Morčák aucklandský

Jak číst taxoboxMorčák aucklandský
alternativní popis obrázku chybí
Morčák aucklandský
(vycpaný exemplář z muzea Te Papa)
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodmorčák (Mergus)
Binomické jméno
Mergus australis
Hombron & Jacquinot, 1841
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morčák aucklandský[2] (Mergus australis) je vyhynulý druh kachny, který se endemitně vyskytoval na Novém Zélandu. Jednalo se o ptáka hnědého opeření, o jehož biologii je známo jen minimum informací.

Morčák je znám hlavně z Aucklandových ostrovů, kde byl poslední pár morčáků uloven v roce 1902, nicméně kosterní pozůstatky z novozélandské pevniny (mj. bažiny Poukawa) napovídají, že druh byl původně rozšířen i tam. Proto se v průběhu 10. let[zdroj⁠?!] 21. století objevil návrh používat název morčák novozélandský, který v roce 2022 zohlednila Názvoslovná komise ČSO.[3] Po svém zrušení v roce 2024 však (zejména u ptáků mimo Západopalearktickou oblast) doporučila návrat k původním názvům.[4]

Druh byl poprvé popsán v roce 1841 francouzskými přírodovědci Honoré Jacquinotem a Jacquesem Bernardem Hombronem na základě jedince, kterého Jacquinot zastřelil někdy v březnu roku 1841.[5]

Popis

Samec i samice si byli velmi podobní, avšak samci byli o něco větší a v zadní části hlavy měli nepříliš výraznou chocholku. Délka těla dosahovala 58 cm, samec vážil kolem 650 g, samice cirka 550 g.[6]

Morčák aucklandský vzhledem připomínal příbuzného morčáka prostředního (Mergus serrator).[7] Morčáci měli tělo elegantního, protáhlého aerodynamického tvaru. Hlava a krk byly červenohnědé. Samci měli na zadní straně hlavy prodloužené peří tvořící dlouhou chocholku. Svrchní strana těla byla převážně tmavě šedohnědá, spodní část těla byla šedá s bílým kropením. Zobák byl dlouhý, tenký a žlutooranžově zabarvený. Nohy byly oranžové.[6]

Biologie

Ilustrace morčáků aucklandských z roku 1905 (John Gerrard Keulemans)

O biologii druhu se dochovalo jen absolutní minimum informací. Morčáci byli schopni letu, avšak jejich křídla byla částečně zakrnělá, což naznačuje začínající ztrátu schopnosti letu (nelétavost je typická pro řadu ptačích druhů žijících na ostrovech bez predátorů). Mláďata morčáků byla zaznamenána v lednu, z čehož se dá vyvodit, že ke snášení vajec patrně docházelo v říjnu a listopadu.[8] Morčáci se živili rybami, korýši a dalšími akvatickými živočichy z oceánu i ze sladkých vod.[9]

Rozšíření a vyhynutí

Bezpečně je doloženo, že morčák aucklandský byl rozšířen po Aucklandových ostrovech. Jeho populace tam však nikdy nebyla velká, patrně jen nižší desítky jedinců.[5] Z nálezu fosilií z počátků 21. století (mj. z bažiny Poukawa) se však zdá, že morčák aucklandský byl rozšířen i po novozélandské pevnině.[9]

Za vyhynutím morčáka stála patrně kombinace několika faktorů. Ve 20. letech 19. století byly na Aucklandovy ostrovy introdukováni savci (mj. divoká prasata a kočky), které patrně vyvolaly silný tlak na populaci druhu. Morčáci též mohli sloužit jako zdroj potravy tuleňářů. Tak či onak, poslední ranou pro morčáky byl jejich odstřel pro muzejní účely.[10] Poslední pár morčáků byl zastřelen 9. ledna 1902.[5] Je známo pouze 26 muzejních exemplářů morčáků aucklandských.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 27. 
  3. ↑ České názvosloví ptáků světa – řád: vrubozobí (Anseriformes) [online]. NK ČSO, 2021 (změněno 2022-03-20) [cit. 2024-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-22. 
  4. ↑ Výbor ČSO zrušil Názvoslovnou komisi ČSO [online]. Česká společnost ornitologická, 2024-07-24 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 28. (anglicky) 
  6. ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 186.
  7. ↑ Marchant & Higgins 1993, s. 1363.
  8. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 207.
  9. ↑ a b c WILLIAMS, M.; HOLDAWAY, R.; ROGERS, K. Feeding environments of New Zealand's extinct merganser revealed by stable isotope analyses. Wildfowl. 2012, roč. 62, s. 190–203. Dostupné online [cit. 2022-03-20]. (anglicky) 
  10. ↑ WILLIAMS, M. J. Auckland Island merganser [online]. New Zealand Birds Online, 2015 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • MERCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1993. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 2, Raptors to lapwings. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530698. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
MA I156484 TePapa Mergus-australis.jpg
Autor: Te Papa, Licence: CC BY 4.0
Auckland Island Merganser, Mergus australis, collected June 1902, Auckland Islands, New Zealand.
Status iucn3.1 EX cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5