Modely komunikace

Modely komunikace jsou definice komunikace v rámci mediálních studií, které se snaží popsat, popřípadě i graficky znázornit, jak vypadá masová komunikace, z čeho se skládá a jaké prvky v ní hrají jakou roli.

Původní modely

První definování komunikace učinil Harold D. Lasswell v roce 1948,[1] model nese označení Lasswellova formule. Nešlo však o model jako takový, v definici byly popsány jednotlivé prvky komunikačního aktu. V témže roce se objevil první model od Clauda Shannona, který se nazývá Shannonův a Weaverův model komunikace, též známý jako lineární model.[2]

Lingvistický model

V lingvistice nejznámějším modelem je od Romana Jakobsona z roku 1960, ve kterém mezi vysílatele a přijímatele informace vkládá kontext, zprávu, kontakt a kód.[3] Dříve se již komunikačnímu modelu věnoval Karl Bühler, který představil tzv. organon model.[4]

Čtyři modely komunikace

Denis McQuail ve své knize Úvod do teorie masových médií popisuje další čtyři modely komunikace, které překonávají původní lineární model od Shannona.[5]

  1. Přenosový model
  2. Rituálový či výrazový model
  3. Propagační model
  4. Příjmový model (teorie recepce dle Stuarta Halla)

Reference

  1. ↑ Lasswell’s Communication Model | Businesstopia. www.businesstopia.net [online]. [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Shannon and Weaver Model Of Communication | Businesstopia. www.businesstopia.net [online]. [cit. 2017-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Jakobson, R. Linguistics and Poetics. In Sebeok, T. A. (ed.), Style in Language, 1960, 350–377.
  4. ↑ KOMUNIKAČNÍ MODEL | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2024-02-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ 1935-, McQuail, Denis,. Úvod do teorie masové komunikace. 5. vyd. [s.l.]: Portál, 2009. 640 s. ISBN 9788073675745. OCLC 428366852 S. 80–86. 

Externí odkazy