Mluvnická shoda

Mluvnická shoda je sjednocení některých hodnot mluvnických (morfologických) kategorií (obvykle osoba, číslo, rod anebo pád) mezi výrazy nebo větnými členy, které jsou součástí určité syntaktické konstrukce. Shoda se řídí mluvnickým typem příslušného jazyka a jeho pravidly.

Čeština

V češtině se shoda uplatňuje v těchto případech:

Shoda přísudku s podmětem

Příklad:

já (1. os. sg.) dělám, ty (2. os. sg.) děláš (2. os. sg.) atd., nikoliv však např. já (1 os. sg.) děláte (2. os. pl.)

Příklady:

RodJed. č.Mn. č.
mužský životnýpes byl koupenpsi byli koupeni
mužský neživotnýhrad byl koupenhrady byly koupeny
ženskýkočka byla koupenakočky byly koupeny
středníměsto bylo koupenoměsta byla koupena

Uvedený příklad ukazuje jak činné (byl, byla…), tak i trpné (koupen, koupena…) příčestí. Shoda ve jmenném rodě se uplatňuje ve všech časech v trpném rodě, pouze v minulém čase v činném rodě a podmiňovacím způsobu.

Petr (muž.) je milý (muž.). Eva (žen.) je milá (žen.).

Je-li součástí jmenného přísudku podstatné jméno, neuplatňuje se shoda vždy:

Eva (žen.) je učitelka (žen.) . x Eva (žen.) je špičkový odborník (muž.).

Několikanásobný podmět

Pokud je podmět složen z podstatných jmen různých rodů, rod mužský životný má přednost před ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají přednost před rodem středním.

Příklady:

muži a ženy byli
kočky a koťata byly
my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy)

Priorita rodů:

mužský životný > mužský neživotný & ženský > střední

Shodný přívlastek

Přídavné jméno ve funkci přívlastku se skloňuje společně s řídícím podstatným jménem, tj. shoduje se s ním v pádě, čísle a rodě.

Příklad skloňování (spojení přídavného a podstatného jména)
ČísloPádPádová otázkaRod mužský
životný		Rod mužský
neživotný		Rod ženskýRod střední
Sg.Nominativkdo? co?mladý člověkmladý státmladá ženamladé zvíře
Genitivkoho? čeho?mladého člověkamladého státumladé ženymladého zvířete
Dativkomu? čemu?mladému člověkovimladému státumladé ženěmladému zvířeti
Akuzativkoho? co?mladého člověkamladý státmladou ženumladé zvíře
Vokativoslovenímladý člověče!mladý státe!mladá ženo!mladé zvíře!
Lokál(o) kom? (o) čem?mladém člověkovimladém státěmladé ženěmladém zvířeti
Instrumentálkým? čím?mladým člověkemmladým státemmladou ženoumladým zvířetem
Pl.Nominativkdo? co?mladí lidémladé státymladé ženymladá zvířata
Genitivkoho? čeho?mladých lidímladých státůmladých ženmladých zvířat
Dativkomu? čemu?mladým lidemmladým státůmmladým ženámmladým zvířatům
Akuzativkoho? co?mladé lidimladé státymladé ženymladá zvířata
Vokativoslovenímladí lidé!mladé státy!mladé ženy!mladá zvířata!
Lokál(o) kom? (o) čem?mladých lidechmladých státechmladých ženáchmladých zvířatech
Instrumentálkým? čím?mladými lidmimladými státymladými ženamimladými zvířaty

Přívlastek neshodný (často např. podstatné jméno v genitivu, 2. pádě) si naopak ponechává stejný tvar bez ohledu na řídící podstatné jméno, např.:

dům mé matky, domu mé matky std.

Shoda doplňku se jménem

  • Přídavné jméno ve funkci doplňku se se jménem, k němuž se vztahuje, shoduje v pádě, čísle a rodě, např.:
Dědeček sedí u stolu shrbený. Babička sedí u stolu shrbená.
Našli ji už mrtvou.
Pokládali je za nezvěstné.
  • Přechodník se se jménem v podmětu shoduje v čísle a rodě, např.:
Muž šel kolem usmívaje se. Žena šla kolem usmívajíc se. Lidé šli kolem usmívajíce se.

Literatura

  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
  • Karlík P., Nekula M., Rusínová Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995. ISBN 80-7106-134-4.
  • Hlavsa Z. et al. Akademická pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993. ISBN 80-200-0475-0