Mlhovina Řasy
| NGC 6960 | |
|---|---|
 Emisní mlhovina NGC 6960 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | emisní mlhovina |
| Objevitel | William Herschel[1] |
| Datum objevu | 5. září 1784[2] |
| Rektascenze | 20h 45m 38s[3] |
| Deklinace | +30°42′30″[3] |
| Souhvězdí | Labuť (lat. Cyg) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 5,0[2] |
| Úhlová velikost | 3 stupně (průměr) |
| Vzdálenost | 1 470 ly[4] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 50 ly |
| Označení v katalozích | |
| Jiná označení | NGC 6960, NGC 6992, LBN 191, Veil Nebula, Cirrus Nebula, Filamentary Nebula,[3] Caldwell 33/34 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlhovina Řasy (také známá jako Řasová mlhovina, Závojová mlhovina, anglicky Veil Nebula nebo Caldwell 33 a 34) je oblak zahřátého a ionizovaného plynu a prachu, který vidíme jako emisní mlhovinu v souhvězdí Labutě. Mlhovina je tvořena viditelnými částmi Smyčky v Labuti (zdroj rádiového záření W78, nazývaný také Sharpless 103), což je velký a poměrně slabý pozůstatek supernovy. Výchozí supernova vybuchla před asi 5 000 až 8 000 lety a zbytky se od té doby rozšířily na plochu přibližně 3 úhlových stupňů, což odpovídá šestinásobku průměru Měsíce v úplňku. Vzdálenost mlhoviny není přesně známa, ale data z vesmírného teleskopu Far Ultraviolet Spectroscopy Explorer (FUSE) ukazují vzdálenost 1 470 světelných let.[4]
Hubbleův vesmírný dalekohled zachytil několik snímků této mlhoviny. Rozbor spektra záření mlhoviny vykazuje přítomnost kyslíku, síry a vodíku. Mlhovina je jedním z nejjasnějších a největších objektů na obloze v oboru rentgenového záření.
24. září 2015 byly vydány nové snímky a videa Řasové mlhoviny[5] spolu s výkladem.[6]
Části mlhoviny
V současném pojetí se názvy Řasová mlhovina a Závojová mlhovina obecně vztahují k celé viditelné struktuře pozůstatku supernovy, nebo dokonce k celé samotné smyčce. Členitost mlhoviny je tak velká, že bylo jednotlivým obloukům mlhoviny přiřazeno několik čísel v katalogu NGC.[7] Hlavní viditelné složky jsou tři:
- západní část (anglicky The Western Veil, také známá jako Caldwell 34) označená jako NGC 6960 (nazývaná "Koště čarodějnice", anglicky the "Witch's Broom", "Finger of God",[8]
nebo "Filamentary Nebula"[8]) s hvězdou 52 Cygni, která se nachází v popředí
- východní část (anglicky The Eastern Veil, také známá jako Caldwell 33), jejíž nejjasnější část je NGC 6992 a na jihu přechází do NGC 6995 (spolu s NGC 6992 nazývaná anglicky "Network Nebula"[2]) a IC 1340
- Pickeringův trojúhelník (anglicky Pickering's Triangle nebo Pickering's Triangular Wisp) je nejjasnější u severní hrany smyčky a na fotografiích pokračuje do středové oblasti smyčky
NGC 6974 a NGC 6979 jsou jasné obláčky na slabší části mlhoviny na severním okraji smyčky mezi NGC 6992 a Pickeringovým trojúhelníkem.[9][10]
Pozorování
Řasovou mlhovinu objevil William Herschel 5. září 1784. Západní část popsal takto: "rozsáhlá; prochází kolem 52 Cygni... skoro 2 stupně dlouhá."[11] Východní část popsal: "větvící se mlhovina... východní část se dělí do několika proudů, které se směrem k jihu opět spojují."[12]
Při bližším zkoumání některé části vypadají jako vlákna provazu. Běžným vysvětlením je velmi tenké čelo rázové vlny, které má tloušťku 1/50 000 jejího poloměru,[13] takže je obálka viditelná pouze tehdy, když se na ni díváme přesně z boku. Díky tomu obálka vypadá jako vlákno. Zvlnění na povrchu obálky vytváří více obrazů, proto se vlákna jeví jako propletená.
