Montrealský protokol
| Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu | |
|---|---|
| Data | |
| Podepsáno | 14. až 16. září 1987 |
| Místo podepsání |  Montréal, Kanada |
| V platnosti od | 1. ledna 1989 |
| Podmínky účinnosti | ratifikace 20 zeměmi |
| Strany | |
| Prostředníci | 197 (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán, a také Evropská unie) |
| Signatáři | 46 |
| Obsah | |
| Jazyk | angličtina arabština čínština francouzština ruština španělština |
| Depozitář | Generální tajemník OSN |
| Web | http://ozone.unep.org/en/ |
Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987 v Montrealu.
Je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni (mezi 28 signatáři není Československo).[1] Československo se smluvní stranou Vídeňské úmluvy stalo 30. prosince 1990. Česká republika se jako nástupnická země stala smluvní stranou 30. září 1993. Den podpisu, 16. září, je od roku 1994 slaven jako Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy. Roku 1995 byla za práci o ozonu udělena Nobelova cena za chemii. Devátá revize protokolu byla přijata roku 2016.
K Montrealskému protokolu přistoupilo 196 států světa (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán) a také Evropská unie. Jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu a způsobují tak ozonovou díru.
Jde o plně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (CFC, laicky „tvrdé freony“) a brom-fluorované uhlovodíky, ale i o částečně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (HCFC, laicky „měkké freony“). Do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 milionů tun CFC ročně, z toho asi 5 500 tun připadalo na dnešní ČR.
Regulované látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde chemickými reakcemi narušují ozónovou vrstvu Země, jež částečně pohlcuje ultrafialové záření. Chlór-fluorované uhlovodíky jsou chemicky velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky let (např. dichlordifluormethan, CFC-12 102 let).
Působí i jako skleníkové plyny.[2]
Reference
- ↑ United Nations Treaty Collection. treaties.un.org [online]. [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (EN)
- ↑ Scientists reveal how landmark CFC ban gave planet fighting chance against global warming. phys.org [online]. Lancaster University [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- (anglicky) Montrealský protokol na stránce UNEP
- (anglicky) stav ratifikace Montrealského protokolu na stránce UNEP
- (česky) Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu na stránce MŽP ČR (ve formátu *.DOC)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
From September 21-30, 2006 the average area of the ozone hole was the largest ever observed, at 10.6 million square miles (27.5 million square kilometres). This image, from September 24, the Antarctic ozone hole was equal to the record single-day largest area of 11.4 million square miles (29.5 million square kilometres), reached on Sept. 9, 2000. Satellite instruments monitor the ozone layer, and we use their data to create the images that depict the amount of ozone. The blue and purple colors are where there is the least ozone, and the greens, yellows, and reds are where there is more ozone.