Monte-Carlo Rolex Masters 2016 – mužská čtyřhra

Monte-Carlo Rolex Masters 2016
VítězovéFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
FinalistéSpojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
Výsledek4–6, 6–0, [10–6]
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
2015 •• 2017 >

Do soutěže mužské čtyřhry na tenisovém turnaji Monte-Carlo Rolex Masters 2016 nastoupilo dvacet čtyři dvojic. Dvojnásobným obhájcem titulu byl americký bratrský pár Bob a Mike Bryanovi, který po volném losu prohrál ve druhém kole s kolumbijskou dvojicí Juan Sebastián Cabal a Robert Farah.

Vítězem čtyřhry se stali třetí nasazení Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut z Francie, kteří ve finále za 74 minut zdolali britsko-brazilský pár Jamie Murray a Bruno Soares po výsledku 4–6 a 6–0, když o šampionech rozhodl až závěr supertiebreaku poměrem [10–6].[1]

Každý z vítězů si do žebříčku ATP ve čtyřhře připsal 1 000 bodů a pár si rozdělil částku 222 150 euro. Francouzi ovládli po Indian Wells a Miami třetí podnik ATP World Tour Masters 1000 v řadě. Navíc se stali prvním francouzským párem, který triumfoval v Monte-Carlu od roku 1986, kdy v turnaji zvítězili Guy Forget a Yannick Noah. Oba získali pátý společný titul v mužské čtyřhře, když Herbert zaznamenal šestý triumf a Mahut si připsal čtrnáctou deblovou trofej na okruhu ATP Tour.[1]

K příznivým supertiebreakům v sezóně uvedl Mahut: „Poslední dobou je to stejné: nehrajeme dobře v prvním setu, ale po něm se lepšíme. Supertiebreak je vždy šance. Je to takové směs důvěry a potřebného štěstí.“[1]

Nasazení párů

Všechny nasazené páry měly volný los do druhého kola.

  1. Nizozemsko Jean-Julien Rojer / Rumunsko Horia Tecău (2. kolo)
  2. Chorvatsko Ivan Dodig / Brazílie Marcelo Melo (semifinále)
  3. Francie Pierre-Hugues Herbert / Francie Nicolas Mahut (vítězové)
  4. Spojené království Jamie Murray / Brazílie Bruno Soares (finále)
  5. USA Bob Bryan / USA Mike Bryan (2. kolo)
  6. Indie Rohan Bopanna / Rumunsko Florin Mergea (čtvrtfinále)
  7. Francie Édouard Roger-Vasselin / Srbsko Nenad Zimonjić (2. kolo)
  8. Polsko Łukasz Kubot / Polsko Marcin Matkowski (2. kolo)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
  Kolumbie Juan Sebastián Cabal
 Kolumbie Robert Farah
674 
3 Francie Pierre-Hugues Herbert
 Francie Nicolas Mahut
796 
 3 Francie Pierre-Hugues Herbert
 Francie Nicolas Mahut
46[10]
 
 4 Spojené království Jamie Murray
 Brazílie Bruno Soares
60[6]
4 Spojené království Jamie Murray
 Brazílie Bruno Soares
66
2 Chorvatsko Ivan Dodig
 Brazílie Marcelo Melo
24 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
 
  1 Nizozemsko J-J Rojer
 Rumunsko H Tecău
23 
 Jižní Afrika R Klaasen
 USA R Ram
32   Finsko H Kontinen
 Austrálie J Peers
66 
 Finsko H Kontinen
 Austrálie J Peers
66    Finsko H Kontinen
 Austrálie J Peers
44 
 Španělsko F López
 Španělsko M López
34    Kolumbie JS Cabal
 Kolumbie R Farah
66 
 Kolumbie JS Cabal
 Kolumbie R Farah
66   Kolumbie JS Cabal
 Kolumbie R Farah
66
  5 USA B Bryan
 USA M Bryan
43 
    Kolumbie JS Cabal
 Kolumbie R Farah
674
   3 Francie P-H Herbert
 Francie N Mahut
796
  3 Francie P-H Herbert
 Francie N Mahut
w/o 
 Německo P Kohlschreiber
 Srbsko V Troicki
42  WC Španělsko R Nadal
 Španělsko F Verdasco
 
WC Španělsko R Nadal
 Španělsko F Verdasco
66   3 Francie P-H Herbert
 Francie N Mahut
63[12]
 Spojené království D Inglot
 Spojené království A Murray
66    Spojené království D Inglot
 Spojené království A Murray
46[10] 
 Uruguay P Cuevas
 Španělsko M Granollers
34   Spojené království D Inglot
 Spojené království A Murray
26[10]
  7 Francie É Roger-Vasselin
 Srbsko N Zimonjić
63[5] 
 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
 
  6 Indie R Bopanna
 Rumunsko F Mergea
77 
 Francie J Chardy
 Francie G Simon
63[8]   Švédsko R Lindstedt
 Rakousko A Peya
55 
 Švédsko R Lindstedt
 Rakousko A Peya
26[10]   6 Indie R Bopanna
 Rumunsko F Mergea
23 
 Kanada D Nestor
 Česko R Štěpánek
776   4 Spojené království J Murray
 Brazílie B Soares
66 
 Francie R Gasquet
 Francie J-W Tsonga
644   Kanada D Nestor
 Česko R Štěpánek
7769[12]
  4 Spojené království J Murray
 Brazílie B Soares
65711[14] 
   4 Spojené království J Murray
 Brazílie B Soares
66
   2 Chorvatsko I Dodig
 Brazílie M Melo
24
  8 Polsko Ł Kubot
 Polsko M Matkowski
633 
WC Itálie F Fognini
 Itálie P Lorenzi
665[8]   Filipíny T Huey
 Bělorusko M Mirnyj
776 
 Filipíny T Huey
 Bělorusko M Mirnyj
177[10]    Filipíny T Huey
 Bělorusko M Mirnyj
44
 Rakousko O Marach
 Rakousko D Thiem
6564   2 Chorvatsko I Dodig
 Brazílie M Melo
66 
 Španělsko D Marrero
 Francie B Paire
7777   Španělsko D Marrero
 Francie B Paire
642
  2 Chorvatsko I Dodig
 Brazílie M Melo
776 
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2016 Monte-Carlo Rolex Masters – Doubles na anglické Wikipedii.

  1. a b c montecarlotennismasters.com. Mahut/Herbert Win Doubles Crown [online]. montecarlotennismasters.com, 2016-04-17 [cit. 2016-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-21. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Monte-Carlo Rolex Masters 2016 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“