Morning on the Wissahiccon

Morning on the Wissahiccon (v angličtině též The Elk) je krátká esej amerického spisovatele a literárního teoretika Edgara Allana Poea z roku 1844.

Esej popisuje formou stručné povídky přírodní krásu okolí říčky Wissahiccon Creek, která ústí do řeky Schuylkill River ve východní Pensylvánii.

Esej

Edgar Allan Poe kritizuje turisty, kteří se příliš zaměřují na „hlavní trasy regionu“ a opomíjejí krásu vzdálenějších lokací. Dále popisuje detailně prostředí a divokou krásu samotné říčky Wissahicon Creek. Během jedné návštěvy spatří na srázu jelena wapiti (anglicky Elk). Majestátnost tohoto „nejstaršího a nejsmělejšího“ z jelenů je pryč, když si uvědomí, že jde o domestikovaný kus a nikoli o divoké zvíře.

Poe v eseji odkazuje na dílo herečky Fanny Kemble. Tvrdí, že to byla ona, která poprvé přilákala pozornost k této nádherné krajině díky své vtipné knize o Spojených státech amerických.

Historie vydání

Esej byla poprvé otištěna roku 1844 pod názvem Morning on the Wissahiccon v ročence založené Rufusem Wilmotem Griswoldem The Opal.^[1]

Stejně jako jedno autorovo předchozí dílo (povídka Ostrov víl) byla esej napsána jako doprovodný text k rytině. Originální rytina od Johna G. Chapmana vyobrazuje jelena wapiti v idylickém přírodním prostředí.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Morning on the Wissahiccon na anglické Wikipedii.

Související články

• Jelenovití

Externí odkazy

• Dílo Morning on the Wissahiccon ve Wikizdrojích (anglicky)