Moritz Hartmann

Moritz Hartmann
Moritz Hartmann
Narození	15. října 1821 Trhové Dušníky Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. května 1872 (ve věku 50 let) Oberdöbling u Vídně Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	New Jewish Cemetery
Povolání	novinář, básník, spisovatel a politik
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Bertha Hartmann
Děti	Ludo Moritz Hartmann
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moritz Hartmann (15. října 1821 Trhové Dušníky – 13. května 1872 Oberdöbling^[1] u Vídně) byl rakouský novinář, spisovatel a politik českého původu.

Život

Moritz Hartmann se narodil v židovské rodině. Jeho otec byl majitelem hamru a jeho matka byla dcerou mladoboleslavského rabína Spitze. Po střední škole, kterou absolvoval v Praze, navštěvoval piaristické gymnasium v Mladé Boleslavi. V době studií vystoupil z judaismu a nadále byl bez vyznání. Na přání rodičů pokračoval ve studiu filozofiie a literatury na Karlově Univerzitě v Praze, později pokračoval na univerzitě ve Vídni. Během této doby se spřátelil s Alfredem Meissnerem a se svým pozdějším švagrem Siegfriedem Kapperem, zároveň zveřejnil své první publikace v časopise „Ost und West“. Po ukončení studia cestoval po jižním Německu, Švýcarsku a Itálii. Později se stal vychovatelem ve vídeňských rodinách. V roce 1844 odešel do Berlína a následně pokračoval do Lipska, kde roku 1845 vydal několik vlasteneckých básní pod názvem „Kelch und Schwert“. V obavách z následků trestního stíhání ze strany úřadů přežil události roku 1848 ve Francii a Belgii a po vydání „Neuere Gedichte“ roku 1846 v Lipsku se vrátil domů, kde si vytrpěl krátkou dobu odnětí svobody. V roce 1846 se vrátil zpět do Berlína a v roce 1847 žil krátce v Praze. V roce 1848 byl zvolen členem německého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem. V témže roce se Hartmann zúčastnil tzv. Březnové revoluce (Märzrevolution) v Bádensku a revoluce ve Vídni, které se zúčastnil společně s Robertem Blumem. Po zhroucení povstání se připojil k tzv. „parlamentního zbytku“ (zbytku frankfurtského parlamentu) ve Stuttgartu a nakonec unikl do Londýna a Paříže. V roce 1849 publikoval svá dílo s názvem „Reimchronik des Pfaffen Mauritius“, což byla satiricko politická báseň ve stylu Heina. V roce 1850 uskutečnil své cesty do Francie, Anglie, Irska a Nizozemska. V letech 1854–1859 během Krymské války byl Hartmann korespondentem německého deníku „Kölnische Zeitung“. V roce 1860 se usadil v Ženevě, kde působil jako učitel německé literatury a historie. V roce 1865 se stal redaktorem časopisu „Frey“ ve Stuttgartu a v roce 1868 spolupracoval s deníkem „Neue Freie Presse“ ve Vídni.

V roce 1872 zemřel v Oberdöblingu poblíž Vídně a pohřben byl na vídeňském židovském hřbitově.

Jeho prasynovcem byl Karel Hartmann.

Dílo

Poezie

• Kelch und Schwert, 1845
• Neuere Gedichte, 1847
• Zeitlosen, 1858

Romány, povídky, novely

• Der Krieg um den Wald, román, 1850
• Schatten, Erzählungen, 1851
• Erzählungen eines Unsteten, 1858
• Nach der Natur, povídky, 1866
• Die letzten Tage eines Königs, historický román, 1866
• Die Diamanten der Baronin, román, 1868

Satira

• Reimchronik des Pfaffen Maurizius, 1849

Cestopis

• Tagebuch aus Languedoc und Provence, 1853

Divadelní hry

• Gleich und Gleich, komedie o dvou dějstvích

Souborná vydání

• Moritz Hartmann’s Gesammelte Werke, hrsg. v. L. Bamberger u. W. Vollmer, 10 Bde., 1873–1874
• Moritz Hartmanns Gesammelte Werke, hrsg. v. Otto Wittner, 1906–1907

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Moritz Hartmann na anglické Wikipedii a Moritz Hartmann (Publizist) na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Moritz Hartmann na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Moritz Hartmann
• AustriaN Newspapers Online, Neue Freie Presse, 14. 5. 1872, s. 7, nekrolog Moritze Hartmanna ve vídeňském tisku
• Spiegel online, Moritz Hartmann
• Kohoutí kříž, Moritz Hartmann
• Revolty, Moritz Hartmann