Moriorská genocida

Moriorská genocida je označení pro masové vyvražďování a zotročování Moriorů, příslušníků polynéského národa žijících na Chathamských ostrovech, maorskými kmeny Ngāti Mutunga a Ngāti Tama v letech 1835–1863.^[1] Z původních 1 700 Moriorů bylo 300 zavražděno a zbytek byl zotročen.^[2] V roce 1862 populace Moriorů čítala pouze 101 lidí a v roce 1933 zemřel poslední čistokrevný Morior.^[1]

Historie

Moriorové

Moriorové jsou původními obyvateli Chathamova ostrova (moriorsky Rēkohu) a Pittova ostrova (moriorsky Rangihaute), dvou největších Chathamských ostrovů, nacházejících se 767 kilometrů jihovýchodně od novozélandského Severního ostrova. Moriorové mají stejné polynéské předky jako Maorové, původní obyvatelé velkých ostrovů Nového Zélandu.^[3] Moriorové na Chathamské ostrovy připluli kolem roku 1500 n. l. z východní Polynésie a Nového Zélandu, a po následující čtyři staletí zde žili izolováni od ostatních národů a vyvíjeli si svou vlastní kulturu.^[4] Živili se jako lovci a sběrači (lovili především mořské živočichy a ptactvo), byli silně nábožensky založení a řídili se Nunukovým zákonem, který jim zakazoval válčení, kanibalismus a vraždění.^[4][5] Jejich populace nedosahovala vyššího počtu než 2 000 lidí. Ti byli rozdělěni do devíti kmenů: Hamata, Wheteina, Eitara, Etiao, Harua, Makao, Matanga, Poutama a Rauru.^[6]

V listopadu roku 1791 na Rēkohu zabloudila britská loď Chatham (podle ní tento ostrov získal svůj anglický název). Po jejím příjezdu byl z důvodu nedorozumění s posádkou lodi zastřelen jeden moriorský muž, když bránil své rybářské sítě. Moriorové věřili, že za jeho smrt byli částečně odpovědní, a do budoucna vymysleli rituál pro vítání návštěvníků. Někteří z nově příchozích se zde usadili a žili po boku Moriorů.^[7]

Od počátku 19. století Chathamské ostrovy často navštěvovali lodě lovců velryb a tuleňů. Ti sem s sebou přivezli různé nemoci, proti kterým Moriorové neměli imunitu. Někteří členové posádky byli Maorové. Díky nim se postupně k Maorům žijícím na hlavních ostrovech Nového Zélandu doneslo, že jsou Moriorové mírumilovní a návštěvníkům Chathamských ostrovů poskytují přístřeší a pohoštění.^[1]

Ngāti Mutunga a Ngāti Tama

Nový Zéland začal být hromadně osídlován ve 14. století. Maorové ostrovy osídlovali od pobřeží dále do vnitrozemí. Nárůst populace a rozšíření po celém území ostrova vyústilo ve vytváření kmenů. Kmeny zpočátku žily v míru, nedostatek půdy a potravy ale vedl k počátku válečných střetů jednotlivých kmenů. Původně měli Maorové jen zbraně ze dřeva, nanejvýše s kamennými hroty, díky čemuž jejich boje nekončily masakry. S příchodem Evropanů a střelných zbraní se však situace změnila. Koncem osmnáctého století se k Maorům dostaly první muškety, kvůli kterým propukly mušketové války, série až 3 000 bitev a útoků mezi maorskými kmeny.^[8]

Kmeny Ngāti Mutunga a Ngāti Tama, původně z území Taranaki (západ Severního ostrova), v mušketových válkách ztratily svá území a dočasně se usadily kolem Wellingtonu.^[8]

