavena dodnes funkční elektrárna s Kaplanovou turbínou z roku 1932.[3]

Mlýnský náhon za Lobodicemi míří dál na jih a nedaleko Uhřičic se kříží se dvěma jinými vodními toky. První akvadukt, nazývaný Sifon, je pozoruhodnou technickou památkou. Byl postaven v roce 1908 a originálním způsobem nahradil původní již nevyhovující dřevěné vantroky. Mlýnský náhon tu dvěma betonovými tunely podtéká koryto říčky Valová.[1][4] Asi 800 m dál po proudu Mlýnský náhon již klasickým akvaduktem zvaným Vantroky překonává odpadní kanál vedoucí od obce Uhřičice. V roce 1923 bylo původní dřevěné koryto nahrazeno betonovým.

Za Uhřičicemi pokračuje Mlýnský náhon dál na jih ke Kojetínu, před ním uhýbá na východ a vrací se do řeky Moravy.

V roce 2018 se začalo uvažovat o splavnění Mlýnského náhonu pro vodáky, zatím se tato myšlenka kvůli spadlým stromům a neudržovaným břehům nerealizovala. Uvažuje se i o využití Mlýnského náhonu v souvislosti s prodloužením Baťova kanálu.[5][6]

Odkazy

Reference

  1. a b Křižovatka řek - Sifon v Uhřičicích | MěKS Kojetín. mekskojetin.cz [online]. [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  2. Tovačovský mlýn | Vodnimlyny.cz. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  3. Vodní elektrárnu v Lobodicích dnes spravuje obec a plánuje ji ukazovat turistům. Regiony [online]. 2017-09-07 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  4. Křižovatka řek - Sifon, Uhřičice. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  5. Vodáci vyrazí po Mlýnském náhonu do Kroměříže, lodní doprava má zůstat tabu. iDNES.cz [online]. 2018-10-23 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  6. Vodáci letos mezi Olomoucí a Kroměříží nevyplují, náhon je nebezpečný. iDNES.cz [online]. 2019-06-30 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Most přes Mlýnský náhon a cesta k rybníku Kolečko, Tovačov, okres Přerov.jpg
Autor: Jiří Komárek, Licence: CC BY-SA 4.0
Most přes Mlýnský náhon a cesta k rybníku Kolečko, Tovačov, okres Přerov