Monastýr Krista Pantokratora (Konstantinopol)
| Monastýr Krista Pantokratora (tur. Pantokrator Manastırı) – Zeyrek mešita | |
|---|---|
 Pohled od severovýchodu. Zleva doprava jsou vidět apsidy chrámu Krista Pantokratora, císařské kaple a chrámu Theotokos Eleousa. | |
| Místo | |
| Stát |  Turecko |
| Obec | Istanbul (Konstantinopol) |
| Souřadnice | 41°1′11″ s. š., 28°57′26″ v. d. |
| Základní informace | |
| Zasvěcení | Michael archanděl |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | Byzantské výtvarné umění |
| Výstavba | 1118-1136 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | cihla |
| Další informace | |
| Adresa | Istanbul (Konstantinopol), Turecko |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Monastýr Krista Pantokratora – (řec. Μονή του Παντοκράτορος Χριστού,tur. Pantokrator Manastırı) je významná stavba – Zeyrek mešita (tur.Molla Zeyrek Camii) v Istanbulu, kterou tvoří dva bývalé pravoslavné chrámy a kaple spojené v jeden celek. Je to druhá největší náboženská stavba po Hagii Sofii.[1]
Historie
Založení
Monastýr Krista Pantokratora se nachází na čtvrtém konstantinopolském pahorku s výhledem na záliv Zlatý roh. Byl umístěn východně od chrámu svatých Apoštolů a severně od Valensova akvaduktu. Rozsáhlý komplex budov i se špitálem byl postaven v letech 1118-1136. Nedaleká mešita Şeyh Süleyman mohla být kdysi jeho součástí jako knihovna. V okolí je umístěno několik cisteren, z nichž významná je Unkapanı Cistern. Monastýr založila císařovna Irena Uherská, manželka byzantského císaře Jana II. Komnenose, původním jménem Piroška. Císařovna pocházela z dynastie Arpádovců – byla dcera uherského krále svatého Ladislava. V monastýrském komplexu bylo umístěno víc než tucet hrobek byzantských císařů.[1][2]
Stavba byla zahájena roku 1118 výstavbou jižního chrámu zasvěceného Kristu Pantokratorovi. Jan po smrti své manželky nechal postavit severní chrám zasvěcený Theotokos Eleousa a rovněž pohřební kapli pro rodinu Komnenovců, zasvěcenou archandělu Michaelovi, která oba chrámy spojila v jeden celek. V závěrečné fázi stavby bylo přistavěno také jižní nádvoří a exonarthex jižního chrámu.[1][2]
Císařské pohřebiště
.JPG)
Monastýr Krista Pantokratora byl významným císařským pohřebištěm, kde byli pochováni Jan II.Komnenos a jeho žena Irena, jejich syn Manuel I. se svou manželkou Bertou ze Sulzbachu a také císaři z dynastie Palaiologovců Manuel II. a Jan VIII. Před Manuelovým černým mramorovým sarkofágem se nacházel Kámen pomazání (mramorová deska, na níž bylo položeno Kristovo tělo po ukřižování), který Manuel I. přivezl z Efezu kolem roku 1170.[1][2]
Monastýr
Typikon popisuje velkou pohřební kapli archanděla Michaela jako heroón - svatyni hrdiny, která se později používala jako mauzoleum. Významnou ikonu Theotokos Hodegetrie přenesli do monastýru Krista Pantokratora při příležitosti uctění památky zesnulých členů komnenovské dynastie. Monastýrský typikon byl sestaven v roce 1136 a patří spolu s monastýry Studion a Lips (Fenari Isa mešita) k těm, u nichž se dochovala zakládací listina i budova chrámu. V monastýru žilo 80 mnichů, z nichž 50 byli chóroví bratři. Monastýrský komplex budov zahrnoval nemocnici s 50 lůžky, lékařskou školu a gerokomeion (domov důchodců) pro 24 starců. V dostatečné vzdálenosti od monastýru bylo vybudováno leprosárium. Monastýr vlastnil bohaté statky v Thrákii, Makedonii, na Peloponésu, v Egejském moři a v Anatolii. Patřilo k němu šest menších monastýrů na asijských předměstích Konstantinopole. Dochoval se také krátký životopis císařovny Ireny, sepsaný k jejímu úmrtí dne 13. srpna.[1][2]
Latinská okupace
Během latinské okupace Konstantinopole (1204-1261) se v monastýru usídlilo benátské velitelství. Existuje domněnka, že panely Pala d´Oro v bazilice svatého Marka v Benátkách pocházely původně z monastýru Krista Pantokratora.[1][2]
Po znovudobytí Konstantinopole Michaelem VIII. v roce 1261 byl monastýr navrácen pravoslavným mnichům a po další dvě století si udržel svou prestiž a postavení.[1][2]
Po dobytí Konstantinopole
Po pádu Konstantinopole v roce 1453 byl celý komplex budov monastýru Krista Pantokratora přeměněn na mešitu, která sloužila jako první medresa, jejíž první müderris byl Zeyrek Molla Efendi. Za turecké přestavby byly omítnuty stěny, sloupy byly nahrazeny osmanskými barokními pilíři a také byly vyměněny kupole. Mešitu postihl koncem 18.století velký požár, poté došlo k její další větší restauraci. Byzantský institut v padesátých a šedesátých letech 20. století prozkoumal a rovněž zrestauroval Zeyrekovu mešitu, během prací odhalil opus sectile podlahy jižního chrámu. V devadesátých a dvacátých letech 20. století byla mešita znovu zkoumána a restaurována a v roce 2010 ještě jednou. V 90. letech 20. století bylo nad apsidou budovy severního chrámu a na východní klenbě jižního chrámu odkryto jednačtyřicet amfor.[1][2]
Architektura
Monastýr Krista Pantokratora je jeden z největších středobyzantských chrámových komplexů v Konstantinopoli. Severní i jižní chrám mají půdorys kříže ve čtverci s centrální kupolí, kterou původně podpíraly čtyř-sloupy, devítilodní naos, trojboká bema (trojitá apsida) a narthex. Nad chrámovými loděmi se nacházely galerie, které se otevíraly směrem k naosu. Během stavby severního chrámu a kaple byly k jižnímu chrámu přistavěny exonarthex a nádvoří (umístěné na jihu), přičemž severní chrám měl ke svému severnímu průčelí připojen jakýsi portikus. Původně měl obrovské sloupy z červeného mramoru, pravděpodobně spolia, které jsou ztraceny. Na celou stavbu bylo použito zapuštěných cihel, které byly pokryty růžovou omítkou.[2]
Z fragmentárních pozůstatků vyplývá, že jižní chrám v centrální apsidě mramorové obložení a rozsáhlou figurální podlahu opus sectile (typ mozaiky, při které se používají větší kusy materiálu), která zahrnuje výjevy ze života Samsona a kolo zvěrokruhu. Fragmenty vitráží, objevené na počátku 60. let 20. století, pravděpodobně zdobily okna apsidy jižního chrámu, byly zasazeny do olova a skládají se z různých barev, včetně modré, jantarově žluté, smaragdově zelené a fialově červené. Fragmenty vitráží obsahují různé dekorativní vzory i rysy obličeje a oděvů, což naznačuje, že šlo o postavy v životní velikosti. O dataci vitráží se vedou rozsáhlé debaty, ale je možné, že patřily k původní výzdobě chrámu a byly vyrobeny v Konstantinopoli.[2]
V severním chrámu se dochovala velká část složité sochařské výzdoby včetně říms a hlavic. Římsy nesou stopy arménského bolu a plátkového zlata. V severním okně se rovněž dochovaly stopy mozaiky. Kaple mezi severním a jižním chrámem byla apsidou s dvěma poly, z nichž každé bylo zakončeno eliptickou kupolí. Byla koncipována jako pohřební kaple pro rodinu Komnenovců.[2]
Cisterny
V okolí monastýru Krista Pantokratora se nachází několik dalších monastýrů. Cisterna Unkapani (neboli cisterna monastýru Zeyrek/Pantokrator) je mnohem větší než ostatní cisterny v okolí, měří přibližně 18 x 55 metrů a má 2 řady po 11 sloupech a pilířích. Je postavena na úbočí kopce a její odkrytá stěna je zpevněna řadou výklenků. Západně od monastýru se nacházejí další dvě cisterny. Bližší cisterna je menší, měří asi 11,50 x 11,50 m a má tři řady po třech sloupech. Druhá cisterna má rozměry asi 28 x 11 metrů, 2 řady po 6 sloupech a pilířích. Severně od mešity Şeyh Süleyman se nachází cisterna o rozměrech asi 10,5 x 14,5 metru se 2 řadami po 3 sloupech. Další cisterna byla objevena v roce 1998 asi 50 metrů severně od cisterny Unkapani. Tvoří ji dvě samostatné stavby za opěrnou zdí dlouhou 15 metrů. Všechny tyto cisterny pravděpodobně pocházejí z doby výstavby monastýru.
Galerie
Půdorys monastýru Pantokrator
Mozaika v Hagia Sofia: Jan II.Komnenos, svatá Bohorodička, Irena Uherská
Pohled ze severu, interiér
Kupole jižního chrámu.
Jižní chrám
Exteriér – severozápadní strana
Exteriér – jihozápadní strana
Jižní chrám
Mramorová hlavice sloupu – detail
Monastýr v roce 1877, Paspatēs, Alexandros Geōrgiou
Odkazy
Reference
Související články
Podobné články
- Theotokos Pammakaristos
- Chrám Bohorodice Farosské
- Chrám svatých Apoštolů
- Chrám svatého Spasitele v Chóře
- Chrám Matky Boží Vlachernské
- Chrám svatého Polyeukta
- Chrám Matky Boží Životodárného pramene
- Lips monastýr (mešita Fenari Isa)
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Byzantinai meletai topographikai (1877)
https://archive.org/details/vyzantinaimelet00unkngoog Author: Paspatēs, Alexandros Geōrgiou, 1814-1891. [from old catalog] Subject: Inscriptions, Greek Year: 1877 Possible copyright status: NOT_IN_COPYRIGHT Language: English Digitizing sponsor: Google Book contributor: Oxford University
Collection: europeanlibraries
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
Over the years I took many pictures from all sides. The name indicates which side. At the southernmost part there is a ramp for wheelchairs and such.
Autor: Daperro, Licence: CC BY-SA 4.0
The Pala d'Oro, a high altar retable of the Basilica di San Marco, Venice
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
The pantocrator is a composite of two churches and a chapel between them. It was built between 1120 and 1136. The southern church was built by Empress Eirene, wide of John II Comnenus and dedicated to St. Saviour Pantocrator, Christ Almighty. In the later 2010's it was being restored, it is to re-open as a museum.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
One of some pictures in the churches north of the southern one. I could not reconstruct its situation in all cases. The mosque has three connected churches. The southern one was dedicated to Christ Pantocrator, the middle one to the Archangel Michael, the northern one to Maria, mother of God. The southern one contains the necessary mihrab and minbar for a mosque, as well as a hünkar mahfili, a loge for the sultan.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
One of pictures showing details of the mosque, like capitals, marble panels and doors.
Autor: Klcemirhan, Licence: CC BY-SA 4.0
The largest of the Pantokrator cisterns, is the one which rises on the street, as a line of niche, with a majestic façade and is particular, being partly above the ground. Pantokrator Cistern had been used as a water reservoir, but later on the cistern desiccated due to reasons unknown. In its present condition, its inner width is 18 m, and length is approximately 50 m.
Autor: Klcemirhan, Licence: CC BY-SA 4.0
The mosque is the churches of the Pantokrator Monastery belonging to the Byzantine period and was built on a large terrain with terraces on a hill overlooking the Golden Horn. The building, which was built by Eirene, wife of the Emperor Il. loannis Komnenos (1111-1143), the daughter of Hungarian King Laszlo, is estimated to have been completed by her husband after the death of the empress in 1124. The architect of the buildings is known as Nikeforos. The monastery had a fifty-bed hospital with five divisions, a library, a home for the elderly, a medical school, a pharmacy and holy spring. The monastery, which was converted into a madrasa after the conquest of Sultan Mehmed the Conqueror, became the first educational institution of Istanbul in the Ottoman period.
_(14589643199).jpg)
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions
Identifier: byzantineromanes131jack (find matches)
Title: Byzantine and Romanesque architecture
Year: 1913 (1910s)
Authors: Jackson, Thomas Graham, Sir, 1835-1924
Subjects: Architecture, Byzantine Architecture, Romanesque
Publisher: Cambridge (Eng.) University press
Contributing Library: Wellesley College Library
Digitizing Sponsor: Boston Library Consortium Member Libraries
View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.
Text Appearing Before Image:
CH. ix) LATER BYZANTINE BUILDINGS 125 church of S. Saviour Pantocrator (Zeirek Kilisse ThePanto-Djami), where the doorway between the exo- and eso-narthex (Plate XVII) is formed with three fine stones of TPANTOCRATOli ll^U U-O^ ^ from ^^en^efjj
Text Appearing After Image:
Fig. 29. red marble, on each side of which is a window openinglined with pieces of verd antico, cut from a large columnand still showing part of the round face of the shaft.Both nartheces are cross-vaulted, Roman fashion. The 126 LATER BYZANTINE BUILDINGS (ch.ix church itself is made up of three distinct churches joinedtogether (Fig. 29). They are domed and cruciform, thefour columns that carry the dome being Turkish insertionsas has been mentioned already. The southern churchhas retained some marble linings in the apse, but they donot seem to be in their original state. Between this partand the central nave is a marble pavement of large slabsenclosed in interlacing borders, resembling in plan theOpus Alexandrinum of Lucca and Rome; but here theborders are not of mosaic, but mere bands of red andyellow marble, and the effect is very poor. Some of thesmall spandrils have mosaics of scrolls and animals, nowvery much defaced, but of some interest. The church is said to have been founded
Note About Images
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
A computer generated view from the northern church to the southern side. Some distortion and quite some sharpening.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
A few from the north through several of the connected churches.
Autor: Sharon Nathan, Licence: CC BY-SA 4.0
Zeyrek Mosque (full name in Turkish: Molla Zeyrek Camii) or Pantokrator Monastery (in Turkish: Pantokrator Manastırı), is a significant mosque in Istanbul, made of two former Eastern Orthodox churches and a chapel.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
One of pictures showing details of the mosque, like capitals, marble panels and doors.
مريم العذراء محاطة بيوحنا الثاني كومنين وإيرين المجرية (آيا صوفيا، القرن الثاني عشر).
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
One of some pictures of the mihrab. I have the feeling part of its decoration may be re-used "spolia", and originally were ambo parts. But as they seem to represent trees of life the may be muslim designs.