Morejský despotát
| Morejský despotát Δεσποτάτο του Μορέως
| |||||||||||
geografie
| |||||||||||
nejvyšší bod: | Profitis Ilias (2404 m) | ||||||||||
| obyvatelstvo | |||||||||||
národnostní složení: | |||||||||||
řečtina (oficiální jazyk) | |||||||||||
| státní útvar | |||||||||||
feudální dědičná monarchie | |||||||||||
 Byzantská říše | |||||||||||
vznik: | 1308 – ustanovení doživotního vládce provincie Morea | ||||||||||
zánik: | 1460 – dobytí vojsky Osmanské říše | ||||||||||
| státní útvary a území | |||||||||||
| |||||||||||
Morejský despotát (řecky Δεσποτάτο του Μορέως) byl poloautonomní provincií Byzantské říše za vlády dynastie Palaiologů. Despotát se rozkládal na Peloponéském poloostrově (tehdy nazývaném Morea) ve čtrnáctém a patnáctém století. Během více než sto let trvající existence tento státní útvar postupně rostl, až ovládal většinu poloostrova. Většinou v něm vládl dědic Byzantského císaře, který obdržel titul despoty nebo též despoinis. Hlavním městem byla Mystra, opevněné město ležící poblíž starověké Sparty, které se postupem času stalo centrem byzantské kultury a moci.
Historie
Byzantský Morejský despotát byl vytvořen z území dobytého od franského Achájského knížectví. Samotné Achajské knížectví bylo křižáckým státem vytvořeným z území dobytého západními rytíři během čtvrté křížové výpravy (1204). Roku 1259 porazil nikájský vládce Michael VIII. Palaiologos zdejšího vládce Guillauma II. de Villehardouin v bitvě u Pelagonie. Guillaume byl poté donucen vzdát se východní části poloostrova spolu s jeho nově postavenými pevnostmi. Odevzdané území se stalo zárodkem pozdějšího Morejského despotátu. Byzantský císař Jan VI. Kantakuzenos přetvořil toto území v údělné panství pro svého syna Manuela Kantakuzena. Konkurenční Palaiologovská dynastie získala Moreu po Manuelově smrti roku 1380, přičemž novým despotou se stal Theodoros I. Palaiologos. Theodoros vládl despotátu až do roku 1407. Upevnil byzantskou vládu a dohodl se i s okolními mocnými sousedy, a to zejména s Osmanskou říší, když uznal její svrchovanost. Snažil se také zlepšit tamější hospodářství, přičemž k tomuto účelu pozval do země Albánce, aby se v despotátu usadili. Následujícími despoty byli synové císaře Manuela, Theodorova bratra – Konstantin, Demetrios a Tomáš. V souvislosti s postupným úpadkem moci latinských států se podařilo roku 1430 získat téměř celý poloostrov pod vládu Morejského despotátu (většinou díky výhodným sňatkům nebo také vojenskou expanzí – roku 1430 tak Konstantin získal město Pátru). Během jeho vlády však došlo i k porážce v Korintské šíji, během níž zničil osmanský vládce Murad II. roku 1446 byzantskou obranu. Poloostrov se tak stal bezbranným vůči osmanské invazi, avšak Murad II. zemřel dříve, než mohl osmanský útok připravit. Jeho syn Mehmed II. Dobyvatel posléze získal roku 1453 byzantské hlavní město Konstantinopol. Morejští vládci Demetrios a Tomáš nedokázali poslat svému bratru Konstantinovi, poslednímu byzantskému císaři, jakoukoliv pomoc. Jejich neschopnost pak dále vedla k povstání Albánců i Řeků, které skončilo uzavřením příměří mezi Mehmedem a morejskými povstalci. Po několika dalších letech neschopné vlády (zejména po odepření placení ročního poplatku Osmanské říši a poté i jejich otevřené vzpouře) přitáhl Mehmed II. v květnu roku 1460 na Peloponnés a do konce léta zde získal pod svou kontrolu většinu měst držených Byzantinci. Jediná území nepatřící Osmanské říši byla pod kontrolou Benátek (tedy Modon a Koroni nacházející se na jižním cípu poloostrova, Argolida s Argosem a také přístav Nafplion; následně se k Benátkám připojila ještě Monemvasia, a to během osmansko-benátských válek roku 1474).
Významní morejští despotové
- Manuel Kantakuzenos (1348–?) znovunastolen (1354–1380)
- Theodoros I. Palaiologos (1383–1407)
- Theodoros II. Palaiologos (1407–1443)
- Konstantin XI. Palaiologos (1428–1449); od roku 1449 poslední byzantský císař
- Demetrios II. Palaiologos (1428–1460); od roku 1453 titulární byzantský císař, zemř.1470
- Tomáš Palaiologos (1449–1460); po pádu Morejského despotátu (1460) uznáván západními autoritami byzantským císařem
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Despotate of Morea na anglické Wikipedii.
Literatura
- HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison: University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Morejský despotát na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Coat of arms of Greece since 7 June 1975.
(c) Goran tek-en, CC BY-SA 4.0
Seal of the Despot of the Morea, Demetrios Palaiologos
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Autor: MapMaster, Licence: CC BY-SA 3.0
A map of the Despotate of the Morea in the year 1450.
Constantine XI Palaiologos
(c) I, Sailko, CC BY 2.5
Metropolis of Mystras, inside, imperial eagle
Autor: Carlodangio, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Henry, 3rd Earl of Leicester and Lancaster.svg (od Sodacan). .svg)
Autor: FDRMRZUSA (diskuse · příspěvky). See sourced file for original authors., Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the House of Brienne (Counts of Brienne)
Autor: Cplakidas, Licence: CC BY-SA 3.0
The Byzantine imperial ensign (βασιλικόν φλάμουλον), as depicted in the 14th-century Castilian Book of All Kingdoms, and described in the Treatise on Offices by the mid 14th-century Byzantine writer Pseudo-Kodinos as being hoisted on imperial naval vessels. It features the tetragrammic cross with the four "B"s that is attested in contemporary portolans, on coins and reliefs.