Moravské Záhoří

Záhoří, pro upřesnění (a odlišení od jiných Záhoří) často nazývané též Moravské Záhoří nebo Hostýnské Záhoří či Lipenské nebo Lipnické Záhoří, je národopisný region na východní Moravě, který se nachází na pomezí Valašska a Hané v severním podhůří Hostýnských vrchů. V této přechodné oblasti se mísí vlivy jak hanácké, tak valašské. Záhoří má vůči těmto oblastem specifický kroj, nářečí i lidovou architekturu. Na rozdíl od tradičně pasteveckých Valachů jsou obyvatelé orientováni spíše na rostlinnou výrobu. Kraj je typicky venkovský. Tvoří ho více než 30 obcí, jediným městem v oblasti je Kelč. Zeměpisně se jedná o východní část Kelčské pahorkatiny, na povodí Moštěnky a Juhyně. Administrativně se jedná o vnitřní periferii na pomezí krajů Olomouckého (okres Přerov) a Zlínského (okresy Kroměříž a Vsetín). Jeho obyvateli jsou Lipenští Záhořané.

Vymezení území, na kterém Záhoří leží, je komplikované a nejednotné, vychází především z vymezení oblastí okolních. V úzkém smyslu bývá Záhoří zhruba ohraničeno linií Komárno – Bystřice pod Hostýnem – Lipová – Žákovice – Malhotice – Rouské – Němetice – Police. V širším smyslu se jedná o oblast mezi městy Valašské Meziříčí, Lipník nad Bečvou, Přerov a Bystřice pod Hostýnem. Pomyslným střediskem Záhoří jsou Všechovice či Soběchleby, případně Kelč. V prvním čísle Záhorské kroniky se můžeme o oblasti Záhoří dočíst: "Od úpatí sv. Hostýna a Javorníka rozkládá se na sever až k Bečvě pahorkatina, posetá zámožnými osadami, a říká se jí – Záhoří. – Je to předsíň Valašska."

Výzkumu historie, etnografickému popisu a zachycení místních pohádek, pověstí a zvyků se věnoval kněz František Přikryl, který v letech 1887–1901 působil jako kooperátor v Soběchlebích a následně v letech 1901–1912 jako farář v nedalekém Týně nad Bečvou.

O zdejším průběhu poválečných změn a násilné kolektivizace v 50. letech podal svědectví kelčský rodák Vojtěch Jasný ve svém filmovém díle Všichni dobří rodáci.

• Daniel Drápala: Moravské Záhoří (e-kniha)