Na obloze se tato mlhovina nachází v jižní části souhvězdí, NGC 6960 přibližně 3° jižně od hvězdy Epsilon Cygni s magnitudou 2,5 a NGC 6992 přibližně 3° jihovýchodně od téže hvězdy. Ačkoli má mlhovina poměrně velkou zdánlivou magnitudu 7, je rozprostřená na velmi velké ploše a má tedy nízkou plošnou jasnost. Díky tomu je mezi astronomy proslulá obtížnost jejího pozorování. Nicméně pozorovatel může mlhovinu vidět celkem jasně pomocí dalekohledu vybaveného OIII filtrem (filtr propouštějící pouze vlnovou délku světla z dvojitě ionizovaného kyslíku), protože většinu světla tato mlhovina vyzařuje na této vlnové délce. Dalekohled o průměru primárního zrcadla 200 mm s OIII filtrem ukáže jemnou síť viditelnou na fotografiích a alespoň v náznaku by s pomocí OIII filtru měla být vidět téměř v každém dalekohledu. Někteří pozorovatelé dokonce tvrdí, že mlhovinu viděli bez dalekohledu, když se dívali pouze přes OIII filtr držený před okem. Místo OIII filtru se dá případně použít UHC filtr, který také velmi usnadní pozorování.[14]
Jasnější části mlhoviny mají v katalogu NGC označení NGC 6960, 6974, 6979, 6992 a 6995. Nejsnadnější objekt k nalezení je NGC 6960, který prochází kolem pouhým okem viditelné hvězdy 52 Cygni. NGC 6992/5 jsou také poměrně jednoduché objekty na východní straně smyčky. NGC 6974 a NGC 6979 jsou viditelné jako obláčky u severní hrany smyčky. Pickeringův trojúhelník je mnohem slabší a nemá NGC číslo (ačkoli je mu příležitostně přisuzováno číslo 6979). Objevila jej fotograficky Vilemína Flemingová v roce 1904 (po vydání katalogu NGC), ale byl přisouzen řediteli observatoře Edwardu Charlesi Pickeringovi, jak bylo tehdy zvykem.
Galerie obrázků
Východní část Řasové mlhoviny (NGC 6992/95)
Podrobný pohled na východní část Řasové mlhoviny (NGC 6992)
Pickeringův (Flemingův) trojúhelník
Západní část Řasové mlhoviny (NGC 6960)
Podrobný pohled na Řasovou mlhovinu
Podrobný snímek části mlhoviny z Hubbleova vesmírného dalekohledu
![Podrobný snímek jiné části mlhoviny z HST[15]](//upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1d/Revisiting_the_Veil_Nebula.jpg/250px-Revisiting_the_Veil_Nebula.jpg)
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0Podrobný snímek jiné části mlhoviny z HST[15]
Smyčka v Labuti s označením jednotlivých částí
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veil Nebula na anglické Wikipedii.
- ↑ The NGC/IC Project: Results for NGC 6960 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 6960 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6960 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b William Blair. FUSE Science Summaries - Piercing the Veil: FUSE Observes a Star Behind the Cygnus Loop Supernova Remnant [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HubbleSite - NewsCenter - Hubble Zooms in on Shrapnel from an Exploded Star (09/24/2015) - Related Links [online]. hubblesite.org, 2015-09-24 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BLAIR, William. The Cygnus Loop/Veil Nebula Hubble Space Telescope [online]. hubblesite.org, září 2015 [cit. 2016-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-27. (anglicky)
- ↑ TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000. 1. vyd. Richmond, VA: William–Bell, Inc., 1991. ISBN 0-943396-14-X. S. 120.
