Příhradový most v Manětíně

Most v Manětíně
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajPlzeňský
OkresPlzeň-sever
MěstoManětín
Dopravasilniční
ŘekaManětínský potok
ProjektantKarel Třebický
Souřadnice49°59′31,89″ s. š., 13°14′32,6″ v. d.
Parametry
Délka28,40 m
Mapa
Další data
Kód památky105376 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky staré mosty v Manětíně)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Most v Manětíně, určený původně pro silniční dopravu, překonává Manětínský potok na východním okraji města Manětín v okrese Plzeň-sever. Most je společně se souborem jednačtyřiceti pískovcových patníků a spolu s mostkem přes náhon k Vuršovu mlýnu chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Původní most z roku 1835 byl dřevěný na dvou pilířích a třech dubových kozách.

Nový příhradový železný most vyprojektoval Karel Třebický. Ocelovou konstrukci vyrobila v roce 1885 Pražská akciová strojírna. Stavba, kterou provedl ing. Alois Hájek z Písku, byla zahájena 8. června 1885 a dokončena 30. září 1885.[2][3] Most až do roku 1930, kdy byl pro dnešní silnici II/201 v blízkosti postaven železobetonový most, sloužil silniční dopravě.

Popis

Most o jednom poli s rozpětím 28 m je přímý, tvořen ocelovými příhradovými nosníky se střední mostovkou. Hlavní nosný příhradový nosník má délku 28,40 m a výšku 2,4 m. Mostovka je provedena z dřevěných fošen. Most je usazen na kamenných opěrách, které mají líce provedené z pískovcových kvádrů.[3][4][5]

Silniční most s patníky
Mostek přes náhon k Vuršovu mlýnu[6]

Přidružené objekty

Společně je památkově chráněn též kamenný obloukový mostek přes náhon na severním předmostí příhradového mostu, tvořeném sypaným tělesem silnice, které dosahuje nejvyšší výšky cca 2,5 m právě nad náhonem. Půlkruhové zaklenutí propustku z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů a klenáků má délku cca 11 metrů a šířku cca 2 metry. Výšku nelze zjistit pro značné zanesení náhonu.

Pod památkovou ochranu spadá též soubor pískovcových patníků čtvercového průřezu 0,3 x 0,3 m a výšky cca 1,2 m. Celkem se dochovalo 41 patníků, z toho 36 na severním a 5 na jižním předmostí.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-08-10]. Identifikátor záznamu 1615179835 : Silniční most s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamenných patníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Silniční most v Manětíně. PamátkoPin.cz - informační portál s mapou kulturních památek Plzeňského kraje [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Manětín. www.mosty-tunely.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Silniční most s kamenným mostkem přes náhon a 41 kamenných patníků - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rozhodnutí o prohlášení. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ m.kolovsky, Rudolf (Rudolf Šimek), Helena Špůrová, Radomír Roup, doxa (Jan Škoda). Vuršův, Buršúv mlýn [online]. http://vodnimlyny.cz/ [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“