Monstrum (mýtus)

Monstrum (latinsky) může být netělesné zlé znamení nebo zlo ztělesněné živou či neživou bytostí obludného vzezření a činů. Má původ v antické římské literatuře.

Římská literatura

  • Podle Cicerona je monstrum zlým znamením nebo předzvěstí porušení přirozeného řádu světa a důkazem božské nelibosti. Termín podle něj pochází ze slovesa monstro (ukazuji, předvádím, demonstruji).
  • Varro odvozuje monstrum ze slovesa moneo (varuji), jak zaznamenal Servius v poznámce k Vergiliově Aeneadě

Monstrum dále znamenalo nepřirozenou událost nebo selhání přírody.[1]

  • Suetonius řekl, že monstrum je v rozporu s přírodou (nebo přesahuje přírodu), kterou známe, jako had s nohama nebo pták se čtyřmi křídly.

Autoři toto pejorativní označení vztahovali také na konkrétní zavrženíhodné osoby.

  • Básník Horatius nazval fatálním monstrem Kleopatru. Přestože byla smrtelná, dokázala překročit hranice lidského počínání.
  • Cicero nazval monstrem politika a vůdce spiklenců Catilinu [2]
  • Pro Senecu bylo monstrum, stejně jako tragédie, „vizuální a děsivé odhalení pravdy.“[3]

Pro Římany to byl vždy nepřátelský netvor, například egyptští bohové se zvířecími hlavami.[4]

Středověk a novověk

  • Monstrum podle Du Cangeova slovníku středověké latiny může znamenat počet vojáků[5].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Mary Beagon, "Beyond Comparison: M. Sergius, Fortunae victor", in: Philosophy and Power in the Graeco-Roman World: Essays in Honour of Miriam Griffin. Oxford University Press, 2002, s. 127.
  2. ↑ Cicero, Řeči proti Catilinovi 2.1.
  3. ↑ Gregory A. Staley, Seneca and the Idea of Tragedy. Oxford University Press, 2010, s. 80, 96, 109, 113, passim.
  4. ↑ Latinsko-český slovník. Josef M. Pražák et alii, 12. vydání, Praha 1939, s. 806
  5. ↑ Du Cange et alii: Glossarium latinitatis medii aevii, Niort, 1883, 1887, I/5, s.512

Externí odkazy