Mořská panna (film, 1939)
Mořská panna | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 91 minut (2 610 metrů) |
Žánr | komedie |
Námět | Josef Štolba (divadelní hra Mořská panna) |
Scénář | Václav Wasserman Jarmila Svatá |
Režie | Václav Kubásek |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Jiřina Štěpničková František Salzer Jára Kohout Vladimír Řepa Bedřich Veverka Anna Letenská Růžena Šlemrová |
Produkce | Zdar |
Hudba | Josef Stelibský |
Kamera | Ferdinand Pečenka |
Architekt | Bohumil Heš |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1. prosince 1939 |
Distribuce | Zdar |
Mořská panna na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mořská panna je česká veselohra – konverzační fraška, s podtitulkem „výlet z manželství“, natočená v roce 1939 v režii Václava Kubáska podle stejnojmenné divadelní hry Josefa Štolby.
Tvůrci
- Námět: Josef Štolba
- Scénář: Václav Wasserman, Jarmila Svatá
- Kamera: Ferdinand Pečenka
- Režie: Václav Kubásek
- Hudba: Josef Stelibský
- Scéna: Bohumil Heš
- Další údaje: černobílý, 86 minut, komedie
- Výroba: Zdarfilm
- Premiéra: 1.12.1939
- Ateliéry: Hostivař
Obsazení
Jiřina Štěpničková | podvodnice Klára |
František Salzer | dobrodruh Robert, milenec Kláry |
Bedřich Veverka | statkář Emanuel Hrdý |
Anna Letenská | Gábinka Hrdá, statkářova manželka |
Jára Kohout | obchodník Josef Sojka |
Vladimír Řepa | Karel Machač |
Růžena Šlemrová | ruská kněžna Witkónská |
Eliška Pleyová | Machačova přítelkyně v baru |
Eva Prchlíková | Sojkova přítelkyně v baru |
Gabriel Hart | společník kněžny Witkónské |
Richard Strejka | společník kněžny Witkónské |
Adolf Horálek | společník kněžny Witkónské |
Josef Příhoda | cestující ve vlaku / ospalý muž v restauraci |
František Paul | muž na pláži |
Míla Pačová | obstarožní světačka |
Přemysl Pražský | detektiv v herně |
Bedřich Bozděch | hotelový host s dětmi |
Josef Bělský | kožišník |
Emanuel Hříbal | listonoš |
Děj
Děj se odehrává v přepychovém přímořském lázeňském hotelu v Monte Carlu, kam přijeli na zdravotní dovolenou tři zámožní kamarádi. Jediný z nich, statkář Hrdý, je ženatý. Mácha je vdovcem a Sojka starým mládencem. Chtějí na chvilku zapomenout na maloměstské poměry a stát se světáky. Současně všichni tři věří, že v lázních zažijí nějaké dobrodružství, navštíví kasino, pláže a snad také prožijí nějaký flirt. V hotelu se seznámí s Klárou, obyčejnou mladou dívkou (hraje ji J. Štěpničková). Tu právě opustil její milenec, elegantní a zběhlý Robert (hraje jej F. Salzer), kterému věřila a nezištně jej milovala. Ve skutečnosti byl Robert dobrodruhem a podvodníkem, kterého Klára nyní již omrzela a který ji na závěr připravil o vše, co měla a pak jí ještě doporučil, dokud je mladá, aby si našla bohatého milence, který by ji vydržoval. Statkář Hrdý se do Kláry zamiluje. Robert však Hrdého přepadne a oloupí a ten se domnívá, že Klára byla jen volavkou.
Do hotelu má přijet také ruská kněžna, za tu však považují jinou dívku, která pak nemá odvahu přiznat pravdu. Hrdého manželka Gábina dostane náhle telegram, aby přijela do lázní, že ji muž potřebuje. Vydá se tedy z maloměsta do lázní, kde překvapí svou přítomností v hotelu svého muže i jeho dva kumpány.
Když všichni stojí po několika týdnech na nádraží, aby se vrátili již domů, v okolo projíždějícím vlaku se v okně objeví Klára, která také mizí z města. Na dotaz manželky – kdo to je – odpoví Hrdý, že to byla jen taková „mořská víla“. Život se pak všem z nich vrátí opět do maloměstských rozměrů.
Zajímavosti
- Pod stejným názvem byl tentýž námět již v českém filmu zpracován v roce 1926 Josefem Medeotti – Boháčem [1]. V uvedeném zpracování se však děj odehrává na parníku.
- Role dobrodruha Roberta byla první hereckou filmovou roli divadelního režiséra Františka Salzera, působícího tehdy jako vrchní režisér v Divadle na Vinohradech.
Odkazy
Reference
- ↑ Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930, Orbis, Praha, 1959, str. 215, foto 387
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 169, 255, foto 432
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“