Mojuka Učidžimová
| Mojuka Učidžimová 内島 萌夏 | |
|---|---|
_(52191126768).jpg) Mojuka Učidžimová v kvalifikaci Wimbledonu 2022 | |
| Stát |  Japonsko |
| Datum narození | 11. srpna 2001 (23 let) |
| Místo narození | Kuala Lumpur, Malajsie[1] |
| Výška | 174 cm[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 786 324 USD |
| Tenisová raketa | HEAD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 227–141 |
| Tituly | 0 WTA, 13 ITF |
| Nejvyšší umístění | 66. místo (22. července 2024) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2023) |
| French Open | 2. kolo (2024) |
| Wimbledon | 1. kolo (2024) |
| US Open | 3. kolo kvalifikace (2022, 2023) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2024) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 104–76 |
| Tituly | 0 WTA, 11 ITF |
| Nejvyšší umístění | 101. místo (12. června 2024) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2023) |
| Wimbledon | 1. kolo (2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 27. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mojuka Učidžimová (japonsky 内島 萌夏, Učidžima Mojuka, * 11. srpna 2001 Kuala Lumpur) je japonská profesionální tenistka narozená v Malajsii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2024 na 66. místě a ve čtyřhře v červnu téhož roku na 101. místě. Trénuje ji Alan Ma.[3][1]
V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 antalyjskou 1. skupinou asijsko-oceánské zóny, v níž vyhrála dvouhry nad Indonésankou, Novozélanďankou, Jihokorejkou i Číňankou Ču Lin. Japonky skupinu ovládly a postoupily do světové baráže, kde proti Ukrajinkám prohrála oba singly. Do září 2024 v soutěži nastoupila k osmi mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Japonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. V úvodním kole ženské dvouhry podlehla obhájkyni bronzové medaile Svitolinové z Ukrajiny.[5]
Soukromý život
Narodila se roku 2001 v malajsijské metropoli Kuala Lumpuru do rodiny japonského otce a malajsijské matky. Tenis začala hrát v roce 2011 v japonském klubu.[3][6]
Tenisová kariéra
V kvalifikacích okruhu WTA Tour se poprvé představila na zářijových Japan Women's Open 2017 a Toray Pan Pacific Open 2017 v Tokiu, do nichž obdržela jako hráčka druhé tisícovky žebříčku divokou kartu.[3] V první z nich ji vyřadila krajanka Erika Semaová. Ve druhé kvalifikaci přešla přes Rosolskou, než ji zastavila Linetteová.[3]
.jpg)
Do hlavní soutěže WTA poprvé nastoupila na Japan Women's Open 2019, když s Hajašiovou získaly divokou kartu. Časnou porážku jim přivodily Belgičanky Ysaline Bonaventureová s Greet Minnenovou, které ovládly rozhodující supertiebreak.[7] Sérii tří prvních dvouher na túře WTA absolvovala na navazujících turnajích podzimní části sezóny 2022, asijských Chennai Open a Korea Open i africkém Jasmin Open Monastir.[3] Až na třetím z nich v Monastiru vyhrála první utkání dvouhry a prošla do čtvrtfinále. Vítězstvím nad čtyřicátou první tenistkou světa, Chorvatkou Petrou Martićovou, dosáhla debutové výhry nad členkou Top 50.[3] Do semifinále ji však nepustila čtyřicátá druhá hráčka žebříčku a pozdější šampionka Elise Mertensová.[8]
V hlavní soutěži grandslamu debutovala na Australian Open 2023, když získala divoké karty do dvouhry a spolu s Wang Sin-jü i do čtyřhry. O účast v melbournském singlu tak nemusela bojovat v kvalifikaci jako na Roland Garros 2022 či US Open 2022, kde prohrála až závěrečná kvalifikační kola. V úvodu australského majoru ji zastavila Američanka Bernarda Peraová z páté desítky.[9] V sezóně WTA Tour 2023 vyhrála dva zápasy dvouhry, když zvládla vstup do tokijského Japan Open a kantonského Guangzhou Open. Při premiéře na londýnském grandslamu, ve Wimbledonu 2024, získala čtyři gamy na tuniskou obhájkyni finálové účasti a světovou desítku Ons Džabúrovou.[10][7][2]
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (0–1 Č) | |
Čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | srpen 2022 | Concord, Spojené státy | tvrdý |  Peangtarn Plipuečová | Varvara Flinková  Coco Vandewegheová | 3–6, 6–7(3) |
Tituly na okruhu ITF
| Legenda | |
|---|---|
| Turnaje W100 | Turnaje W80 |
| Turnaje W75/W60 | Turnaje W50 |
| Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (13 titulů)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | poražená finalistka | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | říjen 2019 | Hua Hin, Thajsko | W15 | tvrdý | Manančaja Savangkajeová | 6–2, 6–4 |
