Monacká monarchie
Svrchovaný kníže (francouzsky: prince de Monaco) je panovník a hlava státu Monackého knížectví. Všichni vládnoucí knížata a kněžny přijali jméno rodu Grimaldiů. Když kníže Rainier III. v roce 2005 zemřel, byl nejdelším vládnoucím evropským monarchou.[1] Grimaldiové, kteří vládnou Monaku již osm století,[2] jsou nejdéle vládnoucí evropskou královskou rodinou.[1]
Vládnoucím knížetem je Albert II., který na trůn nastoupil v dubnu 2005.[3]
Moc knížete
Monako je spolu s Lichtenštejnskem a Vatikánem jedním z pouhých tří států v západní Evropě, kde panovník stále hraje aktivní roli v každodenní politice.
Monacký kníže vykonává svůj úřad v souladu s ústavou a zákony. Zastupuje knížectví v zahraničních vztazích a na jakékoli revizi ústavy, ať už úplné nebo částečné, se musí společně dohodnout panovník a národní rada.[4]
Zákonodárná moc se dělí mezi knížete, který zákony zavádí, a národní radu, která o nich hlasuje. Výkonnou moc si ponechává panovník, který má moc vetovat všechny právní předpisy navržené národní radou.[2]
Státní ministr a Rada vlády jsou přímo odpovědní knížeti za správu knížectví.[4]
Knížeti patří také soudní pravomoci. Současná ústava stanovuje, že kníže má plnou autoritu u soudů a tribunálů, které vykonávají spravedlnost v jeho nebo jejím jménu.[4]
Podle článku 16 ústavy z roku 1962 kníže uděluje řády, tituly a další vyznamenání (viz Řády, vyznamenání a medaile Monaka) jako fons honorum Monackého knížectví.[4]
V roce 2005 The New York Times uvedly, že loajalita ke knížecí rodině je silná; jen málo obyvatel Monaka by chtělo, aby jejich kritika monarchie byla citována.[3]
Výdaje
Knížecí rodina dostává roční příspěvek z rozpočtu Monaka, 43,5 milionu EUR v roce 2015.[5]
Tituly a oslovení
Kníže je oslovován jako Jeho Jasnost. Nese také několik dalších dědičných titulů, z nichž některé jsou občas uděleny jeho příbuzným nebo jejich manželům. Jsou ale používány pouze formálně. Některé z těchto titulů se spojily s monackou korunou v důsledku získávání různých lén[6] ze strany rodiny Grimaldiů; již neznamenají vlastnictví ani územní autoritu, ačkoli monacká knížata jsou dlouhodobí významní vlastníci pozemků a zámků ve Francii. Většina z těchto titulů byla udělena nebo uznána Francouzským královstvím nebo Papežským státem a mohla projít pouze mužskou linií; po smrti Albertova pradědečka knížete Ludvíka II. v roce 1949 proto jako francouzské hodnosti zanikly. Poté byly některé z těchto titulů implicitně znovu vytvořeny jako jasně monacké tituly.
Kompletní tituly a styly aktuálního knížete jsou v pořadí podle důležitosti:
- Svrchovaný monacký kníže
- Vévoda z Valentinois
- Vévoda z Estouteville
- Vévoda z Mazarinu
- Vévoda z Mayenne
- Kníže z Château-Porcien
- Markýz z Baux (titul nyní používá dědičný kníže Jakub)
- Markýz z Chilly-Mazarin
- Markýz z Guiscard
- Markýz z Bailli
- Hrabě z Polignacu
- Hrabě z Carladès (titul nyní používá princezna Gabriela)
- Hrabě z Ferrette, Belfort, Thann a Rosemontu
- Hrabě z Torigni
- Hrabě z Longjumeau
- Hrabě z Clèdes
- Baron z Calvinetu
- Baron z Buisu
- Baron z La Luthumière
- Baron z Hambye
- Baron z Altkirchu
- Baron ze Saint-Lô
- Baron z Massy (titul nyní používá Christian Louis de Massy, syn princezny Antoinette)
- Seigneur (Lord) z Issenheimu
- Seigneur ze Saint-Rémy
- Sire z Matignonu
Veškerá korespondence paláce obsahuje velká zájmena, když se odkazuje na knížete.[7]
Tradice monacké monarchie spočívala v tom, že vlajka, která vlála na věži nad jeho kanceláří, byla vztyčena, když byl kníže přítomen v Monaku.[7] Současný kníže nechává vlajku vlát bez ohledu na to, zda je přítomen, nebo ne, a raději ponechává své umístění v soukromí.[7]
Monako je oficiálně chráněno Francií podle podmínek stanovených ve Versailleské smlouvě z roku 1918.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monarchy of Monaco na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Prince Rainier of Monaco Dies at 81. The New York Times. 2005-04-06. Dostupné online [cit. 2024-06-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ a b c The Monarch Alone. Washington Post. 2023-12-26. Dostupné online [cit. 2024-06-20]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
- ↑ a b SMITH, Craig S. Monaco Adjusts to a Bachelor Prince Without Heirs. The New York Times. 2005-04-10. Dostupné online [cit. 2024-06-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ a b c d Les Pouvoirs Souverains / Les Institutions / Gouvernement et Institutions / Portail du Gouvernement - Monaco. www.gouv.mc [online]. [cit. 2024-06-20]. Dostupné online.
- ↑ HODGSON, Camilla. Richest royals: This is how much money Europe's royal families get from their taxpayers. Business Insider [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CUGNAC, Chantal de Badts de; SAISSEVAL, Guy Coutant de. Petit Gotha. [s.l.]: Petit Gotha 989 s. Dostupné online. ISBN 978-2-9507974-3-8. (francouzsky) Google-Books-ID: bosNAQAACAAJ.
- ↑ a b c SMITH, Craig S. The New Prince of Monaco Confronts His Past. The New York Times. 2005-09-10. Dostupné online [cit. 2024-06-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu monacký kníže na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
