Most Miloše Sýkory

most Miloše Sýkory
(c) Photo: Hons084 / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Moravskoslezský
Okres	Ostrava-město
Město	Ostrava
Číslo mostu	OV-114
Doprava	silniční a pěší
Přes	Ostravice
Souřadnice	49°50′15,06″ s. š., 18°17′46,88″ v. d.
Parametry
Materiál	ocel
Délka	92 m
Šířka	16 m
Mapa
Další data
Kód památky	103431 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Most Miloše Sýkory (hovorově Sýkorův most, Sýkorák) je ocelový nýtovaný obloukový most se spodní mostovkou vedoucí přes řeku Ostravici, který spojuje moravskou a slezskou část Ostravy. Má ocelový příhradový oblouk o rozpětí 60,7  m a vzepětí 7 m, celková délka mostu je 92 m a šířka včetně chodníků je 16 m.^[1] Samotná vozovka má šířku 10 metrů, chodníky po stranách každý 2,5 metru. ^[2]

Než dorazila do Ostravy železnice, byla nejdůležitější komunikací tzv. říšská silnice spojující Opavu s Těšínskem. Procházela centrem starého města – původně Velkou a Kostelní ulicí, po proražení nové cesty v roce 1834 pak vedla přes náměstí a novou ulicí Mostní (později Těšínská a 28. října).

První zmínky o mostě přes řeku Ostravici jsou z roku 1450.^[3]

V 30. letech 19. století byl postaven nový elegantní dřevěný most na osmi kozlech. Jeho stav se za 11 let natolik zhoršil, že bylo potřeba postavit most nový.

Projekt nového řetězového mostu vypracoval Ing. Josef Seifert. Řetězový most (Kettebrücke) byl vyroben v kleinovských železárnách v Sobotíně (bratři Kleinové, stavební a hutní podnikatelé, se krátce zapojili i do důlního podnikání na Ostravsku). Výstavbu v letech 1847 až 1851 vedl místní stavitel Antonín Lerch. Práci zdržovaly několikaleté povodně. Hlavní mostová konstrukce byla zavěšena na řetězech, které procházely přes dva portálové pylony postavené v historizujícím slohu.^[4] Mimo jiné po mostě proudily do Ostravy desítky kusů černého dobytka na proslulé místní svinské trhy.^[3] 15. září 1886 se jeho konstrukce pod kopyty švadrony hulánů tak rozkmitala, až se most zřítil.^[5] Nehoda si vyžádala čtyři lidské životy a více než třicet zraněných.^[4]

V roce 1886 byl postaven nový ocelový Říšský most (Reichsbrücke), široký 5,5 m a rozpětí 59 m, který dodaly Vítkovické železárny. Stavba trvala 16 týdnů a most byl uveden do provozu 8. ledna 1887.^[4] Tento most byl po odklonění dopravy v prosinci 1912 snesen.^[2]

Během výstavby nového mostu byl pro udržení provozu postaven zhruba o 380 metrů dále po proudu dočasný dřevěný most o délce 80 metrů s deseti pilíři. Most byl dostatečně únosný i pro těžká nákladní vozidla. U staveniště nového mostu byl také postaven dočasný chodník.^[2]

V červenci a srpnu 1913 byly na Ostravici povodně, které sice nepoškodily dočasné pilíře, ale způsobily nemalé devastace na vykopaných jámách. První povodeň strhla i polovinu dřevěného chodníku pro pěší.^[2]

Po dokončení prací na spodní stavbě v listopadu 1913 byla na jaře 1914 zahájena stavba dočasné dřevěná konstrukce s pohyblivým montážním rámem, na kterém byl most z jednotlivých dílů sestaven.^[2]

Nýtování probíhalo ručně i za pomoci pneumatických kladiv. Montáž železné nosné konstrukce byla dokončena za 14 montážních týdnů. Dokončovací práce na chodníku, zábradlí apod. probíhaly další tři týdny. Koncem července 1914 byla konstrukce smontována. Mezitím byly provedeny betonářské práce na silnici a chodnících a bylo zahájeno dláždění vozovky.^[2]

Říšský most vznikl a byl postaven Mostárnou Vítkovických železáren Vítkovického horního a hutního těžířstva, podle návrhu Ing. B. Hermanna z projekční kanceláře Friedricha Bleichera.^[6] V roce 1979 prošel most celkovou rekonstrukcí. Další rekonstrukce proběhla od května do srpna 2002. Zajímavostí jsou 15 m dlouhá předpolí.

Své současné jméno most získal podle legendy o Miloši Sýkorovi. Dne 30. dubna 1945 vjely tanky 1. československé samostatné tankové brigády do středu města a přes tento most chtěly pokračovat do Michálkovic a Hladnova. Nacisté ovšem most podminovali, aby zabránili Rudé armádě v postupu. Podle jedné z verzí, prosazované především poválečnou komunistickou vládou, zachránil most tehdy čtyřiadvacetiletý soustružník a člen komunistické mládeže Miloš Sýkora. Ten se společně s přítelem Olšákem dobrovolně přihlásili, že přestřihnou dráty vedoucí k náložím. To se jim také podařilo a most byl zachráněn, avšak Sýkora byl při ústupu zastřelen. Tuto po dlouhá léta oficiální verzi záchrany mostu připomíná kromě jména mostu také pomník na slezské straně řeky, jehož autorem je Konrád Babraj. Podle předsedy heraldické komise ostravského magistrátu Petra Kalety je však nejisté, jak vlastně k záchraně mostu došlo. Také podle kronikáře města Martina Juřici jsou okolnosti záchrany mostu a podíl Miloše Sýkory na jeho záchraně nejasné.^[zdroj?]

První tank, který po mostě přejel, nesl číslo 051. Jeho posádku tvořili nadporučík Nikolaj Ivasjuk, radista Ivan Ahepjuk (je po něm pojmenována ostravská ulice Ahepjukova), střelec Josef Vaněk a řidič svobodník Alexandr Hroch.^[zdroj?]

Most Miloše Sýkory byl prohlášen kulturní památkou Ministerstvem kultury ČR v roce 2009.^[7]

Most Miloše Sýkory v písni Až to se mnu sekne zmiňuje zpěvák Jaromír Nohavica (na jeho oficiálním webu je uveden v nářeční podobě Sikorův most).^[8]

• 
  Řetězový most přes Ostravici na litografii Ernsta Wilhelma Knippela z let 1847–1857
• 
  Pohled ze Slezské Ostravy
• 
  Pohled z centra Ostravy
• 
  Pohled od řeky Ostravice
• 
  Most Miloše Sýkory v noci
• 
  Tank u mostu Miloše Sýkory
• 
  Tank u mostu Miloše Sýkory
• 
  Pomník Miloše Sýkory

• Táňa Kittrichová, Vaněk: Přejmenujme Sýkorův most, dokud žijí jeho zachránci, Sedmička Ostrava, 30. dubna 2009
• Gustav Hermann, Die Geschichte und der Neubau der Ostrawitzabrücke in Mährisch-Ostrau mit einem geschichtlichen Rückblick über die Anfänge des Eisenbrückenbaues in Österreich, Wien, 1916

• Obrázky, zvuky či videa k tématu most Miloše Sýkory na Wikimedia Commons