Morové epidemie v českých zemích

České země se v historii stávaly obětí moru opakovaně. Pravý mor se začal v Evropě a posléze i v Českých zemích objevovat ve 14. století.[1] První epidemie zasáhla české území v roce 1349, poslední pandemie zasáhla české země v letech 17131715, od roku 1749 se už mor na českém území neobjevil.[1] Vystřídaly jej epidemie cholery, tyfu a stálá hrozba tuberkulózy.[2]

Epidemie

14. století

  • 1349, 1350 Nejdříve jižní Moravu, o rok později Čechy zasáhla jen malou měrou Černá smrt, epidemie, s kterou se mor po několika staletích opět vrátil do Evropy.[3] Její důsledky byly nejničivější v evropské historii, ztráty se odhadují na 1/3–1/2 obyvatelstva.[1]
  • 13571363 Druhá vlna evropské epidemie zasáhla české země citelněji. Postupně zasahovala jednotlivé kraje, některé i opakovaně. Je doloženo, že z 39 správců far v Kladsku jich zemřelo nejméně 17.[3]
  • 13691371 menší epidemie[3]
  • 13801382 jedna z největších epidemií,[3] desítky tisíc obětí
  • 1390 menší epidemie[3]

15. století

16. století

  • 1507 dle Starých letopisů silnější než předchozí a umíraly hlavně děti a mladí[3]
  • 15201521 jeden z nejhorších morů u nás, zemřel mj. Viktorin Kornel ze Všehrd
  • 1560
  • 1568[4]
  • 1582 květen až říjen v Praze (v létě jen na Malé Straně 20 mrtvých denně), částečně rozšířen i po Čechách.[5] Na Slánsku v ten čas vymřela celá řada lidí. Moru podlehla např. celá pětičlenná rodina rytíře Petra Voka Žďárského ze Žďáru a na Velkém Kvíci.[6]
  • 15971599 řádil v Čechách tzv. „hlavní mor“[7]
  • 1598 dle slánského měšťana Václava Kněžoveského: „A tak téhož létha byl mor po království Českém po miestech a místech. Nejprve se začal v Žatci, potom v Plzni, potom v Lounech, v Praze a jinde po vesnicích, až na posledy i zde (tj. ve Slaném) se začal hned brzo po jarmarce...“[8]
  • 1599 před morem v Praze utíká do Plzně císař a král Rudolf II. se svým dvorem. V Plzni setrval až do počátku června 1600.

17. století

  • 16221623 morové ráně podlehli například první manželka a dva synové Jana Amose Komenského
  • 1632 mor se rozšířil z italské Lombardie
  • 1655
  • 1665
  • 16791680, resp. 1681[9] Rozsáhlá epidemie. Mor se v roce 1679 rozšířil z Vídně při tzv. Velkém vídeňském moru na Moravu a do jižních Čech. V roce 1680 řádil zvláště v Praze, kde dle úředních záznamů zemřelo dvanáct tisíc lidí, téměř třetina obyvatel. Silně byly postiženy i střední Čechy, nejvíce u hlavních silnic, kde byla místy úmrtnost i přes 50 %. Naopak horským oblastem se mor vyhnul.[10] Epidemie měla asi 100 tisíc obětí, mezi nimi např. i pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna († 1694)[11], předposlední velká epidemie, vedla k reorganizaci péče o hygienu a čistotu ulic.[1]

18. století

  • 17131715, resp. už od 1711, poslední velká epidemie. Epidemie přišla roku 1713 z Uher do Rakous a Čech, roku 1714 zasáhla Moravu a doznívala ještě roku 1715. Silně byla postižena Praha, kde dle úředních záznamů zemřela víc než čtvrtina obyvatel, třináct tisíc osob.[12] V Čechách zemřelo 200 tisíc lidí. Poté začala ve velkých městech vznikat primitivní kanalizace a výskyt morových epidemií v západní a střední Evropě byl zcela potlačen.[1]
  • 17701772, zvýšený výskyt morových onemocnění během velkého hladomoru v českých zemích v rámci neúrody a dozvuků hospodářského vyčerpání země po sedmileté válce.

