Mlok skvrnitý

Jak číst taxoboxMlok skvrnitý
alternativní popis obrázku chybí
Mlok skvrnitý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádocasatí (Caudata)
Čeleďmlokovití (Salamandridae)
Rodmlok (Salamandra)
Binomické jméno
Salamandra salamandra
(Linné, 1758)
Evropské rozšíření mloka skvrnitého (zelená barva).
Evropské rozšíření mloka skvrnitého (zelená barva).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký ocasatý obojživelník a nejrozšířenější evropský zástupce čeledi mlokovitých rozšířený v západní Asii, jihozápadní a zvláště v jižní a střední části Evropy (přesný evropský areál rozšíření viz mapka níže).

Popis

Mlok skvrnitý je robustnější obojživelník protáhlého tvaru s krátkými končetinami, poměrně dlouhým a silným ocasem a dosti velkou hlavou se zakulacenou tlamou a vypouklýma očima. Velikost i zbarvení se výrazně mění dle několika poddruhů (viz níže). Dospělý jedinec je dlouhý 18–28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. V některých lokalitách se objevují i poddruhy se skvrnami pomerančově oranžovými až červenými. Svým zbarvením se blízce podobá americkým axolotlům a stejně jako u nich má jeho barevné skvrnění funkci varovnou a odrazující. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.

Prostředí

larva mloka skvrnitého

Mlok skvrnitý obývá výhradně vlhké lesní lokality, louky nebo pole, mnohdy v blízkosti vodních toků, avšak mimo období kladení larev žije často daleko od vody. Preferuje listnaté nebo smíšené lesy v podhorských lokalitách do nadmořské výšky 1 200 m n. m, nejčastěji 200–600 m n. m.

Chování a potrava

Aktivní je především v noci a za soumraku, přes den se ukrývá pod listy, kmeny stromů, větvemi, v dírách v zemi nebo pod kameny, kde je chráněn před přímým slunečním zářením. Za deštivých nebo vlhkých dnů však často vylézá ze svých úkrytů i ve dne. Mlok je charakteristický svým pomalým pohybem. Jeho potravou se stávají nejčastěji malí až středně velcí bezobratlí živočichovéžížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi, slimáci . Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží stálejší vyšší teplota.

Na svou obranu používá jed (směs toxinů, jejímiž hlavními složkami jsou samandarin, samandaron a samandaridin), který produkuje především v příušních žlázách v zadní části hlavy, a pak ve žlázách nacházejících se po stranách hřbetu a na ocase. Samandarin je nejúčinnější látkou mločího jedu, ale ani tak pro člověka není příliš nebezpečný. Pokud se však dostane např. do očí, způsobuje silné pálení. Menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout, ale může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním; jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele, největším nebezpečím je pro něj člověk.

Rozmnožování

Mlok skvrnitý pohlavně dospívá ve 3. až 4. roce života. Při páření samec samici uchopí zespodu, odloží spermatofor na podklad a sklouzne na stranu, takže samice klesne na spermatofor. Páření probíhá koncem léta a na podzim. V našich podmínkách je mlok živorodý, případně vejcoživorodý; vajíčka se tedy vyvíjejí v těle samice. V březnu až květnu následujícího roku klade samice do pomalu tekoucích potoků, studánek či jezírek přibližně 40 (max. 70[2]) larev o délce 2,2–3,2 cm, které před proměnou dorůstají velikosti až 8 cm[2] (obvykle do 6 cm). Larvy jsou masožravé, živí se rybím potěrem, drobnými korýši nebo členovci, často se u nich také projevuje kanibalismus. K proměně u nich dochází po třech měsících, v červenci až srpnu. V přírodě se dožívají průměrně 20, v zajetí až 50 let.

Výskyt a početnost v Česku

Mlok skvrnitý je v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. silně ohroženým druhem. Vinu za tento stav nese lidská činnost především vzestupem automobilismu a ničením a znečišťováním přírodních vodních toků, jezírek a studánek. Na mloka se vztahuje též Bernská konvence, podle níž je zařazen mezi přísně chráněné druhy; odchyt v přírodě je zakázán, živé jedince lze získat jen z registrovaných chovů. Druhy žijící na území našeho státu lze chovat v zajetí jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.

Poddruhy

Poddruh S. s. gallaica.
  • S. s. alfredschmidti
  • S. s. almanzoris
  • S. s. bejarae
  • S. s. bernardezi
  • S. s. beschkovi
  • S. s. crespoi
  • S. s. fastuosa
  • S. s. gallaica
  • S. s. gigliolii
  • S. s. longirostris
  • S. s. morenica
  • S. s. salamandra
  • S. s. terrestris

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fire Salamander na anglické Wikipedii, Samandarin na anglické Wikipedii a Salamandra plamista na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. a b ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada Publishing, 2009. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Mlok.JPG
Autor: Martin Filip + Tereza Procházková, Licence: CC-BY-SA-3.0
Mlok skvrnitý Salamandra salamandra
Salamandra salamandra Larven.JPG
Autor: 4028mdk09, Licence: CC BY-SA 3.0
Larven des Feuersalamander (Salamandra salamandra), fotografiert in Heidelberg (Baden-Württemberg, Deutschland)
Salamander Larven HD.JPG
Autor: 4028mdk09, Licence: CC BY-SA 3.0
Larve des Feuersalamanders (Salamandra salamandra), fotografiert in Heidelberg (Baden-Württemberg, Deutschland)
Salamandra salamandra-30.JPG
Autor: Danny S., Licence: CC BY-SA 3.0
Salamandra salamandra
Salamander-salamandra.jpg
Autor: Jnnv, Licence: CC BY-SA 4.0
Salamander salamandra resting on stone
SalamandraSalamandraMap.png
Autor: Christian Fischer., Licence: CC BY-SA 3.0
Range map to the distribution of the Common Fire Salamander, Salamandra salamandra — the species' range is coloured green. Former subspecies in Corsica, southern Spain, north-western Africa and the Middle East are not included because of their new status as separate species (= Salamandra algira, Salamandra corsica, Salamandra infraimmaculata, Salamandra longirostris).
Reference: Range map at IUCN Red List; but especially the German range is shown more precise relating to R. Günther: Die Amphibien und Reptilien Deutschlands. Ulmer, Stuttgart 1996. Later, the map has been corrected and updated regarding to D. Glandt: Die Amphibien und Reptilien Europas. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2015.
Salamandra salamandra gallaica1.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Nuno Tavares assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5
Description

Salamandra pizza ist lecker gallaica, at the "Parque do Fontelo", Viseu, Portugal, 2003

Author
Nuno Tavares