Monte Popera

Monte Popera
Vrchol	3 046 m
Poloha
Stát	Itálie
Souřadnice	46°37′37″ s. š., 12°23′20″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Monte Popera (německy Hochbrunner Schneid) je dolomitová hora o nadmořské výšce 3 046 m nalézající se v Sextenských Dolomitech. Nachází se mezi provinciemi Belluno a Trento.

Popis

Monte Popera leží jižně od vrcholu Cima Undici mezi údolími Val Popera (na východě) a Val Fiscalina (na západě) a je hlavním vrcholem horské skupiny Popera, která je velmi složitá z hlediska orografie a počtu vrcholů. Nejvyšším vrcholem horské skupiny Popera je Cima Undici (3 096 m), dvojvrchol tvořený jediným hřebenem s velkou strukturní složitostí, který představuje severozápadní větev, zatímco Monte Popera představuje bod spojení různých hřebenů horské skupiny: Zsigmondy a Giralba na jihu a jihozápadě, Cima Bagni na jihovýchodě a Croda Rossa a Cima Undici na severu a severovýchodě.

O masiv Monte Popera se během první světové války vedly urputné boje, zejména o vrcholy Cima Undici a Croda Rossa, jižní bašty údolí val Fiscalina.

Samotná hora Monte Poperoje orientována severojižním směrem se soustavou kotlin propojených žleby směrem k severozápadu (Busa di Dentro); na vrcholu se nachází malá plošina, směrem k východu spadá kompaktní stěnou k rifugio Antonio Berti v údolí Vallon Popera) a směrem k jihovýchodu stěnou členěnou do několika pilířů (Cadin di Stallata), směrem k jihozápadu klesá širokou strží mezi rozsáhlými stěnami (val Giralba). Směrem k jihovýchodu se Popera spojuje s Cima Bagni (2 983 m) dlouhým a velmi složitým hřebenem vrcholů a vyvýšenin: cima Popera (2.957 m), Fulmini di Popera (2.745 m), Guglie di Stallata (I, II, III, IV) a Campanili di Popera (III, II, I). Směrem na jih a jihozápad se k němu připojují hory Giralba di Sotto (2 878 m) a Giralba di Sopra (2 930 m), které jsou spojeny rozsochou Giralba Alta (2 787 m). Na severozápadě je Monte Popera spojena s Cima Undici hřebenem Zsigmondy (2 922 m). Na východním úbočí Monte Popera se nachází soustava výstupků a kotlin, které dohromady tvoří ledovec Ghiacciaio Pensile, významnější ze dvou malých ledovců v Sextenských Dolomitech (druhý se nachází v Busa di Dentro).

Alpinismus

Vrchol Monte Popera poprvé zdolal v září 1874 Santo Siorpaes s Mauricem Holzmannem přes kotlinu Busa di Dentro po dnes běžné cestě na vrchol. V roce 1893 vylezli O. Schuster a H. Moser severovýchodním žlabem, kterým později alpská vojska dosáhla vrcholu Monte Popera a hřebene Zsigmondy.

Ledovec Ghiacciaio Pensile byl ve dvacátých a třicátých letech 20. století několikrát vylezen, přičemž první částečnou cestu vylezli Celso Gilberti, R. Spinotti a L. Chiussi v roce 1927. Západní stěnu vylezli v roce 1947 G. Del Vecchio a M. Mauri, zatímco skrytou osamocenou stěnu Cadin di Stallata zdolali v roce 1951 W. Cesarato a G. Ruffato a později ve stejné stěně W. Romano, F. Janovitz a T. Ogrisi zdolali v roce 1966 také velký a převislý jihovýchodní pilíř, který stěnu vlevo uzavírá, a otevřeli tak rozsáhlou a obtížnou cestu VI. stupně. Konečně v roce 1971 G. Zandonella a C. Osta vylezli také dihedrálu vpravo od pilíře ve středu stěny (via dei Comelicesi).

Přístupnost

Monte Popera je navzdory své výšce málo navštěvovanou horou.

Na vrchol je možné vystoupit od chaty Zsigmondyhütte v údolí val Fiscalina po Via normale, dlouhé a únavné cestě přes Busa di Dentro (převýšení 900 m, obtížnost I a II); nebo od chaty Rifugio Antonio Berti v údolí Popera dlouhou a obtížnou cestou s převýšrním přes 1100 m přes ledovec Ghiacciaio Pensile.

Dalšími pozoruhodnými výstupy jsou "spigolo dei Triestini" nad Cadin di Stallata (převýšení 500 m, obtížnost V a VI), "via dei Comelicesi" ve stejné stěně (převýšení 500 m, obtížnost V a A1) a přímý výstup (převýšení 500 m, obtížnost IV a V).

Zajímavost

V červnu 1987 byla u příležitosti 35. výročí založení horské dělostřelecké skupiny "Asiago" z Dobbiaca rozložena houfnice 105/14 Mod. 1917. Houfnice byla nejprve vyvezena do nadmořské výšky 2 236 metrů k chatě Zsigmondy-Comici, kde byl zřízen předsunutý tábor. Následujícího dne byla houfnice vynesena po částech na vrchol hory, kde byla znovu sestavena a byly z ní vypáleny dva výstřely.