Mo i Rana
Mo i Rana Måahvie | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 66°19′ s. š., 14°10′ v. d. |
Nadmořská výška | 26 m n. m. |
Stát | Norsko |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 11,9 km² |
Počet obyvatel | 18 899 (2019)[1] |
Hustota zalidnění | 1 589,5 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 1997 |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mo i Rana je město v Norsku v regionu Helgeland v kraji Nordland, 80 km před severním polárním kruhem, v závěru zátoky Ranfjord. Má téměř 19 000 obyvatel a je střediskem obce Rana, což je rozlohou čtvrtá největší obec v Norsku (4460 km²). Město je významným dopravním uzlem, z norské páteřní silnice E6 zde odbočuje silnice E12 do švédského Umeå. Je zde též železniční stanice na trati Nordlandsbanen a v nedaleké vesnici Røssvoll je letiště.
Historie
Obec byla založena u ústí řeky Ranelva do Ranfjordu. Vznikla okolo statku nazývaného Mo (z výrazu móar, který znamená slatiniště). Protože jméno Mo je mezi norskými sídly značně rozšířené, byl k němu časem pro rozlišení přidán název okolního kraje Rana (prudká voda). Obec byla centrem obchodu se Švédy a Sámy, obyvatelé žili z lovu a výroby dřevěných lodí. Rozvoj začal na konci 19. století, kdy byla v okolí objevena ložiska železné rudy a město se stalo centrem těžkého průmyslu v severním Norsku, továrny využívaly elektrickou energii z okolních řek. Po druhé světové válce byla založena státní firma Norsk Jernverk, počet obyvatel se zvýšil ze 1300 v roce 1930 na 25 tisíc. Od konce osmdesátých let došlo k útlumu výroby, areál závodu byl proměněn v průmyslový park, kde sídlí více než stovka menších firem. Mo bylo známo jako „město železa“, později začalo používat přezdívku „město polárního kruhu“.[2]
Na místním hřbitově je pochováno množství sovětských zajatců, kteří zahynuli za druhé světové války. V roce 1951 rozhodly úřady o odvezení ostatků, ale kvůli protestům místních obyvatel k tomu nedošlo.[3]
Přírodní podmínky
Město je obklopeno jehličnatými lesy, leží mezi mořem a pohořím Saltfjellet. Má subpolární podnebí, které zmírňuje Golfský proud. Letní teploty dosahují až 30 °C, v zimě klesají pod —30 °C. Vzhledem k blízkosti polárního kruhu existují velké rozdíly v délce dne mezi létem a zimou. Častým jevem je v zimě polární záře.
Kultura a pamětihodnosti
Mo i Rana je vedle metropole Oslo jedním ze dvou sídel Norské národní knihovny. Turistickými atrakcemi jsou dřevěný kostel Mo kirke z roku 1724 a jedenáct metrů vysoká žulová socha Havmann stojící ve vodách zálivu, jejímž autorem je Antony Gormley. Jsou zde dvě muzea, etnografické a přírodopisné, vychází deník Rana Blad. Město je východištěm značené turistické trasy zvané Modrá cesta, která vede severní Skandinávií do ruského města Pudož.
Partnerská města
- Fairbanks, USA
- Petrozavodsk, Rusko
- Skellefteå, Švédsko
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mo i Rana na anglické Wikipedii.
- ↑ Tettsteders befolkning og areal. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. the-richeys.com [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ http://www.dagbladet.no/2013/07/04/kultur/meninger/hovedkronikk/kronikk/krigsfanger/28032175/
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mo i Rana na Wikimedia Commons
- http://mo-i-rana.net/
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Mo i Rana, Nordland, den gamle bebyggelsen på Moholmen
- Mo i Rana, Nordland, the old village Moholmen