Mojetínský hřbet

Mojetínský hřbet
Mojetínský hřbet vypínající se v pozadí nad vodní nádrží Boskovice
Nejvyšší bod	607,9[1] m n. m. (Mojetín)
Nadřazená jednotka	Adamovská vrchovina
Sousední jednotky	Chrudichromský hřbet, Jevíčská sníženina, Štěpánovská planina, Protivanovská planina, Valchovský prolom
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Povodí	Bělá, Semíč,[2] Knínický potok,[3] Osaka[3]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mojetínský hřbet je geomorfologický okrsek Adamovské vrchoviny. Nachází se severně od města Boskovice.

Reliéf

Mojetínský hřbet je okrskem Adamovské vrchoviny a zároveň její nejsevernější částí. Na západě sousedí s okrskem Jevíčská sníženina a částečně též s Chrudichromským hřbetem, na severu se Štěpánovskou planinou, východní hranici sdílí s Protivanovskou planinou a na jihu sousedí s Valchovským prolomem.

Jedná se o hřbet táhnoucí se jihozápadním směrem.^[3] Nejvyšším vrcholem je Mojetín s nadmořskou výškou 607,9 m n. m.^[1], nejnižší části v jihozápadní části se nacházejí okolo 355 m n. m.^[3] Jeho relativně ploché vrcholové části se prudce svažují do údolí, která jej dělí od dalších geomorfologických celků.^[3]

Největší plochu oblasti zaujímají katastry obcí Knínice a Vážany, jihozápadní část pak spadá pod obec Sudice, jih pod Boskovice, na východě vede po hranicích katastrů obcí Vratíkov, Okrouhlá a Kořenec a severní část spadá pod obec Šebetov. Celé území leží na území okresu Blansko.

Geologie

Obec Vážany a nad nimi se rozkládající Mojetínský kras

Podloží tvoří granodiority brněnského plutonu, permské slepence a devonské křemence.^[4] V západní části, kde se rozkládá krasové území, se nacházejí svrchnodevonské vápence němčického pruhu.^[1]

Pokryv tvoří kambizemě, jižní a západní část přechází do hnědozemě a pseudogleje, na jihozápadě se nachází malý kus černozemě.^[3]

V severní části se nachází opuštěný kamenolom.

Kras

Mojetínský kras se rozkládá ve střední části hřbetu na jeho západní straně v katastru obcí Knínice a Vážany.^[1] Krasové jevy jsou vázány na ostrůvky svrchodevonských vápenců,^[4] které tvoří nejsevernější výběžek němčického pruhu.^[1]

Z krasových jevů se na území vyvinuly převážně škrapy a hřebenáče.^[1]

V současnosti jsou v krasu evidovány dvě jeskyně: Krasový kužel a Bezejmenná^[1], podle jiných zdrojů Jezevčí díra a Pepkova díra.^[5] Délka jeskyní je 10, respektive 7 metrů.^[5] Na existenci větších jeskyní odkazuje několik zasutěných portálů, žádné větší podzemní prostory však zatím nebyly objeveny.^[1]

Hydrologie

Říčka Bělá v osadě Melkov

Nejvýznamnějším vodním tokem je Bělá, která tvoří východní hranici okrsku^[6] a v jeho jižní části se vlévá do vodní nádrže Boskovice. Většina toků, především Semíč,^[2] Knínický potok a Osaka odtékají na západ.^[3]

Na Knínickém potoku a bezejmenném potoku jižně od Knínic byly zbudovány rybníčky.

V Mojetínském krasu se dostávají na povrch tři vývěry^[1]

Přírodní poměry

Přírodní památka Horní Bělá

Lidskou činností jsou poznamenány pouze okrajové části území, v jeho centrální části roste přírodní a polopřírodní vegetace.^[3] Ta je narušena pouze v jeho severozápadní části v okolí obce Šebetov, kde jsou udržovány umělé povrchy.^[3]

Zastavěnost území je minimální a pouze v okrajových částech. Na severozápadě se nachází obec Šebetov, jižně od ní Knínice a Vážany, na východě osada Melkov.

