Montelupich

Montelupich
(c) Bundesarchiv, Bild 121-0316 / CC-BY-SA 3.0 Vězení Montelupich v Krakově (1939)
Základní údaje
Otevření	1905
Provozovatel
Provozovatel	Vězeňská služba Polska
Poloha
Adresa	Krakov, Polsko Polsko
Souřadnice	50°4′27,1″ s. š., 19°56′23,5″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Montelupich
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Montelupich, polsky Więzienie Montelupich, bylo vězení v Krakově v ulici Montelupich, původně vojenská kasárna založená v domě patřícím od 16. století italské bankéřské rodiny Montelupichů. V roce 1905 zde Rakušané umístili vojenský soud (dříve na Wawelu) a později vězení.

Během druhé světové války se zde nacházelo vězení bezpečnostní policie a bezpečnostní služby pro krakovskou oblast (Der Kommandaeur der Sicherheitspolizei und des SD in Distrikt Krakau – Polizeigafängnis Montelupich.^[1]) Pod nacistickou nadvládou fungovalo vězení od září 1939 do 16. ledna 1945. Celkově jím prošlo okolo 50 000 osob^[2]), převážně Poláků a Židů.

V tomto období byl Montelupich věznicí gestapa, zároveň zde však byli vězněni lidé, čekající na trest smrti a osoby určené k transportům do koncentračních táborů (zejména Auschwitz - Birkenau a Płaszów). Od roku 1941 se stal díky nutnosti potlačit sílící odbojové hnutí rovněž místem výslechů (do té doby výslechy gestapa probíhaly pouze v jeho hlavním sídle v ul. Pomorska 2).

Oficiální kapacita věznice – 860 osob – byla téměř od počátku války výrazně překračována (vyplývá to mj. z počtu doručených balíčků v období Vánoc – v roce 1941 jich bylo 1100 a v roce 1943 dokonce 1800.^[3])

Popravy vězňů probíhaly jak přímo v samotném vězení (přímo na nádvoří) tak i mimo něj např.:^[4]

• ve fort ve čtvrti Krzesławice v letech 1940–1941 popraveno asi 2 000 osob,
• v lesích u obce Niepołomice zabito asi 500 vězňů (do 10. do 15. prosince 1942),
• v obci Podłęże zastřeleno 50 osob jako odveta za pokus o atentát na Hanse Franka (2. února 1944),
• v koncentračním táboře Płaszów v roce 1944 – blíže neurčený počet.

Mrtvoly Poláků byly pravděpodobně pohřbívány do masového hrobu na Rakowickém hřbitově v Krakově. Osoby židovského původu byly pohřbívány nejprve na starém židovském hřbitově v Płaszowě, později do masových hrobů přímo v tamějším koncentrační táboře.

V období od září 1939 do ledna 1945 se podle neúplně dochované dokumentace uskutečnilo 20 pokusů o útěk. Pouze 4 z nich byly úspěšné, u dalších 2 se podařilo utéct pouze části prchajících.^[5] Trestem za pokus o útěk byla ve většině případů smrt.

Po roce 1945 bylo na Montelupichu vězení polského UB (Urząd Bezpieczeństwa – obdoba našeho StB) a sovětského NKVD. V tomto období prošlo vězením několik tisíc Poláků, zejména členů Zemské armády a antikomunistické organizace WiN (Wolność i Niezawisłość – Svoboda a nezávislost). Mnozí z nich byli vyvezeni do koncentračních táborů v SSSR. Ke konci 40. let zde byly vykonávány rozsudky na nacistech odsouzených k trestu smrti v rámci tzv. prvního osvětimského procesu.

V současné době se v budově nachází krakovská vazební věznice.^[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Montelupich na Wikimedia Commons
• Tumidalski, Wojciech. 25 lat temu wykonano w Polsce ostatni wyrok śmierci. In: Dzieje.pl, 2013-04-18.
• Gawkowski, Robert. Wielka ucieczka Stanisława Marusarza. In: Dzieje.pl, 2013-06-18. (Pozn.: Příběh jednoho velkého útěku z 'Monte')
• „Monte. Kronika Terroru 1939 - 1989”. In: Dzieje.pl, 2012-08-06. (Zpráva o výstavě)