Mochna husí

Mochna husí
(c) Christian Fischer, CC BY-SA 3.0 Mochna husí (Potentilla anserina)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	mochna (Potentilla)
Binomické jméno
Potentilla anserina L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nákres mochny husí

Mochna husí (Potentilla anserina) je vytrvalá rostlina, občas považována za nepříjemný plevel, rozšiřující se pomoci plazivých, kořenujících šlahounovitých výběžků.

Výskyt

Pochází z Jihovýchodní Asie a v současnosti vyrůstá v mírném pásu téměř po celé severní polokouli. Zavlečena byla také do Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.

Roste na vlhkých místech, i na těch které občas vysýchají, na loukách, pastvinách, okolo příkopů, cest i na rumištích a v zahradách. Vyžaduje hlavně dusíkem dobře zásobenou půdu, nevadí ani mírné zasolení. Na území České republiky vytváří husté porosty od nížin do podhůří, nejčastěji vyskytuje ve svazech Agropyro-Rumicion crispi, Molinio-Arrhenatherion a Polygonion avicularis.^[2][3][4]

Popis

Ze silného, vytrvalého, mělce kořenícího, někdy hlízovitého, rozvětveného oddenku vyrůstají růžice listů a z nich v uzlinách kořenující, až metr dlouhé plazivé, výběžkaté, nadzemní lodyhy. Jsou porostlé až 20 cm dlouhými, přetrhovaně lichozpeřenými 7 až 12jařmými listy (s dlouhými, průsvitnými nahnědlými palisty) skládající se z 13 až 21 lístků velkých do 3 cm; mají vejčitý tvar, po obvodu jsou hluboce pilovité až peřenosečné, na rubu šedobíle přitiskle chlupaté a na líci přitiskle chlupaté až šedobíle plstnaté. Prvá část výběžkaté lodyhy končí květem a z paždí posledního listu vyrůstá ve směru předešlé druhá část lodyhy (která vypadá jako pokračování prvé) zakončená květem a odtud opět vyrůstá další část. Takováto lodyha se nazývá sympodium.

Květy mající v průměru 1,5 až 2,5 cm vyrůstají na stopkách dlouhých 2,5 až 5 cm zdánlivě po straně lodyhy. Mají nízkou, miskovitou číšku a na jejím okraji 5 kališních lístků přitiskle chlupatých (s nimi se střídá 5 kratších, často rozeklaných lístků kalíšku) a 5 zlatožlutých obvejčitých, na vrcholku zaokrouhlených lístků korunních které jsou mnohem delší než kališní. V číšce vyrůstá ve třech kruzích 20 tyčinek. Ve vnějším kruhu, je jich 10 (zákališních) a jsou vždy po dvou před plátkem korunním. Ve středním kruhu je 5 (zákorunních) a jsou nejkratší. Ve vnitřním je také 5, jsou nejdelší a střídají se se zákorunními. Uprostřed květu na nízkém, nedužnatém květním lůžku vyrůstá velký počet semeníků s čnělkami přirostlými po straně. Někdy se na rostlině objevují i květy pouze s pestíky, květy samičí. Rostliny vykvétají od května do podzimu. Ploidie 2n = 28, 42.^{[2][4][5][6][7]}

Opylování

Opylování se děje pylem vlastním i cizím, neboť hmyz hledající nektar, než se přiblíží k bliznám semeníků, se prodírá tyčinkami s prašníky a je poprášen cizím i vlastním pylem. Před deštěm a na noc se květy zavírají a blizny se dostávají do styku s prašníky, dochází tehdy často k samoopylení.^[5]

Rozmnožování

Mochna husí se rozmnožuje generativně i vegetativně. Plodem jsou nažky seskupené do souplodí, jsou 1,5 až 2 mm dlouhé a 1,3 mm široké, vejčité, hladké, matně červenohnědé, z jednom květu jich bývá okolo 30. Klíčí nerovnoměrně a klíčivost si podržují několik let. Prvým rokem vyroste ze semene pouze listová růžice a teprve druhým rokem plazivé šlahouny jimiž se rostlina šíří po okolí. Rozmnožuje se také oddenky a částmi kořenů nebo rozrušených listových růžic.^[6][8]

Význam

V minulosti významná plevelná rostlina polí a zahrad, je vlivem správné orby a dodržováním osevního postupu z orné půdy téměř vytlačena a představuje problém jen na vlhkých, zanedbaných zahradách a loukách. Tam svým rychlým pokrytím okolního prostoru ostatní rostliny potlačuje, zastiňuje je a odebírá jim živiny.

Dříve se často používala v léčitelství, v letním období se sbírala kvetoucí nať a na podzim oddenky. Nať obsahuje silice, třísloviny, glykosidy, flavonoidy a hořčiny. Používá se hlavně pro svůj protikřečový účinek kdy uvolňuje hladké svalstvo, působí také protizánětlivě a svíravě (např. proti průjmům a bolestivé menstruaci). Zevně se používá ke koupelím zanícených ran. Mladé výhonky možno připravovat jako salát, nadrobno nasekané listy smíšené s otrubami jsou dobrým krmivem pro husy, které běžně rostoucí mochnu husí nežerou.^{[6][8][9][10]}

Galerie

• 

  Mochna husí

• 

  Přetrhovaně lichozpeřený list

• 

  (c) Sannse, CC-BY-SA-3.0

  Pětičetný květ

• 

  Listové růžice

• 

  Zapojený porost

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mochna husí na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo mochna husí ve Wikislovníku