Mlhovina Omega

Mlhovina Omega
Mlhovina Omega
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	emisní mlhovina
Objevitel	Jean-Philippe Loys de Chéseaux
Datum objevu	1745
Rektascenze	18h 20m 47,0s[1]
Deklinace	-16°10′18″[1]
Souhvězdí	Střelec (lat. Sgr)
Zdánlivá magnituda (V)	6[2]
Úhlová velikost	11'[3]
Vzdálenost	5 000[3] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	15[3] ly
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 17
New General Catalogue	NGC 6618
Collinderův katalog	Collinder 377
Katalog Lyndsové	LBN 60 a LBN 015.28-00.67
Jiná označení	M17, NGC 6618, Omega Nebula, OCl 44,[1] Cr 377,[4] Gum 81, Sh-2 45
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlhovina Omega (také Messier 17, Labutí mlhovina, mlhovina Podkova nebo NGC 6618) je HII oblast v souhvězdí Střelce. Objevil ji francouzský astronom Jean-Philippe Loys de Chéseaux roku 1745 a 3. června 1764 ji znovuobjevil Charles Messier.^[3]

Pozorování

Poloha mlhoviny Omega v souhvězdí Střelce

Mlhovinu Omega je možné velmi snadno nalézt díky její velké jasnosti. Leží 2 stupně jihozápadně od hvězdy γ Sct s magnitudou 4,7. Je viditelná i triedrem 10x50 nebo i menším, pokud je obloha čistá a průzračná. V těchto přístrojích vypadá jako protáhlá skvrna. Dalekohled o průměru 114 mm a větším v ní s pomocí UHC filtru ukáže její odstíny a hru světla. V dalekohledech od průměru 200 mm je pohled na ni výjimečný a fotografie s dlouhou uzávěrkou zachycují její narůžovělý odstín.^[5]

Mlhovina Omega je snadno pozorovatelná z většiny obydlených oblastí Země, protože má pouze nízkou jižní deklinaci. Přesto je její pozorování v severní Evropě a Kanadě, tedy blízko polárního kruhu, velmi obtížné a například ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je mlhovina dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí a v jižní části tropického pásu je možno ji vidět dokonale v zenitu.^[6] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování

Mlhovinu objevil Jean-Philippe Loys de Chéseaux kolem roku 1745, ale jeho objev zůstal obecně neznámý, a tak ji 3. června 1764 nezávisle spoluobjevil Charles Messier,^[3] který ji popsal jako velmi protaženou mlhovinu podobnou mlhovině v Andromedě (galaxie Messier 31). William Herschel a jeho syn John ji popsali jako jasnou stopu s odděleným uzlíkem a poznamenali, že část mlhoviny je pravděpodobně zastíněna. Admirál William Henry Smyth pro ni vymyslel název, který se už jí zůstal: mlhovina Podkova nebo mlhovina Omega - kvůli jejímu zdánlivě prohnutému tvaru na severní straně.^[5]

Vlastnosti

Snímek mlhoviny Omega z dalekohledu VLT Survey Telescope na observatoři Paranal v Chile.

Mlhovina je velmi jasná a z míst s nízkou zeměpisnou šířkou je za příhodných podmínek viditelná i pouhým okem (magnituda 6). Je to HII oblast, ve které probíhá tvorba hvězd a kterou ozařuje jasné světlo v ní vzniklých mladých a horkých hvězd spektrální třídy B (modrých obrů). Některé z těchto hvězd se drží pohromadě a tvoří tak otevřenou hvězdokupu o 35 členech, která je ovšem silně zastíněna prachem. Výrazná rudá barva mlhoviny je způsobena atomy ionizovaného vodíku, které vydávají záření Hα. Hmotnost nejjasnější oblasti je přibližně 800 hmotností Slunce.^[3][5]

V infračervené oblasti je možné v mlhovině pozorovat velký počet oblaků, ve kterých může probíhat tvorba hvězd. Uprostřed mlhoviny se nachází otevřená hvězdokupa tvořená třicítkou hvězd ukrytých v mlhovině. Průměr mlhoviny je téměř 40 světelných let.^[5]

Galaktické okolí

Podrobný infračervený snímek prostřední části mlhoviny Omega.

