Mořic z Ditrichštejna

Mořic kníže z Dietrichsteinu
Mořic hrabě z Ditrichštejna (1828), litografie Josefa Kriehubera
9. kníže z Ditrichštejna[pozn. 1]
Ve funkci: 10. července 1858 – 27. srpna 1864
Předchůdce	Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie
Nástupce	titul zanikl a v roce 1869 ve formě Dietrichstein-Nicholsburg přešel na Alexandra Mensdorff-Pouilly
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 1861 – 27. srpna 1864
Panovník	František Josef I.
Nejvyšší komorník rakouského císařského dvora
Ve funkci: 1845 – 1848
Panovník	Ferdinand I.
Předchůdce	Jan Rudolf Czernin z Chudenic
Nástupce	Karel Lanckoroński-Brzezie
Ředitel rakouských císařských mincovních a antických sbírek
Ve funkci: 1833 – 1848
Panovník	Ferdinand I.
Prefekt rakouské dvorní knihovny
Ve funkci: 1826 – 1848[zdroj?]
Panovník	František I., Ferdinand I.
Ředitel rakouských dvorských koncertů
Ve funkci: 1819 – 1826
Panovník	František I.
Tajný rada
Císařský komorník
Narození	19. února 1775 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	27. srpna 1864 (ve věku 89 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Hietzingský hřbitov
Choť	(1800) Terezie Gilleisová (1779–1860)
Rodiče	Karel Jan z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1728–1808) Marie Kristina z Thun-Hohensteinu (1738–1788)
Děti	1. Mořic II. Jan (1801–1852) 2. Karel Jan (1802–1804) 3. Ida (1804–1822) 4. Alexandr (1806) 5. Julie Františka (1807–1883)
Příbuzní	synovec: Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1798–1858)
Profese	knihovník, voják, politik, divadelní intendant a hudební skladatel
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Podpis
Commons	Moritz Joseph Johann von Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic Josef Jan Nepomuk kníže z Dietrichsteinu, počeštěně z Ditrichštejna (německy Moritz Joseph Johann Nepomuk Fürst von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 19. února 1775 Vídeň – 27. srpna 1864 Vídeň) byl rakouský šlechtic, důstojník a dvořan. V mládí sloužil v armádě, později působil u císařského dvora. Od roku 1815 byl vychovatelem Napoleona II., později byl nejvyšším komořím císařského dvora (1845–1848). V roce 1858 zdědil po synovci Josefovi titul knížete, ale protože byl bezdětný, na základě rodinné dohody z roku 1856 rezignoval na rodové dědictví na Moravě, v Čechách a Rakousku. Zemřel v roce 1864 jako poslední mužský potomek rodu Ditrichštejnů. Jméno Dietrichtein spolu s knížecím titulem získal o několik let později manžel jeho praneteře Alexandriny, rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly.^[1]

Pocházel z významného šlechtického rodu Ditrichštejnů, narodil se ve Vídni jako čtvrtý syn knížete Karla Jana z Ditrichštejna (1728–1808), matka Marie Kristina (1738–1788) pocházela z rodu Thun-Hohensteinů.

V roce 1791 Mořic vstoupil do armády a zúčastnil se bojů proti revoluční Francii. V roce 1798 dosáhl hodnosti plukovníka a v Neapoli byl pobočníkem generála Macka. V roce 1799 byl krátce ve francouzském zajetí a o rok později z vojenských služeb vystoupil. Po Vídeňském kongresu byl jmenován nejvyšší hofmistrem a vychovatelem zákupského vévody Napoleona II. (1815–1832). Mezitím začal zastávat další funkce u dvora, byl postupně ředitelem dvorských koncertů (Hofmusikgraf, 1819–1826), ředitelem Dvorního divadla (1821–1826), prefektem dvorní knihovny (1826–1848) a ředitelem císařských mincovních a antických sbírek (1833–1848). Nakonec byl v letech 1845–1848 nejvyšším komořím císařského dvora, v letech 1846–1848 byl souběžně i nejvyšším hofmistrem. Byl též c. k. tajným radou, komořím a čestným rytířem Maltézského řádu. V roce 1861 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny (i když v té době již dědice neměl, ale členství v horní komoře rakouského parlamentu mu náleželo automaticky jako hlavě rodu).

V roce 1856 uzavřel rodinnou dohodu se svým synovcem Josefem o naložení s ditrichštejnským dědictvím. Mořicovi bylo v té době přes osmdesát let a přežil svého jediného syna, proto se vzdal nároků na dědictví majetku (s podmínkou vysoké apanáže 40 000 zlatých ročně). Z jeho potomstva byla tehdy naživu již jen nejmladší dcera Julie (1807–1883), provdaná do rodu Oettingenů. Pro ni Mořic vyjednal "odškodnění" z ditrichštejnského dědictví ve výši půl milionu zlatých v hotovosti. Po smrti synovce Josefa (1858) převzal titul knížete, rodový majetek na Moravě, v Čechách a Rakousku si rozdělily praneteře (Terezie, Alexandrina, Gabriela a Klotylda) v roce 1862.^[2]

Zemřel ve Vídni 27. srpna 1864 jako poslední mužský potomek rodu Ditrichštejnů. Knížecí titul byl v roce 1869 přenesen na spřízněnou rodinu Mensdorff-Pouilly.

V roce 1800 se ve Vídni oženil s hraběnkou Terezií Gilleisovou (1779–1860), c. k. palácovou dámou, ze starobylé rakouské šlechtické rodiny, mimo jiné byla švagrovou generála Ignáce Hardegga (1772–1848), prezidenta dvorské válečné rady. Měli spolu pět dětí, z nichž dva synové zemřeli v dětství (jsou pohřbeni v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově).^[3]

• 1. Mořic II. Jan (4. července 1801 – 15. října 1852), c. k. tajný rada, komoří, diplomat, rakouský vyslanec v Belgii 1833–1837 a 1839–1844, velvyslanec ve Velké Británii 1844–1848
  • ⚭ (1842) Eva Sofia Potocka (1. 12. 1820 Łańcut – 11. 9. 1882 Vídeň)^[4]
• 2. Karel Jan (17. 5. 1802 Vídeň – 2. 7. 1804 Mikulov)^[4]
• 3. Ida (24. 8. 1804 Vídeň – 15. 4. 1822), svobodná a bezdětná^[4]
• 4. Alexandr (11. 1. 1806 Vídeň – 6. 2. 1806 tamtéž)^[4]
• 5. Julie Františka (12. 8. 1807 Vídeň – 22. 4. 1883 Mnichov)
  • ⚭ (1831) Karel Anselm princ z Oettingen-Wallersteinu (6. 5. 1796 Wallerstein – 4. 3. 1871 Mnichov)^[4]

• TULARD, Jean: Napoleon II.; Praha, 1994; 163 s. ISBN 80-204-0502-X

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mořic Josef Jan z Ditrichštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Ditrichštejnů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
• Mořic z Ditrichštejna na webu rakouského parlamentu