Společenské a kulturní důsledky

Nespočet náměstí bylo zkrášleno morovými a mariánskými sloupy, jako výrazy proseb a díků za ochranu před zkázami epidemií. Zde morový sloupKutné Hoře

Ve středověku byly morové rány často chápány jako boží trest. To stimulovalo rozvoj různých hnutí, od kajícných flagelantů po husity kritizující panující mravy a nepravosti. Řádění morových epidemií zdůrazňovalo téma smrti, které se objevuje ve výtvarném umění. Jako ochránce proti moru byl uctíván svatý Šebestián, v 15. století po záchraně Kostnice v době koncilu se šíří kult svatého Rocha.

období baroka byly jako poděkování za odvrácení moru stavěny morové sloupy, ale téma morových ochránců má například i štuková výzdoba domu U Zlaté studně v Praze. V baroku se také plejáda svatých ochránců rozšiřuje, přibývá např. Svatá Rozálie (její ostatky prý zažehnaly epidemii v Palermu r. 1624) nebo Karel Boromejský (ošetřoval nemocné při moru v Miláně r. 1576).

Odkazy

Reference

  1. a b c d e SVOBODA, Jiří. Historie morových epidemií. S. 496. Vesmír [online]. 1995-09 [cit. 2008-10-02]. Čís. 74, s. 496. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  2. Eduard Maur: Smrt ve světle demografické statistiky, in: H. Lorenzová - T. Petrasová (red.), Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 20. ročníku sympozia k problematice 19. století, 9.-11. března 2000, Praha 2001, s. 245-254.
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s FIALOVÁ, Ludmila, A KOL. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. 399 s. ISBN 80-204-0283-7. S. 60–65. 
  4. Jiří Havlík, Jezuité a morové epidemie 1562-1713, in: Jezuité a Klementinum. A.Richterová a I. Čornejová (eds.), NK Praha 2006, s. 39-42.
  5. Josef Janáček: Rudolf II. a jeho doba. Nakl. Svoboda, Praha, 1987
  6. ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Paběrky rodopisné 3. Z pamětí Žďárských ze Žďáru. Časopis Společnosti přátel starožitností českých. 1912, čís. XX, s. 62. 
  7. FIALOVÁ, Ludmila; A KOL. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: [s.n.], 1998. S. 90. 
  8. PETERS, Josef (ed.). Václav Kněžoveský a jeho paměti. Slánský obzor. 1898, roč. VI., s. 53–54. 
  9. Svoboda udává 1680, viz Jiří Svoboda: Historie morových epidemií, Vesmír, 1995/9; Polc 1681, viz Jaroslav V. Polc: Stručný přehled dějin českých a moravských diecézí po třicetileté válce; KTF UK, Praha 1995, str. 27
  10. Fialová (1996), s. 117
  11. POLC, Jaroslav V. Stručný přehled dějin českých a moravských diecézí po třicetileté válce. Praha: KTF UK, 1995. S. 27–28. 
  12. Fialová (1996), s. 122

Literatura

  • Karel Černý, Mor 1480–1730, Epidemie v lékařských traktátech raného novověku. Karolinum Praha 2013
  • Klaus Bergdolt, Černá smrt v Evropě, Vyšehrad, Praha 2002, ISBN 80-7021-541-0
  • Eduard Wondrák, historie moru v českých zemích, Praha 1999
  • Schulz Václav, Příspěvky k dějinám moru v zemích českých z let 1531–1746 . Praha 1901. Dostupné online.

Související články

  • Seznam morových hřbitovů v Česku

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

P6082913 Morový sloup se sousoším.jpg
Autor: Lhotanka, Licence: CC BY-SA 3.0
Morový sloup se sousoším

Šultysova ulice, Kutná Hora

Číslo rejstříku ÚSKP: 38736/2-1043