Genocida

Průběh

Dne 19. listopadu 1835 na Chathamské ostrovy doplula Lord Rodney, ukradená evropská loď, na níž bylo 500 maorských mužů, žen a dětí z kmenů Ngāti Mutunga a Ngāti Tama, kteří se sem z vydali Wellingtonu, se záměrem usídlit se zde. O dva týdny později připlula další loď se 400 osadníky. Přivezli si s sebou 78 tun sadbových brambor, 20 prasat, sedm kánoí a různé zbraně.^[9] Osadníci nejprve připluli do vesnice Whangaroa, kde o ně začali pečovat místní obyvatelé a pomohli jim zotavit se z plavby. Brzy se však postupně začali rozprostírat po ostrově a zabírat území. Při tom začali vraždit Moriory, kteří s tím nesouhlasili a snažili se chránit si své území.^[10]

V reakci na to se shromáždilo kolem tisíce Moriorů, aby diskutovali, jak mají na invazi reagovat, především vzhledem k Nunukovu zákonu, který jim zakazoval vraždit či válčit. Mladší argumentovali, že Nunukův zákon má Moriory chránit od sebe navzájem, na cizince se však nevztahuje, a chtěli proti osadníkům bojovat. Starší náčelníci ale nesouhlasili, přičemž Nunukův zákon považovali za nejvyšší autoritu. Moriorové se tedy rozhodli proti okupantům z maorských kmenů nebojovat. Krátce poté osadníci začali moriorské obyvatele masově vraždit. Dohromady bylo zabito asi 300 lidí (minimálně 220 žen a mužů a několik desítek dětí). Zbytek Moriorů bylo zotročeno a odloučeno od svých rodin a bylo jim zakázáno uzavírat manželství či mít děti. Postupem času jich mnoho zemřelo na nemoci, přepracování či zoufalství a deprimovanosti.^[11]

Podle historika Andrého Bretta nešlo o masové vraždění, ale o systematickou genocidu. Podle něj Maorové vnímali Moriory jako odlišné a podřadné lidi (i když geneticky měli stejný původ) a zabíjeli je na základě jejich příslušenství k moriorským kmenům.^[11]

Mezi lety 1835–1863 zemřelo 1 561 Moriorů, přežilo jich pouze 100.^[1]

Jednání s vládou

Moriorové byli na povel rezidentního soudce Chathamských ostrovů v roce 1863 propuštěni z otroctví.^[1][12]

V 50. letech 19. století moriorští náčelníci požádali novozélandského guvernéra, aby Moriory uznal jako původní obyvatele Chathamských ostrovů a aby jim jejich území bylo navráceno. Maorové z kmenů Ngāti Mutunga a Ngāti Tama však zase tvrdili, že území náleží jim. V roce 1870 maorský soud rozhodl, že si maorští okupanti území právem vybojovali, a přidělil jim 97,3% pozemku Chathamských ostrovů, a to i přesto, že v tuto dobu se jich většina již vrátila zpět do Taranaki.^[1][12]

V moderní době

V roce 1933 zemřel Tame Horomona Rehe (známý také jako Tommy Solomon), o kterém se tvrdí, že byl poslední čistokrevný Morior. Odhaduje se, že v současné době žije 3 000–6 000 lidí moriorského původu.^[13]

Moriorská kultura zažila obrození roku 1980, kdy vyšel novozélandský televizní dokument, který vyvrátil mnoho mýtů o Moriorech (například, že jsou jiné rasy než Polynésané, nebo že již žádní Moriorové nežijí). V roce 1986 byla na Chathamově ostrově vztyčena socha Tame Horomona Rehea.^[14]

V roce 2001 vznikla organizace Hokotehi Moriori Trust, která hledá nápravy za dávné křivdy a snaží se oživit jazyk, zvyky a tradice moriorských předků. Jejím cílem je také budovat vstříc udržitelné ekonomické budoucnosti Chathamských ostrovů a šířit po světě poselství tolerance a míru.^[15]

Reference

Literatura

• DIAMOND, Jared M. Osudy lidských společností. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 80-7249-047-8. Kapitola Přirozený experiment dějin, s. 53–54. (dostupné online po registraci)