Moribana

Moribana (japonsky 盛り花) je termín označující estetický směr aranžování květin, vzhledově patří ke stylu ikebana a je považována za jednoduchou úpravu. Výraz moribana v překladu z japonštiny znamená navršené květiny.^[1] Moribana jako součást směru japonského umění aranžování květin ikebana se snaží vytvořit harmonii použitím linií, rytmu a barev díla. Výhodou úpravy ve stylu moribana je, že jde o aranžmá, které lze vidět ze tří stran.

Základní principy

Moribana je nejjednodušší způsob aranžmá ikebany a používá se proto i pro výuku, jako první pokus o aranžmá ikebany. Tento způsob aranžování věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejnou měrou jako květům. Celá struktura japonského aranžování květin je založena na liniích alegorizujících nebe, zemi a lidstvo. Ikebana tyto prvky používá jako tři hlavní linie, osy aranžování.

Moribana umožňuje použití škály různých tvarů a různorodého rostlinného materiálu, včetně exotických druhů. Mělká miska používaná pro aranžování moribany se nazývá suiban. Pokud je upraveno aranžmá v mělké misce, jsou v tomto stylu stonky obvykle upevněny v kenzanu.

Styly

Zakladatelem stylu moribana je Unšin Ohara (小原 雲心). Styl byl původně uveden ve škole Ohara (小原流), a později ve škole Sógecu (草月流)^[2][3]. Je mnoho způsobů úprav aranžmá ve stylu moribana a každá škola používá osobité prvky. Jsou proto rozlišovány různé typy vazby uvnitř stylu moribana, které preferují různé školy, skupiny aranžérů. Zvláštní formou moribana jsou šimentai a morimono. Morimono je uspořádání aranžmá, známé z školy Ohara, v mělkých miskách nebo koších. Šimentei je jedinou formou ikebany, kterou lze pozorovat ze všech stran. Prvky aranžmá mohou být i ovoce nebo zelenina a je určeno pro umístění na stole.

Prof. Sófú Tešigawara (勅使河原 蒼風) uvádí dvě varianty. Způsob kdy nejdelší stonek je vzpřímený a ostatní linie jsou šikmé a další možnost, kdy je nejdelší prvek nakloněn a ostatní linie jsou vzpřímené. Ačkoliv každá škola má jiné pravidla pro výšky linií, začátečník určí výšku šin jako součet šířky a výšky nádoby, linie soe bude o třetinu kratší a hikae bude mít délku poloviny linie šin.^[4]

Rozdělení

Moribana navazuje na styl šóka. V úpravách ve stylu ikebana jsou používány jsou tři typy směru moribana:

Směřuje li aranžmá podle linie šin doprava, nazývá se typ aranžmá „hongatte“. Směřuje li aranžmá podle linie šin doleva nazývají jej „gjakugatte“.

Škola Ikenobó a škola Sógecu

Vzpřímený styl

Vzpřímený styl školy Ikenobó a školy Sógecu je nazýván čokutai 直体^[5], podle jiného přepisu se používá i nesprávný český název šokutai.

Vzpřímený styl je používán nejčastěji a je považován za základní.^[6]. Osy jsou podle školy Sógecu (草月流) nazývány šin, soe, hikae. Výšky jednotlivých os jsou pevně dány. První osa "šin" (真) má výšku jeden a půl násobku průměru misky. Tato nejdelší osa je vzpřímená a mírně prohnutá doleva. Druhá osa "soe" (副) má velikost tří čtvrtin první osy (šin), je nakloněná doleva od první osy (šin) a směrem k pozorovateli.^[7] Třetí osa "hikae" (控え) má velikost tří čtvrtin nebo poloviny první osy (šin). Tato osa (hikae) je nakloněna doprava od nejvyšší osy (šin) a k pozorovateli. Další dvě osy (soe a hikae) se od nejvyšší (šin) odklánějí v úhlech asi 45°. Všechny osy vycházejí přibližně ze stejného místa. Listy, které se dotýkají okraje vody, nebo převisají přes misku se odstraňují.^[8]

Jsou uváděny také podpůrné linie nazývané džuši sloužící pro vytváření prostoru. Mohou také sloužit k optickému zakrytí kenzanu. Aranžování květin má zásadu, že technický materiál má být skryt. Tato zásada není u ikebany vždy dodržena s ohledem na celkový dojem výsledku a záměr autora. Jako juši jsou obecně používány části hlavní větve, jiný materiál není doporučen.^[9] V evropských zemích je někdy aranžmá v tomto stylu upravováno tak, aby technické materiály byly skryty i při pohledu zezadu. Pozorovatel jinak při pohledu na jednostranně provedenou úpravu zezadu vidí kenzan nebo spodní části listů a větví. Je však třeba vzít v úvahu že další „estetizující“ úpravy mohou významně narušit jednoduchost celku, která je častým výrazovým prostředkem ikebany a rozmělnit celkový dojem.

Velikost květů a výběr rostlin závisí na záměru autora. Květ je nejvyšším bodem linií šin, soe a hikae. K vypichování se používá kenzan. Podkladem je plochá miska. Obvykle jde o jednostranné aranžmá. ^[10]

Nakloněný styl

V nakloněném stylu školy Ikenobo a školy Sógecu,nazývaném šatai, jsou stonky umístěny v různých úhlech, takže výsledek nepůsobí strnule. Při pohledu shora hlavní tři směry, které tvoří upevněné stonky, tvoří pravoúhlý trojúhelník. ^[11]

Aranžmá by mělo budit dojem velkého objemu.

Kaskádovitý styl

Kaskádovitý styl školy Ikenobo a školy Sógecu nazývaný suitai má odrážet zvlnění vody. Je považován za méně strohý než vzpříměný styl čokutai. Populární květiny pro suitai jsou orchideje, růže, africké lilie a chryzantémy. ^[12] Zejména u kaskádovitého stylu je třeba si uvědomit, že linie vytváří zjevné přímky stvolů, větví, nikoliv bohatství listoví.

V tomto stylu je linie šin odkloněna od ostatních linií v úhlu 90 -180°. Šin a soe jsou umístěny vpravo, tai je vlevo. Délka šin oproti tai nemá přesáhnout šířku aranžovací nádoby. Aširaj bývají umístěny ve středu, zcela v popředí.

Škola Ohara

Vzpřímený styl školy Ohara je nazýván čokuricu-kei, nakloněný styl je nazýván kejša-kei a nakloněný styl, odrážející se ve vodní hladině kansui-kei. Hlavní linie jsou školou Ohara nazývány šu (主), fuku (副), kjaku (副), neboli šuši (主枝), fukuši (副枝), kjakuši (副枝)^[13].

Jiné rozdělení

Dalším pohledem na moribanu, je rozdělení u aranžmá vytvářející krajinu z aranžovaného materiálu. Zde lze rozlišit tradiční a realistické aranžmá. Tradiční aranžmá je stylizované a používá linie a estetiku tvarů a struktur pomocí omezeného počtu druhů materiálu. Realistické aranžmá využívá malebnou krásu použitého materiálu, romantickou estetiku a přirozené úpravy s ohledem na sezónní vlivy.^[14]

Odkazy

Související články

• Ikebana
• Zen

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Moribana na Wikimedia Commons
• Moribana
• moribana