- ↑ a b Trusock, Tom. "Small Wonders: Cygnus ..." [online]. Cloudy Nights Telescope Reviews, 2005-08-10 [cit. 2016-08-22]. Kapitola "The Veil". Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The NGC/IC Project: Results for NGC 6974 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ The NGC/IC Project: Results for NGC 6979 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6960 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 6992 [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ William Blair. Cygnus Loop HST Photo Release [online]. William Blair Homepage at Johns Hopkins University [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dave Knisely. Filter Performance Comparisons For Some Common Nebulae [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Revisiting the Veil Nebula [online]. 2015-09-24 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Řasy na Wikimedia Commons - Simbad – NGC 6960
Média použitá na této stránce
This image is a stunning close-up of the Veil Nebula - the shattered remains of a supernova that exploded some 5-10,000 years ago. The image provides a beautiful view of the delicate, wispy structure resulting from this cosmic explosion. Also known as Cygnus Loop, the Veil Nebula is located in the constellation of Cygnus, the Swan, and is about 1,500 light-years away from Earth.
This small portion of the Veil Nebula is located in the larger segment seen in its western part (the top left corner of the large ground-based overview image). The entire structure spans about 3 degrees, corresponding to about 6 full moons.
The image was taken with Hubble's Wide Field and Planetary Camera 2 (WFPC2). The colour is produced by composite of three different images. The different colours indicate emission from different kinds of atoms excited by the shock: blue shows oxygen, green shows sulphur, and red shows hydrogen.Wispy tendrils of hot dust and gas glow brightly in this ultraviolet image of the Cygnus Loop Nebula, taken by NASA’s Galaxy Evolution Explorer. The nebula lies about 1,500 light-years away, and is a supernova remnant, left over from a massive stellar explosion that occurred 5,000-8,000 years ago. The Cygnus Loop extends more than three times the size of the full moon in the night sky, and is tucked next to one of the 'swan’s wings' in the constellation of Cygnus. The filaments of gas and dust visible here in ultraviolet light were heated by the shockwave from the supernova, which is still spreading outward from the original explosion. The original supernova would have been bright enough to be seen clearly from Earth with the naked eye.
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
This image shows a small section of the Veil Nebula, as it was observed by the NASA/ESA Hubble Space Telescope. This section of the outer shell of the famous supernova remnant is in a region known as NGC 6960 or — more colloquially — the Witch’s Broom Nebula.
Autor: Hewholooks, Licence: CC BY-SA 3.0
NGC6992/6995 - Bicolor Ha/OIII - Eastern Veil with amateur equipment
Autor: Ken Crawford, Licence: CC BY-SA 3.0
NGC 6960 or the Veil Nebula is a cloud of heated and ionized gas and dust in the constellation Cygnus. The analysis of the emissions from the nebula indicate the presence of oxygen, sulfur, and hydrogen. This is also one of the largest, brightest features in the x-ray sky.
Autor: Elphion, Licence: CC0
Recent NASA photograph of the Cygnus Loop in ultraviolet light, with labels added to point out well known features:
- The Western Veil (NGC 6960)
- The Eastern Veil (NGC 6992, NGC 6995, IC 1340)
- NGC 6974 and NGC 6979 along the northern edge
- Pickering's Triangle
- The Southestern Knot, a prominent X-ray feature
Portion of the Veil Nebula as photographed by the Hubble Space Telescope.
Data Description: The Hubble image was created from HST data from proposals 5774 and 5779: J. Hester (Arizona State Universitry) and J. Westphal (Caltech).
Instrument: WFPC2
Exposure Date(s): November 1994, August 1997
Color: This image is a composite of many separate exposures made by the WFPC2 instrument on the Hubble Space Telescope. Three filters were used to sample narrow wavelength ranges. The color results from assigning different hues (colors) to each monochromatic image. In this case, the assigned colors are:
F502N ([O III]) blue
F656N (Halpha) green
F673N ([S II]) red
Autor: Hewholooks, Licence: CC BY-SA 3.0
The Western Veil (also known as Caldwell 34), consisting of NGC 6960 (the "Witch's Broom") near the foreground star 52 Cygni
Veil Nebula NGC 6992