Mořic II. z Ditrichštejna

Mořic II. hrabě z Ditrichštejna
Portrét z roku 1835 (litografie)
Rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci: 1844 – 1848
Předchůdce	Pavel kníže Esterházy
Nástupce	František de Paula hrabě Colloredo-Waldsee
Rakouský vyslanec v Belgii
Ve funkci: 1839 – 1844
Předchůdce	Johann Bernhard von Rechberg
Nástupce	Eduard von Woyna
Ve funkci: 1833 – 1837
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Johann Bernhard von Rechberg
Narození	4. července 1801 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	15. října 1852 (ve věku 51 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Ditrichštejnská hrobka
Rodiče	Mořic Josef Jan z Ditrichštejna a Marie Terezie z Gilleis
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic II. Jan hrabě z Ditrichštejna (německy Moritz II. Johann Graf von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 4. července 1801 Vídeň – 15. října 1852 Vídeň) byl rakouský šlechtic a diplomat. Od roku 1821 působil v diplomatických službách Rakouského císařství a v různých funkcích pobýval v řadě evropských zemí. Svou kariéru završil jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii (1844–1848).

Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, byl příslušníkem poslední generace mikulovské knížecí větve, zemřel ale ještě před svým otcem.^[1][2] Narodil se jako nejstarší z pěti dětí knížete Mořice z Ditrichštejna (1775–1864) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky Gilleisové (1779–1860). Tři z jeho sourozenců zemřeli v dětství, dospělého věku se dožila jen nejmladší sestra Julie (1807–1883), provdaná za prince Karla Anselma z Oettingen-Wallersteinu (1796–1871).

Studoval nejprve soukromě, poté na univerzitě ve Vídni a v roce 1821 vstoupil do diplomatických služeb, začínal jako attaché v Neapoli. V roce 1825 byl jmenován c. k. komořím a stal se vyslaneckým tajemníkem v Paříži,^[3] v letech 1827–1833 byl prvním velvyslaneckým tajemníkem v Londýně. V roce 1833 byl jmenován zplonomocněným diplomatickým zástupcem s hodností chargé d'affaires v Kasselu (Hesensko-Kasselsko), ještě téhož roku se ale stal vyslancem v Bruselu (1833–1837), kde byl prvním rakouským diplomatickým zástupcem po vzniku Belgické království. V letech 1837–1839 byl vyslancem v Bádenském velkovévodství se sídlem v Karlsruhe, zároveň byl diplomatickým zástupcem pro Hesenské velkovévodství (Darmstadt). V roce 1839 se pak jako vyslanec vrátil do Bruselu, kde setrval do listopadu 1844.^[4] V roce 1842 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od 8. prosince 1844 zastával funkci rakouského velvyslance ve Spojeném království. Z titulu tohoto úřadu zajistil na jaře 1848 azyl pro kancléře Klemens Wenzel von Metternich, který do Londýna uprchl z revoluční Vídně. K datu 11. srpna 1848 požádal Ditrichštejn o odvolání z úřadu^[5] a vrátil se do Vídně. Vrátil se do Vídně a s ohledem na své zásluhy očekával nějaký další vysoký post v diplomacii, k tomu ale již nedošlo a poslední roky života strávil v soukromí ve Vídni.

Během své diplomatické kariéry obdržel několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl komandérem belgického Řádu Leopolda, nositelem hesenského Řádu zlatého lva, parmského Konstantiniánského řádu sv. Jiří a velkokříže hesenského Řádu Ludvíkova.^[6] V roce 1847 obdržel velkokříž rakouského Leopoldova řádu.^[7]

Zemřel ve Vídni 15. října ve věku 51 let a byl pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.^[8]

Jeho manželkou byla od roku 1842 hraběnka Eva Sofie (Ewa Zofia) Potocká (1820–1882), která pocházela z vlivné polské šlechtické rodiny, byla dcerou hraběte Alfreda Josefa Potockého (1785–1862), po matce pocházela z knížecího rodu Czartoryských.^[9][10] Eva Sofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[11][12] Mladším bratrem Evy Sofie byl hrabě Alfred Potocki (1822–1889), který pod patronátem Mořice II. zahájil svou kariéru v diplomacii, později se stal vlivným rakouským politikem a v letech 1870–1871 byl předsedou vlády. Jejich sestra Julie Potocká (1818–1895) byla manželkou prince Františka z Lichtenštejna (1802–1887), který v armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1860–1861 byl vrchním velitelem v Uhrách.

• Mořic II. z Ditrichštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich