Monolaurin

Monolaurin
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	2,3-dihydroxypropyl dodekanoát
Anglický název	Monolaurin
Sumární vzorec	C15H30O4
Identifikace
Registrační číslo CAS	27215-38-9
PubChem	14871
SMILES	OCC(O)COC(=O)CCCCCCCCCCC
InChI	1S/C15H30O4/c1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-15(18)19-13-14(17)12-16/h14,16-17H,2-13H2,1H3
Vlastnosti
Molární hmotnost	274,401 g/mol
Teplota tání	63 °C
Teplota varu	186 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monolaurin, známý také jako glycerol monolaurát (GML) či glyceryl laurát, je monoglycerid. Jedná se o monoester vzniklý z glycerolu a kyseliny laurové. Jeho chemický vzorec je C₁₅H₃₀O₄.

Využití

Monolaurin se nejčastěji používá jako povrchově aktivní látka v kosmetice, například v deodorantech. Jako potravinářská přídatná látka se používá také jako emulgátor nebo konzervant. Prodává se také jako doplněk stravy.

Výskyt

Monolaurin se nachází v kokosovém oleji a může být podobný jiným monoglyceridům, které se nacházejí v lidském mateřském mléce.^[1]

Kyselinu laurovou lze přijímat v kokosovém oleji a lidské tělo ji přeměňuje na monolaurin. Dobrým zdrojem kyseliny laurové, a tedy i monolaurinu, je kokosový olej, kokosový krém a strouhaný kokos.^[2] Vědci si nejsou jisti mírou přeměny kyseliny laurové získané prostřednictvím potravin, jako je kokosový olej nebo kokos, na monolaurin v těle.^[3] Vzhledem k této skutečnosti není známo, kolik kokosového oleje nebo kokosu by člověk musel přijmout, aby získal terapeutickou dávku monolaurinu. Některé články naznačují, že by to mohlo být až 100–300 ml kokosového oleje denně, takže požití kokosového oleje je ve srovnání s monolaurinem v kapslích nereálné.^[4]

Farmakologie

Monolaurin má antibiotické, antivirové a další antimikrobiální účinky in vitro,^{[5][6][7][8][9][10]} ale jeho klinická užitečnost nebyla prokázána. V současné době se prodává jako doplněk stravy a ve Spojených státech je Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv zařazen do kategorie všeobecně považovaných za bezpečné (GRAS).^[11]

Je známo, že monolaurin inaktivuje viry obalené lipidy tím, že se váže na lipidovo-proteinový obal viru, čímž mu brání v připojení a proniknutí do hostitelských buněk a znemožňuje tak infekci a replikaci.^[12] Jiné studie ukazují, že monolaurin rozkládá ochranný virový obal, čímž virus zabíjí.^[13][14] Bylo zkoumáno, že monolaurin inaktivuje mnoho patogenů včetně viru Herpes simplex^[15] a Chlamydia trachomatis.^[16]

Monolaurin má také slibné účinky proti bakteriím (grampozitivním i gramnegativním), kvasinkám, plísním a prvokům. Bakterie včetně E. coli,^[17] kvasinky včetně Candida albicans,^[18] Helicobacter pylori (H. pylori),^[19] Giardia lamblia, Staphylococcus aureus^[20] a další mikroby byly ve vědeckých studiích neutralizovány monolaurinem. Monolaurin rovněž vykazoval antibakteriální a antibiofilní vlastnosti vůči Borrelia burgdorferi a Borrelia garinii, bakteriím způsobujícím u lidí boreliózu.^[21]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Monolaurin na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monolaurin na anglické Wikipedii.