Monte-Carlo Rolex Masters 2024
| Monte-Carlo Rolex Masters 2024 | |
|---|---|
.jpg) Areál Country Clubu na Azurovém pobřeží | |
| Datum | 7.–14. dubna 2024 |
| Ročník | 117. |
| Místo | Monte Carlo, Monako |
| Dějiště | Monte Carlo Country Club Roquebrune-Cap-Martin, Francie |
| Kategorie | ATP Tour Masters 1000 |
| Dotace | 6 410 670 EUR |
| Prize money | 5 950 575 EUR |
| Ředitel | David Massey |
| Soutěže | 56 dvouhra / 28 čtyřhra |
| Povrch | antuka / venku |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
 Stefanos Tsitsipas | |
| mužská čtyřhra | |
 Sander Gillé / Joran Vliegen | |
| Monte-Carlo Rolex Masters | |
< 2023 | |
Monte-Carlo Rolex Masters 2024 byl mužský tenisový turnaj hraný na profesionálním okruhu ATP Tour v Monte Carlo Country Clubu. Stý sedmnáctý ročník Monte-Carlo Masters probíhal mezi 7. a 14. dubnem 2024 ve francouzském příhraničním městě Roquebrune-Cap-Martin u Monte Carla na antukových dvorcích.[1][2]
Turnaj dotovaný 6 410 670 eury patřil do kategorie ATP Tour Masters 1000.[2] Popatnácté se generálním sponzorem stala švýcarská hodinářská společnost Rolex. V rámci kategorie Masters 1000 se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravila přidělení bodů a počet startujících. Do soutěže dvouhry a čtyřhry nastoupil počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body byly přiděleny podle kategorie Masters 1000.[1][2]
Nejvýše nasazeným singlistou se opět stal první tenista světa Novak Djoković ze Srbska. Jako poslední přímý účastník do dvouhry – po odhlášení Ruusuvuoriho – nastoupil 47. hráč žebříčku Miomir Kecmanović také ze Srbska.[3][4][1] V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[5]
Jedenáctý singlový titul na okruhu ATP Tour vybojoval 25letý Řek Stefanos Tsitsipas. Zvítězil tak na třetím Mastersech, když dva předchozí triumfy v této sérii dosáhl také v Monte-Carlu. V otevřené éře se stal pátým monackým šampionem s alespoň třemi tituly.[6][7] V následné klasifikaci se vrátil do první světové desítky. Čtyřhru ovládli Belgičané Sander Gillé s Joranem Vliegenem, kteří získali osmé individuální trofeje ze čtyřhry ATP, znamenající první kariérní Masters.[8]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | [4] | 1000 | 650 | 400 | 200 | 100 | 50[a] | 10[b] | 30 | 16 | 0 |
| čtyřhra | [9] | 600 | 360 | 180 | 90[c] | 0 | — | — | — | — | |
Vysvětlivky
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra | [4][10] | 919 075 € | 501 880 € | 274 425 € | 149 685 € | 80 065 € | 42 935 € | 23 785 € | 12 185 € | 6 380 € |
| čtyřhra | [9] | 281 960 € | 153 170 € | 84 140 € | 42 420 € | 25 510 € | 13 930 € | — | — | — |
| částky ve čtyřhře jsou uvedeny na pár | ||||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč[4] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Srbsko | Novak Djoković | 1. | 1. |
 Itálie | Jannik Sinner | 2. | 2. |
 Španělsko | |||
| Daniil Medveděv | 4. | 4. | |
 Německo | Alexander Zverev | 5. | 5. |
| Andrej Rubljov | 6. | 6. | |
 Dánsko | Holger Rune | 7. | 7. |
 Norsko | Casper Ruud | 8. | 8. |
 Bulharsko | Grigor Dimitrov | 9. | 9. |
 Polsko | Hubert Hurkacz | 10. | 10. |
 Austrálie | Alex de Minaur | 11. | 11. |
| Řecko | Stefanos Tsitsipas | 12. | 12. |
 USA | Taylor Fritz | 13. | 13. |
 Francie | Ugo Humbert | 14. | 14 |
| Karen Chačanov | 17. | 15. | |
 Kazachstán | Alexandr Bublik | 18. | 16. |
| Žebříček ATP k 1. dubnu 2024 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže:
Matteo Berrettini
