Mokša (jazyk)

Mokša (мокшень кяль)
Rozšíření	Rusko (Mordvinsko, Baškortostán, Tatarstán, Penzenská oblast, Samarská oblast, Orenburská oblast)
Počet mluvčích	cca 500.000
Klasifikace	Uralské jazyky Ugrofinské jazyky Finsko-permské jazyky Finsko-volžské jazyky Mordvinské jazyky
Písmo	Cyrilice
Postavení
Regulátor	Mordovian Research Institute of Language, Literature, History and Economics
Úřední jazyk	Mordvinská republika (Rusko)
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	mdf (B) mdf (T)
ISO 639-3	mdf
Ethnologue	MDF
Wikipedie
mdf.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jazyk mokša (mokšansky мокшень кяль, rusky мокшанский язык) patří do finsko-volžské větve uralské jazykové rodiny. Nejblíže příbuzným jazykem je jazyk erzja, se kterým tvoří skupinu mordvinských jazyků. Z morfologického hlediska se jedná o aglutinační jazyk.

Jazykem mokša mluví okolo 500 000 lidí. Nejvíce mluvčích se nachází v západní části Mordvinské republiky, ve které je také jedním ze tří úředních jazyků (dalšími jsou ruština a jazyk erzja). Dále se mokšanštinou mluví především v Baškortostánu, Tatarstánu, Penzenské oblasti, Samarské oblasti a Orenburské oblasti.

Mimo tuto evropskou část Ruské federace jsou menšiny mluvčích v Arménii, Austrálii a USA.

Existují tři hlavní dialekty tohoto jazyka - centrální, západní a jihovýchodní.

První souvislý text v jazyce mokša se objevil na konci 18. stol. V té době neexistoval jednotný spisovný jazyk. Byly vydány tiskoviny, které se zapisovaly různými dialekty. V roce 1892 byl vydán první mokšanský slabikář. V 30. letech 20. stol. se jediným spisovným jazykem stal centrální dialekt. V současném spisovném jazyce jsou přítomny i některé zvláštnosti ostatních nářečí. Mezi významné spisovatele mokšanské literatury patří Zachar Dorofeev (Захар Дорофеев), Michal Bezborodov (Михаил Безбородов), Timofej Kirdjaškin (Тимофей Кирдяшкин) a Maksim Beban (Максим Бебан).

V současné době se v jazyce mokša vyučuje na některých středních školách. Jazyk je možné studovat na filologických fakultách Mordvinské státní univerzity a Mordvinského státního pedagogického institutu. Institut také vydává literárně-umělecký časopis Мокша (Mokša), časopis pro děti Якстерь тяштеня (Červená hvězdička) a noviny Мокшень правда (Mokšanská pravda). V jazyce mokša je také vysílán rozhlas a uvádějí se některé televizní pořady.

Mokšanský jazyk používá k zápisu cyrilici bez přidaných znaků.

Mokšanština obsahuje více hlásek, než je písmen v abecedě. Proto k vyjádření některých souhlásek užívá spřežky. Některé samohlásky se také zapisují různými písmeny. Například samohlásky [æ] a [ə] se zapisuje pomocí písmen Э, O, E, Я. Psaný jazyk tedy neodpovídá přesně výslovnosti.

Jazyk mokša obsahuje 7 samohlásek. Předopatrové [æ], [e], [i], střední [a], [ə], zadopatrové [o], [u]. Na rozdíl od příbuzného erzjanského jazyka byla zachována hláska [æ] a také se objevila nová redukovaná samohláska [ə]. Samohlásky v přízvučných slabikách se vyslovují výrazně, v nepřízvučných méně výrazně nebo redukovaně.

Na souhlásky je jazyk mokša jedním z nejbohatších mezi všemi uralskými jazyky. Obsahuje 33 souhlásek, z nichž 20 tvoří deset párů tvrdých - měkkých souhlásek. Zvláštností je pět neznělých sonor [lch], [l'ch], [rch], [r'ch] a [jch], které se zapisují pomocí spřežek лх, льх, рх, рьх a йх, a palatální frikativa [ç], která není v písmu rozlišena.

Přízvuk je v jazyce mokša zpravidla na první slabice. Pokud však je v první slabice И nebo У a v druhé samohláska [a] nebo [æ], přechází přízvuk na druhou slabiku. Například (přízvuk je vyznačen čárkou): сúмомс (pít), симáн (já piji), симáт (ty piješ).

