Mladé Polsko

Artur Górski
Stanisław Przybyszewski
Stanisław Wyspiański, autoportrét

Mladé Polsko (Młoda Polska) je označení pro polské umělecké hnutí z přelomu 19. a 20. století (nejčastěji je datováno do let 1890–1918), projevující se v literatuře, v hudbě a ve výtvarném umění. Název poprvé použil roku 1898 literární kritik Artur Górski (1870–1959) v cyklu článků o polské literatuře, uveřejňovaných v časopise Życie, který redigoval propagátor parnasismu Zenon Przesmycki (1861–1944).[1]

Charakteristika hnutí

Mladé Polsko vzniklo jako součást evropského modernismu a novoromantismu a odkazovalo se na romantickou tradici nadřazenosti pocitů a emocí nad rozumem. S naturalisty je spojovala kritika měšťanské morálky, ale jinak se estetické názory jeho představitelů značně lišily. Vyplývalo to z dvojího tlaku na tehdejší polské umění: na jedné straně se polští umělci snažili ve svých dílech uplatnit moderní evropské umělecké postupy a výboje, na straně druhé je situace národa zbaveného samostatnosti nutila vytvářet díla, sloužící k posílení národního sebevědomí.[1] Velký význam pro další vývoj jejich tvorby měla proto revoluce roku 1905.[2] Další inspirací byly pro některé autory proměny, kterými procházela polská vesnice jako přední nositel národní myšlenky. Došlo také ke zvýšení zájmu o orientální literaturu a umění. Hlavními centry uměleckého života Mladého Polska byl Krakov a Lvov.[3]

Po dosažení polské samostatnosti roku 1918 ztrácelo hnutí postupně na významu, přesto byly některé jeho prvky rozvíjeny i v dalším období.[1]

Literatura

Autoři hlásící se k Mladému Polsku propagovali francouzský symbolismus a lartpourlartismus. (umění pro umění) a inspiraci hledali Schopenhauerově filosofii. V poezii se silně uplatňoval jak impresionismus, tak motivy vzpoury proti okolnímu světu a pesimismus, vedoucí až ke katastrofickým náladám, mysticismu a eschatologii. Tyto tendence vyvrcholily zejména v tvorbě básníků Stanisława Przybyszewskáho (1868–1927) a Tadeusze Micińského (1873–1918).[1] K dalším básníkům Mladého Polska patřili Kazimierz Przerwa-Tetmajer (1865–1940), Bolesław Leśmian (1877–1937) a Leopold Staff (1878–1957).[4]

V próze a v dramatu dochází k lyrizaci a subjektivizaci, k uvolnění konstrukce díla a k využívání symbolistických a expresionistických postupů. To se projevilo zejména v díle malíře, grafika, dramatika a básníka Stanisława Wyspiańského (1869–1907), který je považován za jednoho z klíčových zjevů Mladého Polska. Bájivým charakterem svého díla se k němu blíží dramatik Lucjan Rydel (1870–1918). K dalším představitelům Mladého Polska patřili prozaici Wacław Sieroszewski (1858–1945), Wacław Berent (1873–1940) a Władysław Orkan (1875–1930).[4] Sympaticky byla mladou generací autorů přijímáno naturalistické dílo Gabriely Zapolské (1857–1921), se kterou sdíleli odpor k maloměšťáctví.[5]

V období Mladého Polska došlo rovněž k intenzivnímu rozvoji literární kritiky, jejímiž představitel byli zejména Wilhelm Feldman (1868–1919), Tadeusz Boy-Żeleński (1874–1941) a Stanisław Brzozowski (1878–1911).[4]

Svého vrcholu dosáhlo hnutí v letech 1900–1907, kdy vznikla nejvýznamnější díla Stefana Żeromského (1864–1925), Jana Kasprowicze (1860–1926), Władysława Reymonta (1867–1925) a Karola Irzykowského (1873–1944).[1]

