Monika MacDonagh-Pajerová

PhDr. Monika MacDonagh-Pajerová
5. předsedkyně Rady ÚSTR
Úřadující
Ve funkci od:
9. října 2024
PředchůdceEduard Stehlík
Členka Rady ÚSTR
(v letech 2022–2024 také místopředsedkyně rady)
Úřadující
Ve funkci od:
7. prosince 2022
Narození8. ledna 1966 (59 let)
Janov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťPeter MacDonagh
RodičeOta Pajer
Olga Sozanská
DětiEmma Smetana
Tomáš MacDonagh
PříbuzníKateřina Bursíková Jacques (sestra)
Oskar Pajer (bratr)
Jan Roth (praděd)
Alan Pajer (strýc)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepedagožka, vysokoškolská učitelka a aktivistka
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Monika MacDonagh-Pajerová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Monika MacDonagh-Pajerová (* 8. ledna 1966 Janov) je česká aktivistka, vysokoškolská pedagožka pražského centra New York University, bývalá diplomatka a studentská vůdkyně sametové revoluce z roku 1989. Od prosince 2022 je členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Mezi lety 2022 a 2024 byla místopředsedkyní Rady. Od října 2024 je předsedkyní Rady.

Osobní život

Její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), mladší sestra je politička Liberálně ekologické strany Kateřina Bursíková Jacques a pradědeček byl kameraman Jan Roth. Její matka Olga Sozanská byla dlouholetou předsedkyní Národního dobrovolnického centra Hestia. Současným[kdy?] manželem její matky je sochař a malíř Jiří Sozanský.

Je vdaná za Ira Petra MacDonagha, spolu mají syna Tomáše. Z předchozího vztahu s Jiřím Smetanou má dceru Emmu Smetana.[1]

Vzdělání

Rigorózní zkouška v oborech filozofie, angličtina a skandinávská studia (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1991). Z cizích jazyků ovládá angličtinu, francouzštinu, němčinu, švédštinu a ruštinu.

Veřejné působení

V listopadu 1989 spolupracovala jako reprezentantka organizace STIS (Studentského tiskového a informačního střediska) na FF UK s městským výborem SSM v Praze na přípravě demonstrace na Albertově.[2] Dne 21. listopadu byla jmenována do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a vystupovala jako jeho tisková mluvčí.[3] Od roku 1990 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí a působila jako kulturní atašé na českém velvyslanectví v Paříži.[3] Patří mezi iniciátory výzvy Děkujeme, odejděte!, zakladatele iniciativy Cesta změny a je bývalou předsedkyní politické strany Naděje (politická strana).

V prosinci 2022 ji Senát PČR zvolil členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ve druhém kole tajné volby získala 43 ze 69 hlasů senátorů. Do této funkce ji navrhly Anglo-americká vysoká škola a Metropolitní univerzita Praha.[4] Ještě tentýž měsíc se stala i místopředsedkyní Rady ÚSTR[5] a v říjnu 2024 byla zvolena její předsedkyní. Ve funkci tak nahradila Eduarda Stehlíka.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MALINDA, Jan: Emma Smetana, Nova televizních zpráv, Magazín Dnes, č. 40, 4. 10. 2012
  2. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 4) - Úloha opozice, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
  3. ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 279. 
  4. ↑ V radě ústavu pro studium totalit budou Liška, Mihola a MacDonagh Pajerová. České noviny.cz [online]. 2022-12-01 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zpráva: Rada ÚSTR v novém složení poprvé jednala [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2022-12-20 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ Novou předsedkyní Rady ÚSTR je Monika MacDonagh-Pajerová. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“