Starobylá ugrofinská samohlásková harmonie se nezachovala.

Jazyk mokša má velmi silný aglutinační charakter. Existují pouze přípony a koncovky, naopak neexistují žádné předpony. Podstatná jména lze rozložit na kmen - přípona čísla - posesivní přípona - pádová koncovka, slovesa na kmen - přípona způsobu - přípona času - koncovka osoby a čísla. V jazyce se nerozlišuje mluvnický rod, ani u zájmen 3. osoby (сон / son značí on, ona, ono).

Podstatná jména se ohýbají podle čísla a pádu. Také k nim lze připojit posesivní přípony. Možné číslo se tvoří pomocí přípon -т, -ть / -t, -t'. Druhá přípona (-ть) se používá po měkkých souhláskách.

• куд / kud (dům) - кутт / kutt - (domy)
• ведь / ved' (voda) - ветть / vett' (vody)
• ош / oš (město) - ошт / ošt (města)

Zvláštností mokšanského jazyka je dvojí skloňování. Existuje skloňování neurčité a skloňování ukazovací (určité). Tvary neurčitého a ukazovacího skloňování mají funkci podobnou jako neurčitý a určitý člen některých indoevropských jazyků, jako je třeba angličtina. Pádový systém v neurčitém skloňování se skládá ze 13 pádů.

Ukazovacím skloňováním se vyjadřují určité (neobecné) osoby nebo předměty. Na rozdíl od erzjanského jazyka, ukazovací skloňování v mokšanském jazyce obsahuje 3 pády - nominativ, genitiv a dativ.

• куд / kud - dům obecně
• кудсь / kuds' - tento dům (nominativ, jed. č.)
• кудть / kudt' - tohoto domu (genitiv, jed. č.)
• кудти / kudti - tomuto domu (dativ, jed. č.)

• куттнень / kuttnen' - těchto domů (genitiv, mn. č.)
• куттненди / kuttnendi - těmto domům (dativ, mn. č.)

Posesivní přípony v jazyce mokša tvoří systém přípon, pomocí kterých se vyjadřuje příslušnost jednoho nebo více předmětů k jedné či více osobám.

Přídavná jména si v mokšanském jazyce zachovala starobylou zvláštnost - v přívlastku se neshodují s podstatným jménem, které rozvíjí.

• jednotné číslo - цебярь квартира / cebjar' kvartira - dobrý byt
• množné číslo - цебярь квартират / cebjar' kvartirat - dobré byty

Stupňování přídavných jmen se tvoří analyticky pomocí samostatných slov - 2. stupeň přídavných jmen se tvoří pomocí slova сяда / sjada, 3. stupeň pomocí slov инь / in', сембода / semboda.

• 1. st. - акша / akša - bílý
• 2. st. - сяда акша / sjada akša - bělejší
• 3. st. - сембода акша / semboda akša - nejbělejší

Časování sloves v mokšanském jazyce se vyznačuje velkou složitostí a mnohotvárností. Existuje v něm sedm slovesných způsobů, tři slovesné časy - přítomný, I. minulý a II. minulý. V mokšanském jazyce neexistuje budoucí čas. Budoucnost se vyjadřuje přítomným časem. Zvláštností jazyka jsou dva druhy časování - předmětný a bezpředmětný. Slovesné způsoby se tvoří synteticky pomocí přípon. Ty se připojují ke kmeni slovesa.

Užívá se v případě, kdy sloveso k sobě neváže přímý předmět. Koncovky osoby a čísla se vážou ke slovesu.

U předmětného časování koncovky sloves ukazují nejen na osobu a číslo podmětu, ale také předmětu. Díky tomuto existuje šest řad koncovek, které se liší osobou a číslem předmětu, po šesti koncovkách. Dohromady tedy 36 slovesných koncovek.

Zápor se v přítomném a II. minulém čase tvoří pomocí záporové částice аф / af, která se neohýbá.

• аф молян / af moljan - nejdu

V I. minulém čase se místo záporové částice užívá záporové sloveso изе / ize, které se časuje. Významové sloveso je v infinitivu.

V jiných slovesných způsobech jsou odlišné tvary záporu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mokša na Wikimedia Commons
• (mokšansky) Мокшень Правда (Mokšanská pravda) – Noviny v jazyce mokša
• (anglicky) Mokša na webu Ethnologue