  • Zenon Przesmycki

    Zenon Przesmycki

  • Tadeusz Miciński

    Tadeusz Miciński

  • Jan Kasprowicz

    Jan Kasprowicz

  • Przerwa-Tetmajer

    Przerwa-Tetmajer

  • Bolesław Leśmian

    Bolesław Leśmian

  • Leopold Staff

    Leopold Staff

  • Lucjan Rydel

    Lucjan Rydel

  • Gabriela Zapolska

    Gabriela Zapolska

  • Wacław Sieroszewski

    Wacław Sieroszewski

  • Wacław Berent

    Wacław Berent

  • Władysław Orkan

    Władysław Orkan

  • Wilhelm Feldman

    Wilhelm Feldman

  • Tadeusz Boy-Żeleński

    Tadeusz Boy-Żeleński

  • Stanisław Brzozowski

    Stanisław Brzozowski

  • Stefan Żeromski

    Stefan Żeromski

  • Jan Kasprowicz

    Jan Kasprowicz

  • Władysław Reymont

    Władysław Reymont

  • Karol Irzykowski

    Karol Irzykowski

Hudba

Karol Szymanowski

V hudbě se pojmem Mladé Polsko označuje spolek hudebních skladatelů, který si kladl za cíl položit základy moderní polské hudby. [6]. Vznikl roku 1905, kdy skladatelé Ludomir Różycki (1883–1953), Apolinary Szeluto (1884–1966), Karol Szymanowski (1882–1937) a Grzegorz Fitelberg (1879–1953) založili s finanční podporou mecenáše umění prince Władysława Lubomirského (1866–1934) polské nakladatelství mladých skladatelů pod názvem Mladé Polsko se sídlem v Berlíně. Jejich spolupráce trvala víceméně až do vypuknutí první světové války. Dalším skladatelem, který sice formálně nepatřil k Mladému Polsku, ale tvořil v jeho stylu, byl Mieczysław Karłowicz (1876–1909).[7]

Skladatelé Mladého Polska navazovali na hudební novoromantismus a byli většinou žáky Zygmunta Noskowského (1846–1909).[8] Chtěli vytvářet především originální a ne snadno dostupnou hudbu a zbavit ji závislosti na německých vzorech. Cítili potřebu sladit polské prostředí s evropskými tendencemi. Jejich hudba je stylisticky nejblíže hudbě Richarda Strausse. Podle nich se velké umění mohlo stát národním, aniž by se uchylovalo k folklorismu. Tohoto cíle dosáhl prakticky pouze Karol Szymanowski, který dospěl až k expresionismu.[7]

  • Ludomir Różycki

    Ludomir Różycki

  • Apolinary Szeluto

    Apolinary Szeluto

  • Grzegorz Fitelberg

    Grzegorz Fitelberg

  • Mieczysław Karłowicz

    Mieczysław Karłowicz

Výtvarné umění

Jacek Malczewski
Józef Mehoffer

Malíři a sochaři, spadající do období Mladého Polska, navazovali na především romantické tradice. Mnoho z nich bylo ovlivněno symbolismem, ale nejrozšířenějším stylem byla secese.[9] K předním představitelům hnutí patřili kromě již zmíněného Stanisława Wyspiańského především Jacek Malczewski (1854–1929), Wacław Szymanowski (1859–1930), Jan Stanisławski (1860–1907), bratr básníka Kazimierza Przerwy-Tetmajera Włodzimierz Tetmajer (1861–1923), Józef Mehoffer (1869–1946), Jann Raszka (1871–1945), Edward Okuń (1872–1945) a Witold Wojtkiewicz (1879–1909).

  • Jan Stanisławski: Wiatrak ukraiński (1883)

    Jan Stanisławski: Wiatrak ukraiński (1883)

  • Stanisław Wyspiański: Barki na Sekwanie (1894)

    Stanisław Wyspiański: Barki na Sekwanie (1894)

  • Wacław Szymanowski: Kariatydy (1896)

    Wacław Szymanowski: Kariatydy (1896)

  • Włodzimierz Tetmajer: Śmierć Azji (1900)

    Włodzimierz Tetmajer: Śmierć Azji (1900)

  • Jacek Malczewski: Śmierć (1902)

    Jacek Malczewski: Śmierć (1902)

  • Józef Mehoffer: Dziwny ogród (1903)

    Józef Mehoffer: Dziwny ogród (1903)

  • :Witold Wojtkiewicz: Cirk (1905)
    Witold Wojtkiewicz: Cirk (1905)
  • Edward Okuń: Motyle nocne (asi 1920)

    Edward Okuń: Motyle nocne (asi 1920)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literárních směrů a skupin, Praha: Orbis 1971. S. 158-159.
  2. ↑ KREJČÍ, Karel. Polská literatura ve vírech revoluce. Praha: Orbis 1934.
  3. ↑ KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Československý spisovatel 1953. S. 455
  4. ↑ a b c BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S.34-36
  5. ↑ ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 43.
  6. ↑ SMOLKA, Jaroslav a kol. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon 1983. S. 422.
  7. ↑ a b GWIZDALANKA, Danuta. Historia muzyki 3. Kraków: Polskie Wydawnictwo Muzyczne 2009, s. 28.
  8. ↑ ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. 5. vyd. Praha: Panton, 1974. 527 s. S. 370. 
  9. ↑ ŠABOUK, Sáva a kol. Encyklopedie světového malířství . Praha: Academia 1975. S. 315

