Mladovožická pahorkatina

Mladovožická pahorkatina
Nejvyšší bod638 m n. m. (Velký Blaník[1])
Rozloha739,27[1] km²
Střední výška459[1] m n. m.

Nadřazená jednotkaVlašimská pahorkatina
Podřazené
jednotky
Jankovská pahorkatina
Blanická brázda
Kácovská pahorkatina
Načeradská pahorkatina

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PovodíSázava, Lužnice
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIA-2A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mladovožická pahorkatina je geomorfologický podcelek v celku Vlašimská pahorkatina, který je součástí podsoustavy Středočeská pahorkatina. Nejvyšším bodem pahorkatiny je Velký Blaník (638 m n. m.). Nejnižší místo u Sázavy dosahuje 295 m n. m. Území o rozloze 739 km2 se rozprostírá podél dolního toku Blanice, od Sudoměřic u Tábora na jihu až k Sázavě na severu. Ve středu oblasti se nachází město Vlašim. Osu podcelku, jehož podloží budují horniny moldanubika (pararuly, ortoruly a migmatity), vytváří blanická brázda. V Mladovožické pahorkatině se nachází CHKO Blaník.

Členění na okrsky

  • Jankovská pahorkatina
  • Blanická brázda
  • Kácovská pahorkatina
  • Načeradská pahorkatina

Charakteristika okrsků

Jankovská pahorkatina

Jankovská pahorkatina se nachází v jihozápadní části podcelku. Severojižně orientovaný okrsek kopíruje úpatí zlomového svahu na okraji výše položené Votické vrchoviny. Zvlněný terén pahorkatiny zaujímá výšku okolo 500 m n. m. Široká údolí se zde střídají nejen s plošinami holoroviny a pedimenty, ale také s výraznějšími prvky reliéfu, jako jsou krátké strukturní hřbety, suky a odlehlíky.[2]

Jankovská pahorkatina je dále členěna na podokrsky:[3]

  • Popovická pahorkatina (kóta 586,5 m n. m.)
  • Jiřetická pahorkatina (kóta 575 m n. m.)
  • Chotovinská pahorkatina (Chocholouš 623,3)

Blanická brázda

Blanická brázda se rozprostírá podél toku Blanice, přibližně mezi Mladou Vožicí a Vlašimí. Okrsek odpovídá poloze geologické jednotky blanická brázda, která představuje výrazný zlomový systém pokračující přes jižní Čechy až do Rakouska. Průběh blanické brázdy doprovází zrudnění.[4] Bylo zde dobýváno například zlato (PP Roudný) či stříbro (u Ratibořských hor).[2] Blanická brázda se dále člení na podokrsky:[3]

  • Velišská pahorkatina (Hříva 519,2 m n. m.)
  • Šebířovská pahorkatina (kóta 510 m n. m.)

Kácovská pahorkatina

Kácovská pahorkatina, nacházející se v severní části Mladovožické pahorkatiny, má obdobný charakter jako okrsek Blanická brázda. Územím protéká Blanice, Sázava a jejich přítoky, takže se zde výrazně uplatňuje fluviální eroze. Meandry Sázavy jsou dokonale zaklesnuty. V údolí řeky se nacházejí pedimenty a místy i akumulační říční terasy.[2]

Kácovská pahorkatina je dále členěna na podokrsky:[3]

  • Ratajská pahorkatina (Klásek 502,8 m n. m.)
  • Libežská vrchovina (Kostelík 534 m n. m.)
  • Kondracká pahorkatina (Na dílech 534,9 m n. m.)
  • Sedmpanská pahorkatina (kóta 454,3 m n. m.)

Načeradská pahorkatina

Načeradská pahorkatina, zahrnující hrásť Malého a Velkého Blaníku, představuje nejvyšší část Mladovožické pahorkatiny. Na jihovýchodě je omezena zlomovým svahem, Načeradským srázem. V okrsku se nachází četné kryogenní tvary.

Načeradská pahorkatina se dále člení na podokrsky:[3]

  • Keblovská pahorkatina (Javornická hůra 583,1 m n. m.)
  • Louňovická vrchovina (Velký Blaník 634,8 m n. m.)
  • Bělečská pahorkatina (Pravětický vrch 597,9 m n. m.)

Odkazy

Reference

  1. a b c Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Mladovožická pahorkatina, s. 294. 
  2. a b c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 60–61. 
  3. a b c d Geomorfologická československá.
  4. PETRÁNEK, Jan. Malá encyklopedie geologie. České Budějovice: JIH, 1993. 248 s. 

Literatura

  • BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Praha: Kartografie, 2006. 80 s. ISBN 80-7011-913-6. OCLC 1001471218 (česky, anglicky) 
  • BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“