| 2. | srpen 2021 | Monastir, Tunisko | W15 | tvrdý | Jenna DeFalcová | 7–5, 6–2 |
| 3. | září 2021 | Monastir, Tunisko | W15 | tvrdý |  Ingrid Martinsová | 6–1, 6–4 |
| 4. | prosinec 2021 | Puné, Indie | W25 | tvrdý |  Diāna Marcinkēvičová | 6–2, 7–5 |
| 5. | únor 2022 | Porto, Portugalsko | W25 | tvrdý (h) |  Léolia Jeanjeanová | 6–3, 6–1 |
| 6. | březen 2022 | Canberra , Austrálie | W60 | antuka |  Olivia Gadecká | 6–2, 6–2 |
| 7. | červenec 2022 | Astana, Kazachstán | W60 | tvrdý |  Natalija Stevanovićová | 6–3, 7–6(2) |
| 8. | prosinec 2023 | Nová Bombaj, Indie | W40 | tvrdý | Jekatěrina Makarovová | 6–4, 6–1 |
| 9. | leden 2024 | Puné, Indie | W50 | tvrdý | Tina Nadine Smithová | 6–4, 6–0 |
| 10. | duben 2024 | Zaragoza, Španělsko | W100 | antuka |  Jéssica Bouzas Maneirová | 6–1, 6–2 |
| 11. | duben 2024 | Gifu, Japonsko | W100 | tvrdý | Arina Rodionovová | 6–3, 6–3 |
| 12. | květen 2024 | Trnava, Slovensko | W75 | antuka |  Mona Barthelová | 7–6(3), 6–3 |
| 13. | květen 2024 | Madrid, Španělsko | W100 | antuka | Leyre Romero Gormazová | 5–7, 6–4, 7–5 |
Čtyřhra (11 titulů)
| Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | únor 2019 | Kjóto, Japonsko | W60 | tvrdý (h) | Eri Hozumiová |  Čchen Pchej-süan Wu Fang-sien | 6–4, 6–3 |
| 2. | červen 2019 | Barcelona, Španělsko | W60 | antuka | Kjóka Okamurová | Marina Bassols Riberová Yvonne Cavallé Reimersová | 7–6(7), 6–4 |
| 3. | únor 2020 | Kjóto, Japonsko (2) | W60 | tvrdý (h) | Erina Hajašiová | Sie Jü-ťie Minori Joneharová | 7–5, 5–7, [10–6] |
| 4. | září 2021 | Monastir, Tunisko | W15 | tvrdý |  Ma Jie-sin | Ingrid Martinsová  Jazmín Ortenziová | 6–2, 2–6, [10–6] |
| 5. | listopad 2021 | Ortisei, Itálie | W25 | tvrdý (h) |  Eudice Chongová |  Susan Bandecchiová Ylena In-Albonová | 6–2, 1–6, [10–5] |
| 6. | prosinec 2021 | Sëlva, Itálie | W25 | tvrdý (h) | Eudice Chongová |  Alicia Barnettová Olivia Nichollsová | 6–2, 6-1 |
| 7. | březen 2023 | Jakarta, Indonésie | W60 | tvrdý | Ma Jie-sin | Luksika Kumkhumová Peangtarn Plipuečová | 6–0, 6–2 |
| 8. | červen 2023 | Brescia, Itálie | W60 | antuka | Mai Hontamová | Alena Fomina-Klotzová Olivia Tjandramuliová | 6–1, 6–0 |
| 9. | červen 2023 | Caserta, Itálie | W60 | antuka | Anastasija Tichonovová |  Despina Papamichailová  Camilla Rosatellová | 6–4, 6–2 |
| 10. | říjen 2023 | Šen-čen, Čína | W100 | tvrdý | Kristina Mladenovicová |  Tímea Babosová  Kateryna Voloďková | 6–2, 7–5 |
| 11. | únor 2024 | Trnava, Slovensko | W50 | tvrdý (h) | Lulu Sunová |  Weronika Falkowská Fanny Stollárová | 6–4, 7–6(3) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moyuka Uchijima na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Mojuka Učidžimová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 27. července 2024
- ↑ a b Mojuka Učidžimová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 27. července 2024
- ↑ a b c d e f Moyuka Uchijima Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mojuka Učidžimová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 27. července 2024
- ↑ OPANASENKO, Oleksandra. Tennis player Elina Svitolina won her first victory at the Olympics — defeated the Japanese Moyuka Uchijima. babel.ua [online]. 2024-07-28 [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UCHIJIMA Moyuka | Asian Games 2018 Jakarta Palembang [online]. Asian Games 2018 | Jakarta Palembang, 2018 [cit. 2024-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-17. (anglicky)
- ↑ a b Moyuka Uchijima Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Monastir Open 2022: Mertens beats Uchijima. Tennis Majors [online]. 2022-10-07 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AO2023's Grand Slam debuts: Brenda Fruhvirtova, Lys, Shnaider and more. Women's Tennis Association [online]. 2024-01-14 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jabeur blasts her way into Wimbledon second round in under an hour. Reuters [online]. 2024-07-03 [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mojuka Učidžimová na Wikimedia Commons - Mojuka Učidžimová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Mojuka Učidžimová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Mojuka Učidžimová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Mojuka Učidžimová na Instagramu
Média použitá na této stránce
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
.svg)