Východní část se nachází ve 4. vegetačním stupni, západní ve 3.^[3] Na severovýchodě roste převážně jedlovo-bučinový les, který přechází do dubovo-jedlové bučiny v centrální části, na západě se vyskytují dubové bučiny a pro východní část jsou typické jedlové bučiny.^[3]

Ochrana přírody

Západní část Mojetínského hřbetu spadá pod přírodní park Řehořkovo Kořenecko. V jihovýchodní části, v údolí Bělé, se rozkládají podmáčené louky chráněné jako přírodní památka Horní Bělá.

Na východním okraji okrsku v údolí Bělé, podél asfaltové cesty z Melkova k Pilce, se nachází březová Melkovská alej, která byla v roce 2015 vyhlášena alejí roku.^[7]

Klima

Celek se řadí do oblasti MT3, severovýchodní část pak spadá pod CH7.^[3]

Na většině území se vyskytuje topoklima normálně osluněných svahů, místně topoklima konvexních tvarů splývajících s okolím a v severní části topoklima dobře osluněných svahů.^[3] V okolí bezejmenného vodního toku v jižní části se vyskytuje topoklima vyhloubených tvarů.^[3]

Historie

Samota Pilka - bývalá vodní pila na říčce Bělá

Archeologickým výzkumem bylo potvrzeno osídlení z doby bronzové lidu únětické kultury v jednom z portálů Mojetínského krasu.^[1]

Osídlení existovalo v okolí Mojetína i v době slovanské hradištní kultury.^[6]

Ve středověku stávala východně od Vážan v blízkosti vrcholu Mojetín dnes již zaniklá osada Stryelech (Střelech).^[8][9] První písemná zmínka o ní pochází z roku 1255 v souvislosti sporu mezi premonstráty z Klášterního Hradiska s obyvateli Vážan o hranice obce a využívání lesů.^[8] Tato ves však brzy zaniká a k jejímu znovuobjevení dochází v rámci výzkumu Ervína Černého v 70. letech 20. století.^[8] Z pozůstatků jsou na místě patrné lochy.^[10]

Jihovýchodně od Vážan se rozkládala též osada Lhota u Vážan.^[8][9] Dodnes jsou na jejím místě patrné nejen lochy,^[10] ale též plužiny.^[8]

V severovýchodní části, v údolí říčky Bělá, stávala vodní pila. První zmínka o ní pochází z roku 1868, provoz skončila před rokem 1880.^[11] Dodnes se zachovala stavba pily, která však již značně chátrá. Nová pila, tentokráte již parní, byla vystavěna kolem roku 1880 v osadě Melkov.^[11] Ta přestala sloužit svému účelu roku 1898, kdy bylo vybavení přesunuto do nové provozovny v místech, kde se měla plánovaná železniční trať přiblížit k obci Šebetov.^[11]

Mojetín sloužil jako orientační bod již ve středověku, poprvé jej lze nalézt v mapách z 18. století.^[12] Samotné jméno Mojetín se vyskytuje až během druhého vojenského mapování, výška tehdy byla stanovena na 602 metrů.^[12] Odchylka vznikla nejen díky nepřesnosti, ale především použitím jadranského výškového systému.^[12] Tehdy byl také na vrchol umístěn trigonometrický bod. Během třetího vojenského mapování je již u vrcholu uvedena výška 605,7 m n. m.^[12]

Původ jména Mojetín není znám, stejně tak jako není zřejmý důvod místního jména, Babylón.^[12]

Pamětihodnosti

Kříž u odbočky na Melkov

V okrajových částech celku lze nalézt velké množství památek, které se nacházejí uvnitř nebo poblíž existujících sídel.

V centrální části se v lesích nacházejí tři pomníčky, připomínající různé tragické události.

