Moll Davis
Moll Davis | |
---|---|
Narození | 1648 Westminster |
Úmrtí | 1708 (ve věku 59–60 let) Londýn |
Povolání | zpěvačka, herečka a divadelní herečka |
Choť | Jacques Paisible (od 1686)[1] |
Partner(ka) | Karel II. Stuart |
Děti | Mary Tudor |
Příbuzní | James Howard, Robert Howard, Charles Howard, 2nd Earl of Berkshire a Edward Howard (sourozenci) James Radcliffe Derwentwater[2], Francis Radclyffe[2], Lady Mary Tudor Radclyffe[2], Charles Radclyffe[2] a Margaret Frances Disney Rooke[2] (vnoučata) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Moll Davis (1648 Westminster – 1708 Londýn), vlastním jménem Mary Davis, byla anglická herečka a kurtizána, milenka krále Karla II.
Život
Mary „Moll“ Davis byla populární tanečnice, zpěvačka a herečka. Přesné datum narození není známo, stejně jako její původ. Na základě některých pramenů mohla být nemanželskou dcerou lorda z Berkshire, ale jiní historikové se přiklonili k názoru, že byla dcerou kováře.[3] V roce 1667se seznámila s králem Karlem II. snad v divadle.[3]
Moll Davis byla královou první milenkou, která neměla aristokratický původ. Vévoda z Buckinghamu věděl, že král miluje divadlo stejně jako ženy a potřeboval se zbavit královy milenky a své sestřenice Barbary Palmerové. Našel tedy „přítelkyně“ pro krále v divadle. Krátký vztah s panovníkem měla Jane Robertsová. On se však záhy zamiloval do Molly Davis a oficiálně ji představil dvoru počátkem roku 1668 jako svoji milenku. Přibližně ve stejné době se do města vrátila herečka Nell Gwynová. Obě herečky byly známé jako rivalky již dříve, během účinkování v divadelních společnostech. Moll byla pověstná svým zpěvem a tancem v divadelní společnosti „Duke's Theatre“ a Nell Gwynová v King's Theatre patřila ke známým a talentovaným komediálním herečkám.[4]
Král Karel II. zplodil celkem čtrnáct levobočků. Posledním nemanželským dítětem byla Mary (1673–1726), jejíž matkou byla Moll Davis. Během tohoto období již žila několik let na vrcholu společenského žebříčku. Koncem roku 1680 získala dcera Mary titul Lady Mary Tudor, který byl uznáním královského spojení a lásky k matce Moll.
Časem vztah Moll a krále ochladl a její místo u dvora nahradila Nell Gwynová. Moll Davis získala roční rentu tisíc liber a přestěhovala se do městského domu na Suffolk Street. V roce 1676 získala honosnější dům u paláce Whitehall. Svůj nákladný způsob života tedy nemusela měnit a vrátila se k divadlu.[4] V premiéře opery Venuše a Adonis od Johna Blowa v roce 1681 v Oxfordu hrála roli Venuše. Roli Kupida hrála její dcera, tehdy devítiletá.
V prosinci 1686 se Moll Davisová provdala za francouzského muzikanta a skladatele Jacquse Paisiblea (asi 1656–1721). Manželé se připojili k exilovému dvoru Jakuba II. v Saint-Germain-en-Laye, ale v roce 1693 se vrátili do Anglie, kde se Paisible stal skladatelem u prince Jiřího, manžela Anny Stuartovny, dědičky trůnu.[5]
Galerie
- Peter Lely, Moll Davis, kolem 1665
- Peter Lely, Moll Davis, kolem 1665
- Mary Beale, Moll Davis, 1675
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moll Davis na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b MUDRA, Oldřich. S drzostí nejdál dojdeš. Moll Davis pobuřovala, kudy chodila. Deník.cz. 2018-12-16. Dostupné online [cit. 2024-05-28].
- ↑ a b Moll Davis. The Wrong Side of the Blanket [online]. [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lasocki, David, Paisible, James [Jacques] (c.1656–1721), composer and recorder player in Oxford Dictionary of National Biography (OUP, 2004)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Moll Davis na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Portrait of Mary Moll Davis (fl.1663-1669)
Portrét Moll Davis (c.1648 - c.1708), milenka of Karel II. Stuart
- "The present portrait derives from a three-quarter length by Sir Peter Lely which depicts her with the unguent jar of St Mary Magdalen, placing her in the guise of the reformed sinner, as well as providing a witty conceit for the display of a very decolletage. It has not precisely been established whether this mode is employed by Lely and his contemporaries for the portrayal of mistresses alone, but references to the Magdalen occur also in a portrait of Hortense Mancini (the same composition as the present painting) and in a portrait of the lady known as Margaret Hughes (Tate Gallery). The popularity of portraits of Royal mistresses attests to the status that these women enjoyed in their heyday. The occupied a position of remarkable stardom, comparable to the great sex symbols of the twentieth century. Numerous repetitions of their portraits would be commissioned from Lely and thus produced by the artists of his studio, many of whom such as John Greenhill or Nicolas de Largilliere were to become considerable masters in their own right. Sometimes a single image might be reproduced consistently many years after the first appearance of their original. This is particularly true of Lely's paintings of the most popular mistress of them all, Barbara Villiers Duchess of Cleveland. The most eagerly-sought icons in the 1670s and 1680s were still often those based on sittings of the 1660s." [1]