Monacká monarchie

Svrchovaný kníže (francouzsky: Prince de Monaco) nebo kněžna z Monaka (francouzsky: princesse de Monaco) je vládnoucí monarcha a hlava státu Monackého knížectví. Všichni vládnoucí knížata a kněžny oficiálně přijali jméno rodu Grimaldiů, ačkoli někteří patřili k jiným rodinám (Goyonové de Matignon nebo Polignacové) v mužské linii. Když kníže Rainier zemřel v roce 2005, byl nejdelším vládnoucím evropským monarchou.^[1] Rodina Grimaldiů, která vládla Monaku po osm století,^[2] je nejdéle vládnoucí evropskou královskou rodinou.

Současným vládnoucím knížetem je Albert II., který se stal princem v dubnu 2005.^[3]

Moc knížete

Monako je spolu s Lichtenštejnskem a Vatikánem jedním z pouhých tří států v Evropě, kde panovník stále hraje aktivní roli v každodenní politice.

Monacký kníže nebo kněžna vykonává svůj úřad v souladu s ústavou a zákony. Zastupuje knížectví v zahraničních vztazích a na jakékoli revizi ústavy, ať už úplné nebo částečné, se musí společně dohodnout kníže a národní rada.^[4]

Zákonodárná moc se dělí mezi knížete, který zákony zavádí, a národní radu, která o nich hlasuje. Výkonnou moc si ponechává kníže, který má moc vetovat všechny právní předpisy navržené národní radou.

Státní ministr a Rada vlády jsou přímo odpovědní knížeti za správu knížectví.

Knížeti patří také soudní pravomoci. Současná ústava stanovuje, že kníže má plnou autoritu u soudů, které vykonávají spravedlnost v jeho jménu.

Podle článku 16 ústavy z roku 1962 svrchovaný kníže uděluje řády, tituly a další vyznamenání (viz Řády, vyznamenání a medaile Monaka) jako fons honorum Monackého knížectví.

Podle monacké ústavy by trůn měl být předán synovi. Ústava vyžaduje, aby rodiče dědiců trůnu byli oddáni.^[5]

Výdaje

Knížecí rodina dostává roční příspěvek z rozpočtu Monaka, 43,5 milionu EUR v roce 2015.^[6]

Tituly a oslovení

Kníže je oslovován jako Jeho Jasnost. Nese také několik dalších dědičných titulů, z nichž některé jsou občas uděleny jeho příbuzným nebo jejich manželům. Jsou ale používány pouze formálně. Některé z těchto titulů se spojily s monackou korunou v důsledku získávání různých lén^[7] ze strany rodiny Grimaldiů; již neznamenají vlastnictví ani územní autoritu, ačkoli monacká knížata jsou dlouhodobí významní vlastníci pozemků a zámků ve Francii. Většina z těchto titulů byla udělena nebo uznána Francouzským královstvím nebo Papežským státem a mohla projít pouze mužskou linií.

Kompletní tituly a styly aktuálního knížete jsou v pořadí podle důležitosti:

• Svrchovaný moancký kníže
• Vévoda z Valentinois
• Vévoda z Estouteville
• Vévoda z Mazarinu
• Vévoda z Mayenne
• Kníže z Château-Porcien
• Markýz z Baux (titul nyní používá dědičný kníže)
• Markýz z Chilly-Mazarin
• Markýz z Guiscard
• Markýz z Bailli
• Hrabě z Polignacu (francouzský titul)
• Hrabě z Carladès
• Hrabě z Ferrette, Belfort, Thann a Rosemontu
• Hrabě z Torigni
• Hrabě z Longjumeau
• Hrabě z Clèdes
• Baron z Calvinetu
• Baron z Buisu
• Baron z La Luthumière
• Baron z Hambye
• Baron z Altkirchu
• Baron ze Saint-Lô
• Baron z Massy
• Seigneur (Pán/Lord) z Issenheimu
• Seigneur ze Saint-Rémy

Současný monacký kníže Albert II. se ve veřejných prostorách paláce nikdy neobjeví bez kravaty. Veškerá palácová korespondence obsahuje velká písmena, když se odkazuje na knížete.

Tradice monacké monarchie spočívala v tom, že vlajka, která vlála na věži nad jeho kanceláří, byla vztyčena, když byl kníže přítomen v Monaku. Současný kníže nechává vlajku vlát bez ohledu na to, zda je přítomen, nebo ne, a raději ponechává své umístění v soukromí.

Monako je oficiálně chráněno Francií podle podmínek stanovených ve Versailleské smlouvě z roku 1918.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monarchy of Monaco na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam panovníků Monaka
• Linie následnictví monackého trůnu
• wikt:seigneur

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu monacký kníže na Wikimedia Commons