Modřín japonský

Modřín japonský
	Modřín japonský (Larix kaempferi)
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	borovicovité (Pinaceae);
Rod	modřín (Larix);
Binomické jméno
	Larix kaempferi; (Lamb.) Carriére, 1856
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Modřín japonský (Larix kaempferi podle Engelberta Kämpfera) je opadavý jehličnatý jednodomý strom. Jméno je odvozeno z jeho původu – pochází z Japonského souostroví. Všechny taxony rodu modřín (Larix) jsou řazeny do čeledi borovicovitých.^[2]

Vzhled

Strom je až 45 metrů vysoký^[3] s korunou široce kuželovitou. Větve má vodorovné, které jsou na koncích vždy vztyčené k vrcholu koruny. Borka je šupinatá. Mladé větvičky jsou často ojíněné a oproti modřínu opadavému (Larix decidua) jsou výrazně tmavší (nejčastěji mají barvu oranžovočervenou, hnědou nebo až do purpurovou). Pupeny typicky vykazují velký obsah pryskyřice. Samčí šištice jsou žluté s maximální délkou 10 mm^[3] a rostou na spodní straně větviček. Naproti tomu samičí jsou červeno-fialově zbarvené o délce nejvýše 30 mm^[3] a rostou do vzpřímené polohy. Samičí i samčí šištice vyrůstají v průběhu března až dubna.^[2] Dozrálé samičí šištice jsou podobně jako u modřínu opadavého hnědavě zbarvené, jejich semenné šupiny jsou však otevřenější.

Nároky na stanoviště, rozšíření

V Japonsku roste jen na půdách vulkanického původu v nadmořských výškách od 1300 do 2900 metrů nad mořem.^[3] Vyžaduje též deštivé a vlhké prostředí, proto je v Evropě hojně vysazován především u mořského pobřeží.^[3]

Dřevo

Jádro je tmavé, vnější dřevo je světlé, ale rychle tmavne. Využívá se především ve stavebnictví (domy, lodě, laťky, obložení).^[2]

Zajímavosti

Modřín japonský je méně citlivý na průmyslově znečištěné ovzduší (hlavě proti kyselému dešti) než modřín opadavý^[2] a také méně než mnoho jiných jehličnatých dřevin, proto se často vysazuje v Evropě v parcích velkých měst.^[2] Zatím není známa příčina této odolnosti, ale předpokládá se, že je tomu tak díky silnější voskové vrstvě na jehlicích. Pravděpodobně tomu přispívá i fakt, že každoročně shazuje jehlice a tím se škodliviny nedostávají tolik do samotného dřeva.^[2]

Hybridní druh

Před více než sto lety vznikl mezi modřínem opadavým a modřínem japonským kříženec – modřín euroasijský (Larix × eurolepis).^[2] Znaky stromu mají charakteristické rysy obou rodičů v rovnoměrném zastoupení (půl na půl).^[2] Nedá se tedy říci, jakému druhu je tento kříženec více podobný.

Galerie

Větvička a šištice
Borka
Podzimní zbarvení
Porost modřínu japonského

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h KOLEKTIV AUTORŮ, (hl. Andreas Bärtels). Stromy. Praha: Knižní klub, Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2. Kapitola Modřín japonský, s. 28.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e COOMBES, Allen. Stromy. Praha: Slovart, 2012. 224 s. ISBN 9788073916312. Kapitola Modřín japonský, s. 44.

Literatura

kolektiv autorů (hl. Andreas Bärtels). Stromy (přeloženo z německého originálu Bäume), průvodce přírodou. Praha: Knižní klub a Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2.
kolektiv autorů (hl. Gregor Aas), kapesní atlas. Kapesní atlas - STROMY. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-007-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu modřín japonský na Wikimedia Commons

[940a47e702a1f029d16c8392fa2e7996c1474eee-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]

[BK-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h KOLEKTIV AUTORŮ, (hl. Andreas Bärtels). Stromy. Praha: Knižní klub, Ikar, 1995. ISBN 80-85830-92-2. Kapitola Modřín japonský, s. 28.

[BK1-3] COOMBES, Allen. Stromy. Praha: Slovart, 2012. 224 s. ISBN 9788073916312. Kapitola Modřín japonský, s. 44.

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály