Monika Ševčíková

Monika Ševčíková
Narození1. ledna 1959 (63 let)
Praha
ZeměČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníAVU
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníakademická malířka
Webová stránkawww.monikasevcikova.cz
Citát
„Život je někdy pěkně krutý, ale když se pořádně odrazíš od toho pekelnýho dna, můžeš zahlédnout i kus nekonečnosti vesmíru.“
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Monika Ševčíková (* 1. ledna 1959 Praha) je česká malířka.

Život a kariéra

Vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze (1978–1984) u profesorů Karla Součka a Radomíra Koláře.[1] Koncem osmdesátých let se zúčastnila několika legendárních Konfrontací ve Svárově.[2] Vystavuje již od poloviny 80. let; v roce 1989 se účastnila na výstavě Minulost a budoucnost Vinohradské tržnice v Praze a v roce 1990 v projektu Česká alternativa (ÚLUV Praha).[2] Z poslední doby lze zmínit účast na sympóziu Proudění v Řehlovicích[3] a zejména desetiletou retrospektivní výstavu v galerii Tinta v roce 2012[4] či výstavu v galerii Nová síň (2013, společně s Janem Tobolou).[5]

Výstavy

Kolektivní

  • 1985/05 – 1985/10 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha, Praha
  • 1985/09 – 1985/10 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava (Bratislava)
  • 1986/01/09 – 1986/02/09 Nová tvorba '85. Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců, Galerie Vincence Kramáře, Praha
  • 1986/10/10 – 1986/10/12 Konfrontace V, Statek Milana Periče, Svárov (Kladno)
  • 1988/07/08 – 1988/08/07 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha
  • 1990/01/27 – 1990/02/04 Výstava výsledků stipendií za rok 1989 – malíři, sochaři, grafici, Lidový dům, Praha
  • 1994/03/15 – 1994/03/27 Informační konzerva, Galerie mladých, U Řečických, Praha
  • 2005/10/13 – 2005/10/23 Aukce Oficiální umění 1960–1989, Výstava dražených uměleckých děl, Galerie Peron, Praha

Samostatné

  • 1989 Umělecké studio Rubín, Praha
  • 1990 Galerie mladých, Praha
  • 1991 Klub školství, Praha
  • 1992 Divadlo Labyrint, Praha
  • 1992 Galerie mladých, Praha
  • 1992 HAMU – Lichtenštejnský palác, Praha
  • 1993 Divadlo pod Palmovkou, Praha
  • 1995 Galerie bratří Čapků, Praha
  • 2000 Černá labuť, Praha
  • 2001 Beseda, Praha
  • 2003 Galerie Rozehnal[2]
  • 2004 HAMU-Lichtenštejnský palác, Praha
  • 2012 Tinta, Praha – Desetiletá tvorba Moniky Ševčíkové[4]
  • 2013 Nová síň, Praha – Monika Ševčíková a Jan Tobola[5][6]

Dražba/Aukce/Bazar

  • 2005/10/23 Mladé umění 1998–2005 Oficiální umění 1960–1989, Mánes, Praha

Odkazy

Reference

  1. Monika Ševčíková [online]. Archiv výtvarného umění, o.s. [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  2. a b c PAUL, Jan. Monitor Jana Paula: Prostory duše Moniky Ševčíkové [online]. Britské listy, 2003-05-12 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  3. HOLÍKOVÁ, Lenka, a kol. Katalog: Proudění - Strömungen [online]. [cit. 2015-03-03]. 
  4. a b PODHRÁZSKÁ DUŠKOVÁ, Lucie. Desetiletá tvorba Moniky Ševčíkové [online]. Nekultura.cz, 2012-06-09 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  5. a b Nová síň uvádí Monika Ševčíková a Jan Tobola [online]. Nová síň, 2013 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  6. Rozhovor s autorkou v Českém rozhlase Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“