Monte-Carlo Rolex Masters 2016
Monte-Carlo Rolex Masters 2016 | |
---|---|
Datum | 11.–17. dubna 2016 |
Ročník | 110. |
Místo | Roquebrune-Cap-Martin, Francie uvedeno Monte Carlo, Monako |
Kategorie | ATP World Tour Masters 1000 |
Dotace | 4 094 505 € |
Soutěže | 56 dvouhra / 24 čtyřhra |
Povrch | antuka / venku |
Vítězové | |
mužská dvouhra | |
Rafael Nadal | |
mužská čtyřhra | |
Pierre-Hugues Herbert / Nicolas Mahut | |
Monte-Carlo Rolex Masters | |
< 2015 2017 > | |
Monte-Carlo Rolex Masters 2016 byl profesionální tenisový turnaj mužů, hraný jako součást okruhu ATP World Tour, v areálu Monte Carlo Country Clubu na otevřených antukových dvorcích. Konal se mezi 10. až 17. dubnem 2016 ve francouzském příhraničním městě Roquebrune-Cap-Martin u Monte Carla jako 110. ročník turnaje.
Turnaj se po grandslamu řadi do druhé nejvyšší kategorie okruhu ATP World Tour Masters 1000. Jeho dotace činila 4 094 505 eur a prize money hráčům 3 748 925 eur. Poosmé se oficiálním generálním sponzorem stala švýcarská hodinářská společnost Rolex, jejíž název je součástí pojmenování.
V rámci kategorie Masters 1000 se nejednalo o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravovaly přidělování bodů a počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastoupil počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP World Tour 500, zatímco body byly přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.
Nejvýše nasazeným hráčem ve dvouhře se stal první tenista světa Novak Djoković ze Srbska, kterého po volném losu ve druhém vyřadil Jiří Veselý, a jenž si tak připsal první výhru nad tenistou elitní světové desítky. Jako poslední přímý účastník do hlavní singlové soutěže nastoupil 61. španělský hráč žebříčku Nicolás Almagro.[1] Po více než dvouměsíční přestávce způsobené zraněním kolena se na okruh vrátil třetí muž klasifikace Roger Federer.[2]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q | Q2 | Q1 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra[1] | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | 25 | 16 | 0 |
čtyřhra[3] | 0 |
Finanční odměny
Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q2 | Q1 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra[1][4] | 717 315 € | 351 715 € | 177 015 € | 90 010 € | 46 740 € | 24 640 € | 13 305 € | 3 065 € | 1 565 € | |
čtyřhra[3] | 222 150 € | 108 750 € | 54 550 € | 28 000 € | 14 470 € | 7 640 € | — | — | — | |
částky ve čtyřhře jsou uvedeny na pár |
Dvouhra mužů
Nasazení
Stát | Hráč[1] | ATP | Nasazení |
---|---|---|---|
Srbsko | Novak Djoković | 1. | 1. |
Spojené království | Andy Murray | 2. | 2. |
Švýcarsko | Roger Federer | 3. | 3. |
Švýcarsko | Stan Wawrinka | 4. | 4. |
Španělsko | Rafael Nadal | 5. | 5. |
Česko | Tomáš Berdych | 7. | 6. |
Francie | Jo-Wilfried Tsonga | 9. | 8. |
Francie | Richard Gasquet | 10. | 9. |
Kanada | Milos Raonic | 12. | 10. |
Belgie | David Goffin | 13. | 11. |
Rakousko | Dominic Thiem | 14. | 12. |
Francie | Gaël Monfils | 16. | 13. |
Španělsko | Roberto Bautista Agut | 17. | 14. |
Francie | Gilles Simon | 19. | 15. |
Francie | Benoît Paire | 22. | 16. |
Žebříček ATP k 4. dubnu 2016 |
Jiné formy účasti
Následující hráčí obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráči postoupili z kvalifikace:
- Taró Daniel
- Damir Džumhur
- Daniel Gimeno Traver
- Pierre-Hugues Herbert
- Filip Krajinović
- Stéphane Robert
- Jan-Lennard Struff
Následující hráči postoupil z kvalifikace jako tzv. šťastný poražený:
Odhlášení
- před zahájením turnajem
- Marin Čilić → nahradil jej Iñigo Cervantes Huegun
- David Ferrer[1] → nahradil jej Marcel Granollers
- Tommy Haas → nahradil jej Alexander Zverev
- Martin Kližan → nahradil jej Nicolás Almagro
- Tommy Robredo → nahradil jej Adrian Mannarino
- Bernard Tomic → nahradil jej Robin Haase
Mužská čtyřhra
Nasazení
Stát | Hráč[3] | Stát | Hráč[3] | ATP | Nasazení | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Nizozemsko | Jean-Julien Rojer | Rumunsko | Horia Tecău | 7. | 1. | ||
Chorvatsko | Ivan Dodig | Brazílie | Marcelo Melo | 11. | 2. | ||
Francie | Pierre-Hugues Herbert | Francie | Nicolas Mahut | 11. | 3. | ||
Spojené království | Jamie Murray | Brazílie | Bruno Soares | 13. | 4. | ||
USA | Bob Bryan | USA | Mike Bryan | 15. | 5. | ||
Indie | Rohan Bopanna | Rumunsko | Florin Mergea | 24. | 6. | ||
Francie | Édouard Roger-Vasselin | Srbsko | Nenad Zimonjić | 33. | 7. | ||
Polsko | Łukasz Kubot | Polsko | Marcin Matkowski | 45. | 8. | ||
Žebříček ATP k 4. dubnu 2016; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru |
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Odhlášení
- v průběhu turnaje
- Fernando Verdasco (zranění lýtka)
Přehled finále
Mužská dvouhra
- Rafael Nadal vs. Gaël Monfils, 7–5, 5–7, 6–0
Mužská čtyřhra
- Pierre-Hugues Herbert / Nicolas Mahut vs. Jamie Murray / Bruno Soares, 4–6, 6–0, [10–6]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2016 Monte-Carlo Rolex Masters na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Monte-Carlo Rolex Masters 2016 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Federer znovu odkládá návrat na kurty: Je mi zle a zhoršuje se to [online]. iSport.cz, 2016-03-26 [cit. 2016-03-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Monte-Carlo Rolex Masters 2016 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Monte-Carlo Rolex Masters 2016 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.