Moa Hjelmerová
| Moa Hjelmerová | |
|---|---|
 Moa Hjelmerová (2019) | |
| Osobní informace | |
| Narození | 19. června 1990 (33 let) Stockholm |
| Stát |  Švédsko |
| Kariéra | |
| Disciplína | 60 m, 200 m, 400 m |
| Účasti na LOH | 2012 |
| Účasti na MS | 2011 |
| Účasti na ME | 2010, 2012 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | Helsinky 2012 | běh na 400 m |
| Halové ME v atletice | ||
| bronz | Göteborg 2013 | běh na 400 m |
| Mistrovství Evropy v atletice do 23 let | ||
| stříbro | Ostrava 2011 | běh na 200 m |
Moa Elin Marianne Hjelmer (* 19. června 1990 Stockholm) je švédská atletka, sprinterka, mistryně Evropy v běhu na 400 metrů.
Sportovní kariéra
Na Mistrovství světa v atletice do 17 let v roce 2007 skončila v závodě na 200 metrů v semifinále. Před branami finále zůstala rovněž na MS juniorů v Bydhošti v roce 2008. První cenný úspěch vybojovala na juniorském mistrovství Evropy, které se ve dnech 23. – 26. července konalo v srbském Novém Sadu. V závodě na 400 metrů si doběhla pro bronzovou medaili. Na Mistrovství Evropy v atletice 2010 v Barceloně byla finišmankou švédské štafety v běhu na 4×100 metrů. Švédky obsadily ve finále časem 43,75 s 7. místo.
V roce 2011 vybojovala na evropském šampionátu do 23 let, který se konal na městském stadionu v Ostravě-Vítkovicích stříbrnou medaili v běhu na 200 metrů. Původně obsadila ve finále časem 23,24 s třetí místo.[1] Ze zlaté medaile se však dlouho neradovala ukrajinská sprinterka Darja Pižankovová, v jejímž těle odhalila dopingová kontrola přítomnost stanozololu a byla diskvalifikována.[2] Zlato nakonec získala Polka Anna Kiełbasińská, stříbro Švédka Hjelmerová a bronz Marit Dopheideová z Nizozemska.
Největšího úspěchu své kariéry dosáhla v roce 2012 na evropském šampionátu v Helsinkách, kde vybojovala titul mistryně Evropy v běhu na 400 metrů. Již v semifinále vytvořila výkonem 51,40 s nový národní rekord. Ve finále poté vlastní švédský rekord vylepšila o dalších 27 setin sekundy.[3] O rok později přidala další medaili na halovém ME v Göteborgu. Ve finále závodu na 400 metrů vylepšila švédský halový rekord (52,04 s) a vybojovala bronzovou medaili. O osm setin později doběhla na 4. místě Zuzana Hejnová a v čase 52,71 s závod dokončila na 5. místě Denisa Rosolová.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ PROCHÁZKA, Michal. Maslák vybojoval bronz, Cachová po prvním dni vede. Atletika.cz [online]. 2011-07-16 [cit. 2013-05-25]. Dostupné online.
- ↑ STEJSKAL, René. Ukrajinská sprinterka Pižankovová v Ostravě dopovala. Ceskydomov.cz [online]. 2011-08-12 [cit. 2013-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03.
- ↑ ČTK. Maslák získal evropský titul v českém rekordu, čtvrtkařské štafety přidaly bronz. Sport.cz [online]. 2013-03-03 [cit. 2013-05-25]. Dostupné online.
- ↑ 2013 European Athletics Indoor Championships - Women's 400 m [online]. European-Athletics.org [cit. 2013-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-17. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Moa Hjelmerová na Wikimedia Commons - Moa Hjelmerová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- Profil na Tilastopaja.org[nedostupný zdroj] (anglicky)
- Oficiální webové stránky (švédsky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Finská vlajka
Autor: Frankie Fouganthin, Licence: CC BY-SA 4.0
Moa Hjelmer during the Finland-Sweden athletics international 2019 at the Stockholm Stadium in August 2019