Gaël Monfils
Valentin Vacherot
Stan Wawrinka
Následující hráči postoupili z kvalifikace:
Následující hráč hráči postoupili z kvalifikace jako šťastní poražení:
Daniel Altmaier
Facundo Díaz Acosta- Yannick Hanfmann
- Lorenzo Sonego
Aleksandar Vukic
Odhlášení
Carlos Alcaraz → nahradil jej Lorenzo Sonego
Marin Čilić → nahradil jej Dominik Koepfer
Jiří Lehečka → nahradil jej Daniel Altmaier- Adrian Mannarino → nahradil jej Yannick Hanfmann
- Rafael Nadal → nahradil jej
Čang Č’-čen 
Tommy Paul → nahradil jej Marcos Giron
Emil Ruusuvuori → nahradil jej Facundo Díaz Acosta- Jordan Thompson → nahradil jej Aleksandar Vukic
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč[9] | Stát | Hráč[9] | ATP | Nasazení | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Indie | Rohan Bopanna | Austrálie | Matthew Ebden | 3. | 1. | ||
 Chorvatsko | Ivan Dodig | USA | Austin Krajicek | 7. | 2. | ||
| Španělsko | Marcel Granollers |  Argentina | Horacio Zeballos | 11. | 3. | ||
| USA | Rajeev Ram |  Spojené království | Joe Salisbury | 17. | 4. | ||
 Mexiko | Santiago González | Spojené království | Neal Skupski | 22. | 5. | ||
| Německo | Kevin Krawietz | Německo | Tim Pütz | 26. | 6. | ||
 Nizozemsko | Wesley Koolhof | Chorvatsko | Nikola Mektić | 30. | 7. | ||
| Argentina | Máximo González | Argentina | Andrés Molteni | 30. | 8. | ||
| Žebříček ATP k 1. dubnu 2024; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu:
- Romain Arneodo /
Sam Weissborn - Arthur Rinderknech / Valentin Vacherot
- Jannik Sinner / Lorenzo Sonego
Následující pár nastoupil z pozice náhradníka:
Odhlášení
Tallon Griekspoor / 
Hubert Hurkacz → nahradili je 
Marcelo Melo / Alexander Zverev
Přehled finále
Mužská dvouhra
Stefanos Tsitsipas vs. 
Casper Ruud, 6–1, 6–4
Mužská čtyřhra
Sander Gillé / Joran Vliegen vs. Marcelo Melo / Alexander Zverev, 5–7, 6–3, [10–5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 Monte-Carlo Masters na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f ROLEX MONTE-CARLO MASTERS – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 1 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-04-07 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Rolex Monte-Carlo Masters 2024: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-03-31 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ENTRY LIST ATP del Masters de Montecarlo 2024 con Carlos ALCARAZ, Novak DJOKOVIC y Jannik SINNER. Tenisaldia.es [online]. 2024-04-05 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c d Monte-Carlo Rolex Masters 2024 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2024-04-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
- ↑ Stefanos Tsitsipas soars to third Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCGROGAN, Ed. Stefanos Tsitsipas wins third Monte Carlo Masters 1000 title in last four years. Tennis.com [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sander Gille & Joran Vliegen win Monte-Carlo title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-14 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Monte-Carlo Rolex Masters 2024 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Monte-Carlo Rolex Masters 2024 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Monte-Carlo Rolex Masters 2024 [PDF]. ATP Tour, Inc.. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
.svg)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
.svg)
Autor: JC, Licence: CC BY-SA 2.0
2018 Monte-Carlo Masters