Mořské plody

Mořské plody

Mořské plody, též plody moře nebo dary moře, jsou potraviny získávané z mořských živočichů. Mořské plody zahrnují ryby, měkkýše (hlavonožci a mlži), korýše (krevety a humrovití) a ostnokožce (sumýši a ježovky).

Někdy se tento pojem používá v užším významu jen pro maso mořských živočichů s výjimkou ryb.

V Evropě patří k nejběžněji konzumovaným "plodům moře" hlavonožci, mlži a korýši. Z hlavonožců jsou oblíbeny zejména kalamáry, což je nejčastěji maso olihně obecné nebo sépie obecné, krájené na charakteristická kolečka. Má poměrně tuhou konzistenci a jemnou chuť, hodí se hlavně na smažení nebo dušené směsi. Tuhé, ale chutné maso mají chobotnice, k využívaným druhům patří chobotnice pobřežní a menší chobotnice pižmová.

Z mlžů jsou nejběžněji konzumovány ústřice jedlé (za syrova, zejména jako předkrm) a slávky jedlé, používané hlavně k vaření a dušení. V přímořských oblastech se konzumují i další druhy mlžů, např. zaděnky, srdcovky, střenky, telínky, rozchlipky nebo hřebenatky.

Korýši, k nimž patří krevety, garnáti, scampi, krabi, langusty a humři mají vesměs jemné, delikátní maso, které je poměrně drahé, proto se často napodobuje poměrně levnou, barvenou směsí rybího a krabího masa, známou jako surimi, lidově zvanou "krabí tyčinky".

Mořští plži a ostnokožci jsou pojídáni ve větší míře pouze v přímořských oblastech, s výjimkou sumýšů ani nejsou předmětem komerčního lovu pro maso. Sumýši jsou oblíbeni v čínské a indonéské kuchyni, kde se z nich vaří polévky. Nejsou příliš chutní, ale tradiční čínská medicína jim připisuje léčivé vlastnosti.

Někdy se k mořským plodům v širším slova smyslu počítají i kytovci, ploutvonožci a mořské želvy.

Zdravotní přínosy

Mořské plody obsahují řadu zdraví prospěšných vitamínů, zejména E, D, A a vitamíny řady B. Jejich pozitivní vliv na zdraví je podpořen také vysokým obsahem jódu a selenu[1]. Jsou bohatým zdrojem omega-3 (n-3) polynenasycených mastných kyselin, a jejich konzumace má prokazatelně pozitivní účinky na zdraví, zejména jako prevence i léčba srdečně cévních onemocnění.[2] Množství jednotlivých stopových prvků se může značně lišit, podle druhu a stáří živočicha, ročním období a také na prostředí, ve kterém žije.

Reference

  1. ↑ Encyklopedie potravin - mořské plody. www.jakvkuchyni.cz [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Bezpečnost potravin A-Z [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce