Modulor
Modulor je systém, který vymyslel Le Corbusier a popsal ho jako „soubor harmonických proporcí vhodných pro lidské měřítko, univerzálně aplikovatelný pro architekturu a mechaniku“.
Historie Modulor
Systém modulor vymyslel Le Corbusier v návaznosti na práce Marka Vitruvia Pollia, Leonarda da Vinci a Leona Battisty Albertiho, které se všechny zabývaly matematickými proporcemi lidského těla. Snažil se tyto vědomosti aplikovat do prostoru ve kterém člověk žije.
Le Corbusier publikoval knihy Le Modulor v roce 1948 a Modulor 2 v roce 1955. V anglickém jazyce vyšel The Modulor v roce 1954 a Modulor 2 v roce 1958.
Použití
Le Corbusier použil svůj modulor při návrzích mnoha jeho budov, včetně kaple Notre Dame du Haut, sídliště v Čandígarh a Marseilleské Unité d'Habitation, přezdívaného Cité Radieuse nebo zářící město. Také používal grafický motiv Modulor přímo ve stavbách, jako reliér, nebo v dělicí stěně, např. při vstupu do bytového domu Unité d'Habitation.
Většina aplikací Moduloru včetně Le Corbusierova vlastního designu Le Modulor a Suite de la Modulor, nebyla příliš přesvědčivá. Pravděpodobně největším přispěním Moduloru kromě architektury byla inspirace pro německé a švýcarské typografy, kteří vytvořili modulární systém s jednoduchými sazbami stránek na designérské moderní mřížky.
Grafické znázornění
Grafické znázornění Moduloru představuje stylizovaná lidská postava s jednou rukou zvednutou. Na kresbu mužské postavy navazují dvě vertikální spirály zachycující proporce těla. Při výšce postavy vycházel Le Corbusier nejprve z výšky průměrného Francouze (175 cm) a později z výšky dobře vypadajícího anglického gentlemana (182,88 cm). Červené křivky se odvíjejí od výšky pupku (108 cm v původní verzi 113 cm v upravené). Modré křivky jsou založeny na celkové výši i se zvednutou rukou (216 cm v původní, 226 v upravené).
Princip Modulor
Modulor je založen na harmonických řadách (tzv. Fibonacciho číslech a zlatém řezu), lidských proporcích a jejich zdvojení.
Corbusier vzal celkovou výšku i se zvednutou rukou (226 cm) a vydělil ji dvěma (113 cm). V té výšce se nachází pupek. V celkové výši rozdělené podle zlatého řezu se nachází zápěstí připažené ruky (86 cm). Vzdálenost od země po vršek hlavy (183) je také vydělená zlatým řezem a vychází ve výši pupku (113 cm). Pomocí tohoto principu (Fibonacciho posloupnost) lze získat následující posloupnosti:
- 86, 140, 226, 366
- 70, 113, 183, 296
Kde každé číslo je součtem dvou předchozích.
Takovou metodou by se podle Corbusiera měly dát odvodit proporce a velikost prostoru, ve kterém člověk žije, ale i některých věcí, které používá.
Kritika
Problém Moduloru spočívá ve skutečnosti, že vychází z mužské postavy přesných proporcí a vůbec nepočítá s rozmanitostí lidí. Podle slov Micheala Otswalda by "ženské tělo sotva mohlo být předlohou proporcionální harmonie".
Systém nemá vztah k současným antropometrickým pozorováním. Ani není známa metoda jak ho uplatnit do obytných prostor. Například jej nelze použít k odvození lidského kroku, což by se využilo při schodišti.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Modulor na slovenské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Modulor na Wikimedia Commons
- Grafické vysvětlení principu Modulor (en)
- Využití Modulor v polygrafii (en)
Média použitá na této stránce
Autor: Jean-Pierre Dalbéra from Paris, France, Licence: CC BY 2.0
Evocation du modulor près de la porte d'entrée de la Corbusierhaus
De 1942 à 1948, Le Corbusier (1887-1965) a développé un système de mesures connu sous le nom de "Modulor", publié en 1950 puis en 1955. Basé sur le nombre d'or et les séries de Fibonacci, mais utilisant également les dimensions physiques moyennes de l'être humain, le "Modulor" est un ensemble de données utilisées par Le Corbusier dans ses créations architecturales, comme dans l'unité d'habitation.
L'unité d'habitation Corbusierhaus a été construite en 1957.
Sur le même modèle que la Cité Radieuse à Marseille, l'unité d'habitation, devait former un village autonome, pourvu d'une école, de services, de boutiques. Le manque de crédits n'a pas permis de réaliser la totalité du programme.
Le bâtiment, destiné à combattre la pénurie de logements après guerre à Berlin, compte 575 appartements répartis sur 17 étages. Il est à proximité du stade olympique.
Fiche sur MIMOA
www.mimoa.eu/projects/Germany/Berlin/Unit%E9%20d%27Habita...