Moket

Moket, pokrývka na pohovku tkaná ve 4 barvách na žakárových strojích (asi v roce 1910)

Moket (angl.: moquette, něm.: Mokett) je vzorovaný nábytkový plyš s řezaným vlasem. [1]


Klasické mokety

Většina moketů se vyrábí technikou dvojplyšů, obzvlášť cenné mokety se tkají na prutových tkacích strojích. Z minulosti jsou známé žakárové, listové, potiskované a leptané mokety. [1]

Tkanina sestává ze 3-5 systémů osnov a útků (základní, vazný, vlasový), vlasová osnova zpravidla z různobarevných nití (až v 8 barvách). Všechny příze jsou skané v rozsahu 25-70 tex x 2. Základní tkanina moketu je z bavlněné příze, vlasové niti jsou z mohéru, vlny, bavlny nebo i z umělých vláken. [2]

Moketové koberce s potiskem

Vlasové osnovní niti pro potištěné mokety se před tkaním jednotlivě potiskují navinuté na bubnu s průměrem odpovídajícím střídě požadovaného vzoru. Nitě se pak v patřičném pořadí svinují na cívky, které se předkládají tkacímu stroji. Protože tato technika byla velmi nákladná, přestala se asi od poloviny 20. století k výrobě moketů používat. [1]

Moket v 21. století

Moketový potah na sedadlech v londýnské podzemní dráze (z roku 2011)

Pod označením moket se v obchodech nabízejí

  • jednobarevné plyšové koberce s vlasem z umělých vláken [3] nebo
  • potahové tkaniny zčásti s módními vzory, s krátkým vlasem ze směsi vlna/umělá vlákna nebo z tvarovaných filamentů. Moket má velmi dobrou pevnost v oděru, je proto vhodný zejména pro potahy sedadel v autech a autobusech. [4]

Literatura

  • Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 91 a 255
  • Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 146
  • Andrew Martin: Seats of London a field guide to London transport moquette patterns.

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Hennig a kol.: Gewebetechnik, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1978, str. 323-329
  2. ↑ T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 233
  3. ↑ Moquette [online]. Toms Car, 2018 [cit. 2018-05-09]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ Moquettes Sous [online]. Amazon, 2018 [cit. 2018-05-09]. Dostupné online. (francouzsky) 

Média použitá na této stránce

Teppich-Museum Oelsnitz 08.jpg

Oelsnitz/Vogtland, Teppich-Museum Schloss Voigtsberg

Diwandecke, Hersteller unbekannt, um 1910, Technik: gewebt (Moquettenstuhl), Genre/Stil: anatolisch, Dessin: jacquardgemustert, 4-chorig; Material: Wolle
Barman moquette.jpg
(c) Andrew Davidson at en.wikipedia, CC BY-SA 3.0
The "Barman" design of Transport for London seat covering fabric (moquette). Designed by WallaceSewell, according to TfL, "WallaceSewell's starting point was London landmarks which were turned into abstract primary shapes like circles, triangles and squares allowing customers to interpret the pattern as they wish." It was named after Christian Barman, who commissioned the first moquettes for the London Underground in 1936. It was unveiled in 2011, being first used on refurbished Central Line trains. This image was taken in Haven Green, Ealing, not on a tube train, but when the fabric was fitted to one of the upper deck seats on the prototype New Bus for London LT1 (reg. LT61 AHT) during it's tour around the city for public viewings, prior to entering trial revenue earning service on route 38. The rest of the bus, and the rest of the fleet, uses a specially designed red themed moquette, with 3 different designs used in different parts of the bus.