Na dřevěném křížku kousek jihozápadně od vrcholu Mojetín stojí: "T.Sedlák z Knínic †1925".^[12] Tento pravděpodobně stolař, narozen ve Vážanech, zemřel 31. července 1926 na infarkt buď při stavbě dřevěné rozhledny nebo při poledním spánku.^[12]

U asfaltové silnice u odbočky na Melkov stojí žulový kříž s nápisem: "Josef Zemánek z Pohory †7.11.1926 ve věku 58 roků". Tento handlíř narozen v Horním Štěpánově dostal zmíněného dne infarkt při zpáteční cestě z Boskovic.^[12]

V blízkosti Mojetínského krasu se nachází pomíček ve tvaru slzy s nápisem: "Zde odevzdal 26.8.1930 svou duši Hospodinu c. A.V. Ševčík, pravoslavný protopresbyter moravský...". Původně z Knínic, Alois Ševčík se po vystudování teologie v Brně stal římskokatolickým knězem, posléze přechází k nově zformované Církvi československé, od které přechází k pravoslavné církvi. Na jedné z procházek s manželkou během návštěvy rodného kraje dostává v lese infarkt, na který umírá.^[12]

Doprava

Železniční trať 262 mezi stanicemi Boskovice a Knínice blízko Sudického dvora, nad ní se vypíná Mojetínský hřbet

Mojetínský hřbet je protnut silnicí třetí třídy 3744 v úseku Šebetov - Kořenec. Ve vrcholové části se z ní odpojuje silnice třetí třídy číslo 37354 dále vedoucí na Pohoru, do Horního Štěpánova a do Lipové.

Západní okraj je lemován silnicí druhé třídy 374.

Mojetínský hřbet protíná v severo-jižním směru asfaltová lesní cesta, na kterou je však zákaz vjezdu motorových vozidel. Je po ní však vedena cyklostezka. Další zpevněnou lesní cestu lze najít na východním okraji okrsku, v údolí říčky Bělá, která slouží jako příjezdová komunikace z obce Okrouhlá do osady Melkov a dále k silnici třetí třídy 3744, se kterou se spojuje u bývalé pily Pilka.

Na západním okraji se celku dotýká železniční trať 262.

Turistika

Pro pěší turistiku je od Boskovic vrcholovým hřebenem značena modrá turistická značka.^[12] Ta se u křížku věnovanému památce Josefu Zemánkovi stáčí východně dolů k osadě Melkov a pokračuje Melkovským údolím k samotě Pilka, kde překonává hřeben a pokračuje na západ do obce Šebetov.^[6]

Pro cyklisty je po hřebeni značená cyklostezka 5028^[12] vedoucí ze směru od Boskovic na Pohoru a dále. Od Pohory také vede po silnici třetí třídy cyklostezka 505, která se stáčí směrem na Kořenec. Z ní se v Melkovském údolí odpojuje cyklostezka 5226 vedoucí přes Melkov k Vratíkovu. Z křitovatky silnic 3744 a 37354 vychází cyklotrasa 5223 směrem k Šebetovu. U rozcestníku Chlum se z cyklostezky 5028 odpojuje jiná, která vede do Sudic pod číslem 5224.

V blízkosti odbočky na Melkov se nachází altánek.^[12]

Od konce 20. let 20. století údajně stávala na vrcholu Mojetín dřevěná rozhledna, o které však neexistují záznamy v šebetovské ani knínické kronice. Zprávy o ní pocházejí pouze z ústních zdrojů.^[12]

Fotogalerie

• 

  Kostel Zvěstování Panny Marie ve Vážanech, Mojetínský hřbet se vypíná v pozadí

• 

  Pohled na Šebetov, v popředí viditelné umělé povrchy

• 

  Pohled směrem na Sudice z vrcholové části, v popředí viditelná přírodní a polopřírodní vegetace

• 

  Pohled na Knínice od západu s Mojetínských hřbetem v pozadí

• 

  V pozadí obce Knínice lze vidět nejvyšší vrchol, Mojetín

• 

  Pohled na hřbet od západu

• 

  Panoramatický pohled od západu, Mojetínský hřbet nacházející se ve středu obrázku je zasazen do kontextu sousedních geomorfologických jednotek

Panorama

Panoramatický pohled na Boskovice a Mojetínský hřbet z lesa mezi Valchovem, Boskovicemi a Újezdem

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mojetínský hřbet na Wikimedia Commons