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Miriam 2.jpg
portret Zenona Przesmyckiego (ps. Miriam) z książki "Upominek. Książka zbiorowa na cześć Elizy Orzeszkowej (1866-1891)"
Karol Szymanowski.PNG
Karol Szymanowski
Karol Irzykowski foto (cropped).jpg
Karol Irzykowski, ok. 1933 r.
Wyspiański - Dzieła malarskie - Portret J. Malczewskiego.jpg
Wyspiański - Dzieła malarskie - Portret J. Malczewskiego, rys. oł.
Jan Kasprowicz 2.jpg
portret Jana Kasprowicza z książki "Upominek. Książka zbiorowa na cześć Elizy Orzeszkowej (1866-1891)"
Kazimierz Tetmajer 2.jpg
portret Kazimierza Tetmajera z książki "Upominek. Książka zbiorowa na cześć Elizy Orzeszkowej (1866-1891)"
Gabriela Zapolska.PNG
Gabriela Zapolska
Tadeusz Żeleński cropped.jpg
Tadeusz Żeleński, ok. 1910 r.
Józef Mehoffer by Wyspiański, 1898.jpg
Portret Józefa Mehoffera, pastel, 60 x 57 cm, Fundacja Raczyńskich przy Muzeum Narodowym w Poznaniu
Władysław Orkan (przed 1912).jpg
Władysław Orkan, fotografia z książki "Z martwej roztoki" (1912)
Ludomir Różycki.JPG
Ludomir Różycki
Wilhelm Feldman.jpg
portret Wilhelma Feldmana z książki "Upominek. Książka zbiorowa na cześć Elizy Orzeszkowej (1866-1891)
Leśmian.png
Bolesław Leśmian
StefanZeromski.jpg
Stefan Żeromski (1864-1925), Polish writer.
Waclaw Szymanowski Kariatydy 1896.jpg
Autor: Robin from Kraków, Poland, Licence: CC BY 2.0

Ciężar (Kariatydy, Grupa) Burden (Caryatids, Group) Wacław Szymanowski, 1896

On the paths of the soul, the exhibition in the National Museum (Muzeum Narodowe) in Kraków.

Wacław Szymanowski (1859–1930) was a Polish sculptor and painter who created under the influence of Auguste Rodin. He studied in École des Beaux-Arts in Paris, and later in Akademie der Bildenden Künste München. Until about 1895 the painter-cum-sculptor occupied himself mainly with executing genre paintings of Polish mountaineers and Hutsuls, and portraits. He then turned to sculpture, creating compositions in Art Nouveau-Symbolist style. Wacław Szymanowski is the author of the famous monument of Chopin in the Royal Baths Park (Łazienki) in Warsaw. It was created around 1904. The original monument was cast in Paris (it won the first prize in a competition in 1909), but it was officially opened in the Royal Bath Park in 1926. During the Second World War, in 1940 the monument was blown up by Germans, and its remains were cut with gas burners. The Germans were also trying to find and destroy all existing replicas of the sculpture, but luckily they did not succeed. The sculpture was reconstructed and replaced in 1958. Szymanowski's other most notable works include the wooden sculpture "Fala" (Wave, 1903), and the monument to Artur Grottger in Planty Park in Kraków (1907).

His Opus Vitae was a monumental composition "Pochód na Wawel" (A March to Wawel, 1911-1912) that the author was going to place at the Royal Wawel Castle in Kraków, closing the arcaded courtyard from the west. The sculptures (52 statues) represent Polish monarchs and other historic and allegorical figures. The controversial project has never been realized, but a bronze model of the composition can be seen in the Wawel Art Collection.
Lucjan Rydel (-1906).jpg
Lucjan Rydel (-1906)
Artur Gorski.jpg
Artur Górski (1870–1959), Polish literary critic.
Mieczysław Karłowicz.PNG
Mieczysław Karłowicz
Wacław Berent (writer).jpg
Wacław Berent, Polish writer
Grzegorz Fitelberg Polish conductor.jpg
Grzegorz Fitelberg, Polish composer and conductor
Brzozowski Stanisław.jpg
Picture of Stanislaw Brzozowski, 1878-1911, Polish writer and philosopher.
Tadeusz micinski.jpg
Picture of the poet Tadeusz Micinski