Mlhovina Omega leží ve vzdálenosti přibližně 5 000 světelných let od Země a nachází se tedy v rameni Střelce, což je galaktické rameno blíže ke středu Galaxie sousedící s ramenem Orionu, ve kterém sídlí Slunce. V rameni Střelce leží také další velmi jasné objekty, jako například mnohé z jasných hvězdokup viditelných mezi souhvězdími Štíra a Kentaura^[7] až k mlhovině Carina. Výzkum z roku 2008 ovšem tvrdí, že rameno Střelce může být pouhým velkým zhuštěním plynu a prachu, ze kterého vznikly nové hvězdy.^[8]

Pohled ze Země ve směru na mlhovinu je stíněn mezihvězdným prachem, projevuje se zde i velká vzdálenost, ale přesto je mlhovina zastíněna méně než jiné oblasti v jejím okolí. Ve skutečnosti mlhovinu vidíme na okraji takzvané Orlí trhliny (jejíž jméno je odvozeno od stejnojmenného souhvězdí, nikoli od mlhoviny; známější je sousední Velká trhlina v Labuti), což je dlouhý pás temných mlhovin, který také leží v rameni Orionu jako Slunce a výrazně stíní světlo hvězd v severní části ramene Střelce.^[9]

Spojení s Orlí mlhovinou

Amatérský širokoúhlý snímek Orlí mlhoviny (vlevo) a mlhoviny Omega (vpravo). Sever je vlevo, západ nahoře.

Mlhovina Omega a Orlí mlhovina se na obloze nachází blízko u sebe, vzdálené pouhých 2,5 stupňů. Porovnáním jejich vzdálenosti zjistíme, že se musí nacházet skutečně blízko sebe, navzájem vzdálené několik stovek světelných let. Na základě průzkumu záření ¹²CO bylo zjištěno, že jsou tyto dvě mlhoviny spojeny slabým mlhavým pásem, který je vidět i na snímcích s dlouhou expozicí a je zřetelný i v blízkém infračerveném pásmu.^[10] To může naznačovat, že tyto dvě mlhoviny, ke kterým se připojuje třetí, označovaná jako Oblast III a nacházející se jihozápadně od mlhoviny Omega, mlhou být součástí rozsáhlého molekulárního mračna. Tyto mlhoviny představují nejhustější oblasti tohoto mračna a díky tomu v nich probíhá tvorba hvězd.^[11]

K těmto mlhovinám můžeme připočítat i soustavu Sh2-54, která je spojená s otevřenou hvězdokupou NGC 6604, jejíž vztah k Orlí mlhovině byl znám již před lety.^[12] Vědci také určili časovou posloupnost vývoje těchto molekulárních mračen: první oblastí, ve které se spustil vývoj hvězd, je ta nejsevernější, shodující se s Sh2-54, ve které před přibližně 4 miliony lety vzniklo několik jasných OB asociací. Následně před 2 až 3 miliony let zasáhla tvorba hvězd oblast Orlí mlhoviny a teprve nedávno, před 1 milionem let, i mlhovinu Omegu. Příčiny tohoto šíření tvorby hvězd mohly být různé: mohlo být způsobeno velkým dominovým efektem, při kterém hvězdný vítr nově vzniklých hvězd stlačil plyn v přilehlých oblastech, který se zhroutil do sebe, nebo mohlo být stlačení způsobeno výbuchem více supernov, které měly původ v nejhmotnějších hvězdách pocházejících z předchozí tvorby hvězd. Další možností může být také stlačení plynů tím, jak soustava mlhovin vstoupila do hustějších oblastí spirálního ramene, ve kterém se nachází.^[11]

Výše zmíněné molekulární mračno má tvar velké bubliny, ve které se nachází mnoho z mračna vzniklých mladých hvězd. Přesto se zdá, že je tato bublina o několik milionů let starší než samotné mračno, což by znamenalo, že jde o útvar, který byl přítomen již před příchodem mračna. Srážka s touto bublinou, a nikoli její rozpínání, tak mohla být prvotní příčinou spuštění tvorby hvězd v této oblasti.^[11] Podle některých autorů může být tato oblast ještě rozsáhlejší a může tak zahrnovat i mlhovinu Lagunu, která také leží v rameni Střelce, ale poněkud blíže k Zemi, a možná i mlhovinu Trifid,^[13] i když ta se nachází poněkud dále.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Omega na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Omega na Wikimedia Commons
• Simbad – Messier 17